Fotky na zoneramě

Lykantropie sužuje svět. Lovec vlkodlaků, kterého jsme nuceni pro jeho nakažení zabít, nám předává své podklady. Z jeho neúplných zápisků se snažíme vytvořit lék, který by vlkodlaky vyléčil. Svět ale není hezké místo, proto jsme nuceni pokusné vlkodlaky, které nevyléčíme zabít. Snad se nám podaří formuli na lék vymyslet co nejdříve…

Každý měsíc za ouplňku proto zkoušíme namíchat správný lék, a to takovou kombinací bylin a katalyzátorů, jakou ještě nikdo nezkusil. Poté je nutno lék otestovat – ovšemže ne na ničem jiném než na samotných vlkodlacích. A pokud lék nefunguje, tak pomocí stříbrných kulek, jež si spolu s přípravou léku odléváme, vlkodlaka alespoň zkusíme zabít, aby už nemohl zavraždit žádné další nevinné občany.

V květnu se nám konečně poštěstí. Smícháme všechny byliny dohromady s jedním z katalyzátorů (to jsme zjistili, že je možno, až poté, co jsme vyzkoušeli všechny kombinace pro situace, kdy byly byliny použity tři, jako tomu bylo v lovcově ukázkovém pokusu; načež jsme si znovu přečetli návod pro tvorbu léku). Vlkodlak se vyléčí – stane se z něj obyčejný člověk, jenž si nic nepamatuje.

O našem fantastickém úspěchu se dovídá skupinka rumunských šlechticů. Dopisy se domluvíme na setkání u nás v Praze v klubovně, kde nás o týden později čeká posezení ve vybrané společnosti s živou hudbou a bohatým občerstvením.

Šlechtici nám ovšem nepřijeli jen pogratulovat a popovídat si o tramvajích a kamenech. Chtějí podepsat smlouvu. Nejprve na nás zkusí malý trik – do smlouvy dají jako odměnu akcie sankcionovaného Gazpromu, za což my se máme vzdát veškerých práv na lék. Tuto variantu však naštěstí neodsouhlasíme, místo toho se domluvíme na odměně v podobě obsahu tajemné truhličky na stole a nevzdání se práv k léku. S obsahem jsme spokojeni – jde o zlaté (leč přitom jedlé) cihličky a mince.

dokumenty z motivace: dopis, akcie a smlouva

Byli tu: Muffin, Deborka, Téďa, Fred, Jakub, Liška, Vojta, Maruška, Angrešt, Bártek, Briket, Ctibor, Dorian, Ezra, Fanda, Fandač, Fanča, Martin, Neda, Vávra, Sam, v sobotu Kubajs

Fotky na zoneramě

Pátek 17.10.

V pátek jsme vyrazili v 16:15 z Hlavního nádraží a už ve vlaku jsme zažili spoustu zábavy v podobě karetní hry MTG. Když jsme vystupovali z prvního vlaku, stala se nemilá věc: tři čtvrtiny oddílu zůstaly ve vlaku, když se rozjel. Zatímco jsme čekali, až se skupina vrátí dalším vlakem zpět, tak jsme rituály uctívali kakao z automatu. Z druhého vlaku, kterým jsme jeli o hodinu později, už jsme vystoupili všichni. Vyrazili jsme na cestu, na cestu jež jsme pokřtili z moci naší svěřené. Šli jsme lesem, polem, cestou i necestou, až jsme konečně dorazili na zpevněnku. To nadšení však netrvalo dlouho, Maruška, jež nás vedla, vyrazila zanedlouho zase na blind do lesa. Někteří si už začínali stěžovat, že chtějí spát a nehledat čtvercový campfire. Když jsme čtvercové ohniště konečně našli, postavili jsme přístřechy a rozdělali oheň. Poté, co jsme se všichni navečeřeli, jsme šli spát. V noci pršelo, některým bylo vedro, jiným zima.

Jakubovi diktoval Vávra

Sobota 18. 10. 

Měli jsme vstávat po včerejším pozdním příchodu v půl desáté, ovšem jeden přístřech vstal dřív a vzbudil všechny ostatní kolem deváté. Udělali jsme si oheň, a poněvadž jsme si zabalili a nasnídali se velice pomalu, tak jsme vyrazili až v jedenáct.

Pak jsme vyrazili na Plešivec k malé chatce, kde jsme se naobědvali a nechali tam schované batohy. Cestou se k nám připojil Kubajs s Martinem a Fančou. Odtud jsme šli přes studánku k vyhlídce. Tam jsme si udělali společnou fotku a zahráli si hru na historii oddílu. Dozvěděli jsme se třeba, že jsme se původně jmenovali Marťani.

Potom jsme vyrazili dolů k listině, tam jsme se podepisovali a Jakub nám k tomu četl Almanach – knihu s historií oddílu. Po hře se od nás zase oddělil Kubajs. Pak jsme vyrazili zpátky na vyhlídku podívat se na západ slunce a odtamtud jsme šli zpátky k našim věcem, kde jsme si udělali ležení – někdo si lehl do chaty, která měla dokonce kamna, a někdo ven. Do toho přišel z ničeho nic Muffin. Rozdělali jsme si venku oheň a navečeřeli se. U ohně se dlouho hrálo na kytaru a flétnu a zpívalo se.

Fredovi diktoval Dorian 

Neděle 19. 10. 

Vstávali jsme docela pozdě, což bylo tak akorát. Po hodině a půl se konečně všichni nasnídali a sbalili si. Pak jsme vyrazili dolů z tábořiště a doplnili si vodu u blízkého pramínku. Vyrazili jsme dál do Lochovic trochu prodlouženou cestou, abychom nedorazili moc brzy. Cestou jsme navštívili i věhlasné Smaragdové jezírko. Na okraji Lochovic vedle jakési říčky jsme si dali oběd. A pak jsme při čekání na vlak krom jiného udělali hromadu listí, do které jsme skákali (a do které byl Martin na oslavu jeho narozenin hozen, protože potok byl moc studený). Když nastal ten správný čas, tak jsme došli na nádraží a vydali se vlakem zpět do Prahy.

Muffinovi diktoval Martin

Po výpravě nás ještě hrstka vyrazila za Myšákem, jenž měl narozeniny, na výpravě však kvůli svým dvěma koncertům nebyl – jmenovitě šlo o pochopitelně Vávru, Bárta a Téďu, dále pak Briketa, Marušku, Lišku a Freda. Cestou jsme mu koupili lázeňské oplatky jako dort, svíčky s růžovými jednorožci do něj a pak nádhernou masku mozku na hlavu (v obchodech byla v plném proudu Helloweenská sezóna). Dopravivše se k němu domů, krásně jsme mu zazpívali, ochutnali přinesený „dort“ a pak se všichni až na Freda a samozřejmě Berany už museli odebrat domů. Ten alespoň vyfotil

Zapsal Fred