Byli tu: Muffin, Téďa, Deborka, Ježek, Doubravka, Fred, Myšák, Jakub, Milan, Liška, Vojta, Filip, Diviš, Maruška, Bártek, Fanča, Neda, Briket, Anička, Angrešt, Fanda, Míša, Vávra, Dorian, Matěj, Ctibor, Ezra, Martin, Sam, Vlče, Josí, Baget

Fotky:
Naše fotky: https://eu.zonerama.com/Skarabeus/Album/15102406
„14“ album: http://photos.app.goo.gl/rD4CMxDXe8EiTgpt8

Čtvrtek
Začnu v okamžiku onoho setkání. Jedu takhle autem, vedle mne Ježek řídí a zrovna z louky na Kosím potoce míříme zpět na nákup. A co nevidíme? Po silnici vedle nás si to promenádují skarabíci, počkáme proto, než dojdou na travnatý plac, kde se chystají obědvat, a s chutí zaparkujeme vedle nich. Vyběhnu ven z auta a hned se pustím do svolávání prvního vedoucovského briefingu (oblíbená činnost vedoucích), proč však? Potřebuji třetího vedoucího do party, aby se nám lépe nakupovalo. A krom toho potřebuji batohy tří nejmladších, aby si je chudáci nemuseli tahat sami. Oboje velmi rychle zařídíme a už jedeme utrácet (také oblíbená činnost vedoucích), po nějaké hodině máme nakoupeno, oproti normálu máme navíc svačiny a věříme, že nám nic nechybí. Bereme tedy auto a frčíme zpět na louku. Cestou ještě při předjíždění oněch uťapkaných skarabíků naložíme jednu kytaru, poněvadž se nakonec vejde.
Na louce jídlo vyložíme a chceme se pustit do stavění týpka, abychom měli náskok až přijdou děti, přitáhneme tři tyče a ihned usuzujeme, že než pracovat, tak si radši dáme oběd. Přeci jen to bude pohodlnější.
Postupně vidíme přicházet ostatní oddíly a pak už čekáme jen na skarabíky, kteří zjevně obědvali dlouho, ale co, když dáme ostatním náskok, budem se moct chlubit, jak rychle jsme to zvládli. Nakonec, vždyť je to stejně jedno, času dost. Skarabíci dorazí, zrovna když doobědváme, rychle rozdělíme vedoucí, pár nás jde pomoct Aráliím, pár dělat kolíky či dřevo a zbytek jde stavět. A tady přichází první problém. Nevzali jsme Táboříme v týpí, pro ty co nevědí, tak máme dva druhy týpek, lakotská a vraní, vraní týpka neumíme postavit zpaměti a máme na ně proto chytrou knížečku. Já si ale věřím, beru si tři děti a odvážně se pouštím do svazování čtyřnohy. Jelikož správný uzel neumím, tak doufám, že loďák řeší všechno, a zjevně neřeší, nejdřív nám čtyřnoha dvakrát málem spadne na hlavu a než to stavět potřetí radši obejdeme ostatní oddíly, zda Táboříme v týpí nemají, Draco má, půjčí a pak už to jde snadno.
Teď se ale podívejme na ostatní, Muff se pustil do stavění nového týpí (Waȟčáȟči) a byl rychlejší než my, také to sice párkrát musel zbourat, ale to je normálka, zato Myšák má neobyčejné potíže – na stavění jich sice bylo několik, všichni chytří a týpek znalí, ale něco jim tam nevycházelo, co už se asi nedozvíme, ale stavěli to smutně dlouho a výsledek, jak se při dešti ukázalo, také nebyl dokonalý. Dřevo i kolíky jdou od ruky a brzy jich máme dostatek, přesto ale zdaleka nejsme první, možná jsme dokonce zdaleka poslední, ale oni se interiéry špatně porovnávají, po dostavění týpek si dáme večeři, s Muffem pokřtíme nové týpí a popřejeme mu (mimo jiné), aby se na něm množství květinových záplat, po kterých se jmenuje, nezvyšovalo příliš rychle. Po večeři v rychlosti, motivované únavou, dostavíme ležení a vydáme se do pelíšku, ani kytaru už ten den nevytáhnu.
Zapsal Jakub

Pátek
Jsme dnes ještě čerství, a tak bylo rozhodnuto (mnou, ještě před Velikonočkou), že půjdeme na výlet. Starší měli na programu 12 km přes Michalovy hory a na kopec Homole (Hádejte co má vyšší nadmořskou výšku…) a mladší vyrazili údolím stejně jako loni, avšak vedení předali Josí (co vím z doslechu), já tu krátce shrnu příběh starších, kde jsem byl. Cesta nám ubíhala rychle, cestou do Michalových hor i z nich jsme se zastavili na krátkou svačinku v prvním cíli a rovnou jsme si znovu prohlédli faru, kam se dříve jezdívalo na Vánočky. Cestou zpět jsme se však jednou zastavit museli, způsobil to srnec (nejspíš), jehož kostra a hlavně lebka s parožím ležely hned u cesty. Rozhodli jsme se proto pro Ježka obětovat rukavice z lékárny a pokusit se paroží odebrat a vzít s sebou, bohužel prozatím neúspěšně. Tento úkol nakonec dorazí Ježek, který se sem o dva dny později cestou z nákupu vrátí autem se sekerou a paroží oddělí, vysaví a přibalí do batohu. My ale smutní z neúspěchu pokračujeme až ke křižovatce nad táborem, kde se rozdělíme, v cestě nám totiž stojí Kosí potok. Jedna skupina podporující dlouhé pochody se na jistotu vydá ke kilometr vzálenému mostu a od něj zase zpátky, druhá skupina milující výzvy ukáže prstem na tábor a vezme to vodou, a poslední skupina, jež miluje hledání a riskování se (nakonec úspěšně) pokusí najít kládu přes potok. Po návratu zjišťujeme, že na nás malí už čekají a s radostí si dáváme oběd.
Odpoledne je už klidnější, po dlouhém poledňáku se část dětí pouští do malování vajíček a ta druhá část do her na louce, které začnou Králem vysílajícím své vojsko a pokračují již z mého doslechu, neboť se s Téďou pouštíme do příprav celoskupinové hry. Po večeři se vydáváme na návštěvu ke Vpřeďákům, kde pár hodin hrajeme na kytaru a s večerkou mladších se přesouváme do našeho týpí, kde můžeme hrát až do půl dvanácté.
Zapsal Jakub

Sobota
V sobotu ráno byl budíček velice neočekávaný.
Předešlého večera jsme totiž vyhecovali Freda, aby nás přišel ráno seřvat a vykopat ze spacáků, ve víře, že Fred nedokáže být zlý. To se nám ale krutě vymstilo. Čekala nás slovní spojení jako: „JSTE POMALÍ JAKO SLIMÁCI V LIHU!!!“ nebo „VŠICHNI NA VÁS ČEKAJÍ!!!“ Na vstávání jsme měli nedlouhé tři minuty.
Podle očekávání jsme tedy rychle vstali, jenomže nám pořád nedocházelo, co jsme stvořili. Fred se vydal do vedlejšího týpí vpřeďáků, kteří se sotva probudili. Ještě později nám dokonce jeho druhé diktátorské já, honící se za co největší efektivitou, zakazovalo se česat.
No, nakonec se vrátilo vše do normálu (až na občasné výkyvy) a my se mohli dostavit na shromáždění, protože nás čekala celodenní hra se všemi ostatními oddíly. Tuto hru jsme měli letos na starost my, a tak dává smysl, že se jednalo o typ larpu. Po rozdělení do čtyř skupinek podle barev (zelená, černá, modrá a červená) a jejich přerozdělení na menší číslované jednotky (vzhledem k celkovému počtu se jednalo o dvanáctiny) dostal tudíž každý, kdo neměl, meč a mohlo se začít.
Hra měla čtyři fáze. V první jsme se seznamovali s herní plochou, plnili vedlejší questy za piškoty, které přidávaly po jednom životě, a samozřejmě se soustředili na hlavní úkol. Ten spočíval v získání potulných vojáků, kteří neustále putovali po mapě. Kdo byl u nich bezpečně většinu času, vyhrál. Já jsem byla v týmu zelených a tudíž je pro mne (omlouvám se) nemožné být nestranná. Takže. Černí se vůbec nerozdělili a vykašlali se na mapování území a získávání piškotů a hned se chopili skupinky „cépéček” (herních postav) a drželi ji přes půlku hry. Přetahovali se o ně ještě s červenými, jenomže si je hlídali tak dobře, že pro nás a modré bylo téměř nemožné je získat. Tak jsme se aspoň soustředili na získání co nejvíce piškotů, což se později vyplatilo.
Druhá fáze spočívala v dopravení panovníků jednotlivých armád z hradu Ithien po vyznačené stezce. Kdo tam dokázal svého panovníka dopravit jako první, byl opět vítězem.
Zde by se hodilo zmíněné panovníky vyjmenovat. (NESTRANNĚ)
Zelení: Jeho nejvyšší veličenstvo spřátelené se všemi druhy zvířat, stromů a bylin, král lesů, Vojta
Černí: krásná a mocná královna Helena později vystřídána nástupcem Tondou
Modří: Půvabné družky královna a její generálka v neznámém pořadí Maruška a Deborka
Červení: Udatný král Bojda
Zároveň se v této fázi daly získat legendární zbraně ve zbrojnici (například ultra dlouhý kord, meč nebo palice dávající damage za dva nebo takzvané duálky). Tyto zbraně byly ponechány až do konce hry a skýtaly značnou výhodu.
Nicméně ani v této fázi se nám příliš nedařilo, neboť jsme našeho krále lesů (jeho nejvyšší veličenstvo spřátelené se všemi druhy zvířat, stromů a bylin, krále Vojtu) dokázali dopravit na místo až jako poslední. Zato jsme ale získali pár hezkých zbraní. Zvítězili modří, a získali tak (stejně jako předtím černí) na svou stranu několik herních postav.
Pak byla přestávka na oběd, během níž nás nepříjemně překvapil prudký déšť, takže se polední klid poněkud prodloužil.
Po obědě jsme se opět shromáždili a shlédli krátkou scénku mezi panovníky, kteří se pohádali na téma jednorožců. Jeho nejvyšší veličenstvo spřátelené se všemi druhy zvířat, stromů a bylin, král lesů, Vojta a královna Helena zastávali názor, že jednorožci vyhánějí všechny původní druhy a měli by být nemilosrdně vyhubení. Na druhou stranu královské družky Maruška a Deborka a král Bojda si mysleli, že jsou jednorožci hodni života (blbost).
Tak proti sobě stály dvě velké armády. Obě měly několik významných bodů, které chtěly chránit a naopak ty nepřítelovy zničit, za pomoci donášení dynamitů na ona místa. (4 dynamity = zničení bodu)
V této bitvě zvítězila aliance černých a zelených, jimž dva body přežily, zatímco červeným a modrým dokázali zničit všechny (ti jsou ale šikovní).
Nakonec následovala závěrečná čtvrtá fáze. V té se obě armády snažily ubránit několik na mapě rozmístěných „hradů” po co nejdelší čas. Bitva byla velice vyrovnaná a bylo to opravdu těsné. Samozřejmě bych se mohla pokusit vyjádřit pocity z bitvy podrobněji, ale obávám se, že byste ji museli zažít sami, abyste to pochopili. Mohu jen vyzdvihnout výkon jeho nejvyššího veličenstva spřáteleného se všemi druhy zvířat, stromů a bylin, krále lesů, Vojty, jenž neúnavně hnal své vojáky do bitvy. A samozřejmě poděkovat našim hrdým spojencům pod černou zástavou, kteří byli také neskutečně úžasní. Vyhrála tedy naše aliance a já z toho mám samozřejmě obrovskou radost. Červení a modří byli ovšem také velmi silní a dali nám opravdu hodně zabrat.
(Opravdu se omlouvám za své stranění naší armádě, jinak to nešlo.)
Pak jsme se, plni euforie, odebrali na večeři.
To ale ještě není konec! Zde se strhla mezi skarabíky další velká bitva. Kámen, nůžky, papír o to, kdo komu bude mýt ešus. To je samozřejmě známá disciplína, ale tentokrát vyrostla do monstrózních rozměrů. No radši to nebudu komentovat více, než že nakonec myl Bártek asi dvacet ešusů a misek plus velký kotel. No, doufám, že se to bude opakovat.
To ale stále ještě není konec!
Byl totiž naplánován veliký oheň se zpíváním a hraním na kytaru se všemi oddíly. Od toho jsme ale byli vyhnáni MOC BRZY (už v jedenáct!!!), a tak jsme si aspoň „čistili zuby“ půl hodiny.
Pak jsme tedy konečně šli spát.
PS: některé části můžete brát samozřejmě s nadsázkou.
Zapsala Neda

Neděle
V neděli už začínají být vedoucí unavení, nám to ale nebrání se vydat na společné sportovní dopoledne, kde zažijeme super lakros, frisbee a pasáka, na oběd se proto vracíme zničení, ale nadšení. Po opětovně dlouhém poledňáku nás čeká už druhý výlet, tentokrát má ale svůj účel, potřebujeme proutky, zítra je totiž velikonoční pondělí a my nemáme pomlázky. Chtěli jsme jít kus lesem nahoru, kde prý je nějaká vrba, ale hrozně fouká a do lesa se bojíme; Draco se zároveň bojí být v týpí, které se nebezpečně hýbe, a my k nim proto vysíláme destrukční tým, jenž jim pomůže týpí za větru shodit. Nedopadne to nejlépe, plachta se roztrhne a tyče popadají všechny najednou, neboť se roztrhl úvaz na trojnoze, naštěstí se nikomu nic nestane. Při hledání proutků se rozdělíme, abychom pokryli větší oblast, část se vydává za řeku před mostem a část před řeku za mostem, skupina, jež šla se mnou a muffinem je hotová dříve a vyráží do tábora, jen Muffin se vydává za druhou skupinou, neboť si myslí, že nemají lékárnu, to ale byla chyba, téďa samozřejmě lékárnu má a my tím nevědomky přišli o jediného vedoucího co uměl plést pomlázky, vše se naštěstí vyřeší, neboť se děti vydají za Pomerančem, který jim to moc pěkně vysvětlí.
K večeři máme výborný salát z černé čočky, kterého je bohužel málo, a tak se dojídáme chlebem a opékáme hady.
Večer k nám přistěhujeme ještě čtyři draca, která nemají týpí, a v jedenáct po krátkém kytarohraní a debatě na téma švýskající koniny jdeme spát.
Zapsal Jakub

Pondělí
Budíček už zase nebyl moc příjemný, tentokrát asi hlavně proto, že byl v sedm ráno (Fred zase slíbil, že bude budit, tentokrát šlo o ježibabu s diktátorskými výkyvy lákající na schwarzwaldský dort – pozn. red., totiž Freda). Děti rychle vstávají, částečně si balí a vydávají se koledovat, letos, neboť se nám nelíbilo genderové dělení pondělka, koledují všichni na všech. Vždy někoho proženete a následně mu předáte pomlázku. Několik vedoucích, kteří se ani této varianty nechtějí účastnit, mezitím vaří čaj, vytahuje deky z ležení a myje nádobí. Když mají všichni koledování dost, sesedneme se k hostině, podle některých byla menší než obvykle, ale stejně jsme se myslím dostatečně nadlábli. Najezení se tedy pouštíme do bourání, tohle skarabíci umí, a jsme proto zdaleka první a ještě si můžem půl hoďky posedět na louce. Pak uděláme rychlou rojnici, rozdáme habakuky a vyšleme děti na autobus, já si sedám k Ježkovi do auta a za hlasité hudby se vydáme znovu ostatní předjet.
Zapsal Jakub

Fotky na zoneramě

Byli tu:
Vedoucí – Debora, Noemi, Téďa, Fred, Maruška, Myšák, Jakub, Vojta, Helenka
Děti – Limeta, Anička, Briket, Vávra, Bártek, Josí, Marika, Timon, Péťa, Vlče, Heda, Martin, Tonda, Angrešt, Sam, Gabík

PÁTEK
V pátek jsme se sešli na Hlaváku a z něj jeli přímým vlakem až do Ústí nad Labem. Ve vlaku někdo hrál deskovky a někdo si povídal. Když jsme dojeli na nádraží tak jsme zjišťovali kudu půjdeme – podél řeky nebo podél silnice – vyřešila to za nás rekonstrukce mostu který hradil cestu kolem řeky. A tak jsme se s Maruškou a Deborkou v čele vydali do klubovny skautů, kde jsme měli být. Na konci šel Téďa s Jakubem co šel poslepu. Aby dobrodružství cestou nebylo málo tak si Sam si natloukl nos. Takže jsme šli napřed s tím, že on nás s pár vedoucími dožene. Hrdinně to zvládl a s druhou skupinkou dorazili později. Potkali jsme náhodný porcelánový záchod a prošli kolem Zoo a už byli v klubovně. Poté co jsme se zabydleli jsme si šli dát společnou večeři. Navečeřené děti si ještě nějakou dobu hrály, Jakub hrál na kytaru, Téďa na flétnu. Za nějakou dobu dorazila i Noemi s Tondou co jeli autem a přivezli nákup a věci na vyrábění. Na dobrou noc Debí dětem přečetla pár Kapitol z knížky Poklad černého racka. Když už děti spali přijela i Helenka z Aralií.

SOBOTA
V sobotu jsme ráno vstali a nasnídali se no a po snídani nám Noemi představila program dne. Dopoledne se vyrábělo – malovali se bedýnky, batikovalo se, šíli se šátky, vyráběli věci z kůže. K obědu jsme si dali tuňáka s těstovinami. A protože by byla škoda být celý den vevnitř, třebaže u vyrábění, šlo se na výlet. Po cestě jsme viděli žirafy vykukovat ze zoo. Aby to nebyl jen výlet hráli jsme přitom na klíště s kolíčkem. Když jsme zastavili na kopci před vyhlídkou vyhlásilo se ono obávané klíště. A kdo, že ho měl? Byl to Jakub. Na jeho uzdravení byla veliká debata doktorů vedena hlavním doktorem Myšákem. Mezi léčebné medicíny byli navrhnuty tyto – písnička, několik kliků s Vojtou na zádech, zavázané oči, taneček Macaréna a možná i další. Po delší debatě a volbě to vyhrál taneček navíc se zavázanýma očima. Jakubovi bylo zábavně vysvětleno jak má tancovat a pak jsme již mohli sledovat jeho uzdravování z klíštěte. Když byl zdráv šli jsme se podívat se na onu vyhlídku a tam jsme si udělali hromadnou fotku díky šlechetnému Fredovi, který tam tedy vidět není (Nejde o fotku nad touto kronikou, ta je z nedělního výletu, ale Muffinovi se líbila víc). Z vyhlídky jsme šli pomalu už do klubovny. Po cestě jsme se na chvíli zastavili u trailů na kola kde jsme mohli chvíli sledovat jak na nich jezdí dva kluci a pak jim zatleskat. Od tohoto místa si ti co šli bosky – Helenka, Deborka, Vávra a Limeta nazouvali bity a ostatní šli pomalu napřed. Jenže co se nestalo, když se členové této skupinky rozhodli rychle se pokusit ostatní dohnat? Deborka se trošičku proletěla vzduchem a nechytila zajíce. Když se zvedla a ušla několik metrů všimla si, že si rozbila kolena. Tak jí šli ošetřovat Noemi s Téďou. Aby se ostatní nenudili rozdělili se na dvě skupinky jednu co šla do klubovny a druhou co šla pro koření a na zmrzlinu. Poté co byla Debí doošetřena vydala se s Téďou do klubovny a Noemi do lékárny pro pár věcí. V klubovně se pak ještě něco dovytvářelo. K večeři byl čočkový dhal. Po ní nás opustili Tonda, Myšák a Helenka. Večer se pokračovalo ve čtení.

NEDĚLE
Ráno jsme trošičku zaspali a tak jsme u snídaně moc nezdržovali. Po dobalení jsme se rozdělili na ty co půjdou na výlet a ty co půjdou do Zoo.
ZOO
V Zoo jsme se rozdělili na tři skupinky. Viděli jsme spoustu zvířat jako třeba šelmy, žabičky, rybičky, opičky a majestátní jeleny, ale i domácí jako ovce, králíky, morčata, slepice a kozy. Ty jsme dokonce i krmili. Když už nám byla zima tak jsme šli do pavilonu a tam se ohřáli, poté jsme šli za dalšími zvířátky. Také jsme se zastavovali na hřištích co byli cestou. Velice vtipné byli vydry, které se pokoušely svojí roztomilostí žebrat o jídlo. Ať už tím, že panáčkovaly, kňouraly nebo hrály mrtvé. V daný čas jsme se všichni sešli na začátku a společně šli do klubovny.

VÝLET
Ve složení Fred, Vojta, Anička, Angrešt, Vávra, Martin a já jsme se nejprve vydali do centra, kde jsme obdivovali dva abstraktní reliéfy (jeden s holubem), nejvyšší mozaiku Evropy (tzv. Nanebevzetí dělnické třídy), ikonickou betonovou Vanu a “Šikmý kostel” (se čtvrtou nejšikmější věží v Evropě). Hned, co jsme si je prohlédli a zjistili o nich mnoho zajímavostí, vydali jsme se přes obchodní centrum k lanovce, kterou jsme stihli akorát na čas. S pohledem na celé Ústí nás vyvezla až k Větruši, kde jsme se ještě chvilku kochali výhledy a pak zamířili do nedalekého bludiště. Chvíli to vypadalo, že se všichni ztratili, ale přálo nám štěstí. Všichni se dostali ven a mohli jsme pokračovat na bývalé popraviště. Odtud jsme vyrazili do kopce až k Vaňovským vodopádům. Cestou jsme ještě na vyhlídce potkali Alexandra von Humboldt. Pohledem na dechberoucí vodopády jsme se nemohli těšit dlouho, neb nás ještě čekal výšlap na hrad Střekov. Avšak polovina naší výpravy už cítila nechuť svých nohou pokračovat, a tak jsme se já s Angreštem, Vávrou a Martinem oddělili od rychlonožků a pořádně jsme prozkoumali Masarykovo zdymadlo a místní tučňáky (moje maminka je identifikovala jako kormorány). Mezitím, co jsme se kochali, Fred, Vojta a Anička málem dobyli hrad. Nakonec ale museli s neúspěchem vyrazit na autobus, aby se s námi svezli na Mírové náměstí, odkud nás až ke klubovně dovezl trolejbus!

výlet zapsala Noemi

K obědu byla moc dobrá čočková polévka. Poté nastal úklid, kde jsme byli rozdělení do úderných týmů – koše, zametání, vytírání, kuchyně a další. Po úklidu se šlo na vlak, ale Noemi s Deborkou a Jakubem zůstali na předání klubovny a jeli do Prahy autem. Ve vlaku zpátky se jelo v kupéčkách.

zapsala Deborka

Byli tu: Marika, Timon, Péťa, Tóňa, Bageta, Julián, Vlče, Marie, Liška, Myšák, Doubravka, Deborka, Danča.

Fotky na Zoneramě

PÁTEK

V pátek jsme se sešli na Čerňáku. Z vedoucích tam byly zatím jen Maruška, Danča a Doubí. Autobusem jsme dojeli do Káraného a odtamtud chatovou zástavbou jsme se vydali k naší nejkrásnější chatě. Po večeři, kterou měl každý svoji, byla dětem puštěna pohádka před spaním. A tou bylo Ledové království. No a aby vedoucích nebylo málo, tak o pár autobusů později a o přejetou zastávku + zábavnou ledovou cestou se jali dostaviti Myšák s Debí. No, ale aby tam trefili, vydala se jim naproti malá skupinka v čele s Maruškou a v závěsu Julián, Péťa, Timon a Tóňa. Poté, co jsme dorazili a ohřáli se, vyrazila další výprava, ale tentokrát pro Lišku. Po Myšákem čtené pohádce na dobrou noc jsme šli spinkat.

SOBOTA

Ráno jsme po probuzení snídali výborné palačinky od Doubravky s marmeládami, povidly a Nutellou. Poté jsme šli na výlet po okolí a přitom hráli hry: hada, bombu, povodeň, zmizíka a klíště. Klíště se pokaždé léčilo zábavnými způsoby jako třeba písničkou, tancem a dřepy. Po návratu si děti venku hrály a stavěly domečky a vedoucí poradovali. K obídku byly těstoviny s červenou a po něm kompot. Po obídku byli někteří venku a hráli hry a druzí byli uvnitř a hráli deskovky. Tak jsme strávili zbytek dne. Večer nás opustila Danča. Ale i tak jsme neztráceli dobrou náladu a někteří šli hrát ven schovku a jiní šli běhat, ale stále tu zůstával i tým deskovek. K večeru byla polívka. A dokonce jsme k nadšení všech dostali od Doubí kakao, kterého bylo hodně. Na dobrou noc byla dětem ke kakau puštěna televize a na ní Byl jednou jeden život/vynálezce. Poté Myšák četl pohádku a šlo se spinkat.

NEDĚLE

Nedělní ráno jsme si dali lahodnou kaši uvařenou ve večerním kakau. Poté jsme si zabalili a hráli další nebo stejné deskovky. K obídku jsme měli tortilly z domácího těsta s kukuřicí, masíčkem a sýrem. Po obídku jsme měli volnější program následovaný úklidem. Po úklidu děti a Deborka s Myšákem vyrazili na vlak. A Maruška a Doubravka a Liška douklidili. Liška poté odjela autem. A Maruška s Doubravkou vyrazily do Čelákovic na nádraží. Na nádraží se děti od Myšáka a Deborky učily houkat jako sova. O nějaký čas později dorazily ony dvě zmíněné aneb Maruška a Doubí. Maruška k obdivu všech zašmátrala a vytáhla lopatu. Ha ha ha. Interní vtípek. Vylovila totiž švestkový kompot. Lahodný kompot jsme papali a při tom děti s Deborkou hrály hry. A od Myšáka jedly sušenky. Za chvilenku přijel vlak, který nás dovezl na Hlavák a tam jsme se rozloučili.

Zvonec výpravy Konec.

Zapsaly: Maruška a Debí

Byli tu: Martin, Matěj, Gabík, Ezra, Fandáč, Ctibor, Paštika, Dorian, Vávra, Angrešt, Anička, Briket, Neda, Fanča, Bártek, Vojta, Jakub, Fred, Téďa, Muffin

Fotky na Zoneramě

V pátek jsme se dle lístečku v 17:10 sešli (až na Freda) na Hlaváku, ale ouha! Vlak jel v 17:04! Tak jsme necelou hodinu čekali na další, v průběhu čehož přišel Fred nejen s 90 rohlíky z Billy. Jeli jsme bez přestupů asi hodinu a tři čtvrtě do Světlé nad Sázavou, kde nám výpravčí půjčil svoji čapku. Vydali jsme se už skoro v noci asi 7 km k chatě přes traverzy, kde jsme se postupně bez pádů všichni dostali na druhou stranu. Dorazili jsme asi v půl desáté docela zabahnění (zrovna roztál sníh). Okolo půl jedenácté jsme šli spát.

V sobotu jsme se ráno všichni probudili a dali si k snídani každý asi 10 půlek rohlíků, v troubě do křupava rozpečených, s Lotuskovou pomazánkou, lepší Nutellou nebo domácí česnekovou pomazánkou.
Po snídani jsme měli v plánu hrát lakros a pak jít na výlet, leč nakonec jsme stihli jenom lakros. Skoro všichni skončili s mokrým a zabahněným oblečením, ale při hraní nám to nevadilo.
Zabahnění jsme se vrátili k obědu – cizrně na kari. Po obědě následoval poledňák: někdo hrál Magicy (párty box!), někdo na kytaru, někdo spal a někdo myl nádobí. Po poledňáku jsme se shromáždili a rozdělili do tří gild (začali jsme hrát Dračí dlabanec, též trefně zvaný Dračí žumpa, což je skarabícká variace Dračí hlídky/doupěte). K večeři byly bramborové knedlíky, do nichž každý dal náplň, kterou přivezl. Knedlíky (každý měl dvě koule) jsme si mohli sníst sami nebo ho dát do gamblu, z nějž si každý vylosoval náhodný. Po večeři jsme dohráli Žumpu/Dlabanec a v půl dvanácté šli spát.

V neděli jsme si ke snídani dali jáhlovou kaši s broskvemi, dobalili se a až do oběda si hráli, vařili oběd nebo dělali dřevo. K obědu byla polévková hmota z toho, co každý přinesl (hmota proto, že jsme toho přivezli tolik, že nebylo místo na vodu). Douklidili jsme a vyrazili do Sázavky na vlak, který jede v půl čtvrté.

Zapsali: Ezra s Fredem