Potkali jsme se v sobotu v klubovně – Píp, Eliška, Káťa, Emča, Noemi, Kryštof, Miki, Nik, Hroch, Anty, Kája, helma s kachnama, Erik a kola.
Na nádraží se přidal Padák s Vojtou. Do Řevnic jsme dorazili včas. ne tak organizátoři a tak jsme jim po technické kontrole vozidel složili báseň:
Jejda, to je překvapení,
jsem na kole a horník není.
Organizátoři někde v dole
kopaj zlato k naší smole.
Ve vlasech maj zlaté třpytky,
připraví nás o zážitky.
Všichni stojí, smutek v tvářích,
snad užijem si příští září.
Nakonec dorazili. My, rozděleni do dvou hornických osad a dvou hodností, jsme se jali prozkoumávat doly v okolí a vybírat z nich zlaté bobrtfofáky. Učedníci se vydali do ukrutného kopce Babka, potkali zlé permoníky, od kterých vyzjistili informace o tajném dole, brodili vodu. Tovaryši se taky drápali do kopců, vyjeli na kopec s rozhlednou, vezli zlatou cihlu, posílali zprávu přes území lupičů, prchali ze zatápějícího se dolu, sjížděli parádní kopce, aby je zase mohli funět nahoru. Večer jsme se pak všichni sešli v hornické osadě na Kozích Horách. Postavili jsme stany, na ohýnku opékali buřty, zpívali a ti, co měli sílu hráli na schovku a na babu.
V neděli ráno jsme závodili v jízdě do kopce. Někteří tam málem nechali plíce. Vzdělali jsme se při čtení historie těžby zlata v okolí a vydali se na jízdu zručnosti – průjezd, esíčka, slalom, houpačka, konev, průjezd a hurá do cíle. Nejrychlejší byl Padák. Obědvali jsme a přitom si lámali hlavy nad logickými hádankami. Pak už proběhlo jen konečné sčítání nasbíraných bobrtfofáků – rozdíl mezi osadami byl pouhých 21!! Takže jsme si všichni zasloužili medaily, jednu sladkou s marcipánem a druhou papírovou na památku. Pak už jsme se jen rozloučili a vyrazili na nádraží.
Děkujeme organizátorům a těšíme se na příští rok!