Účastníci: Danielka, Matěj, Max, Muffin, Kryštof, Noemi, Bára, Přemek, Dadan, Filip, Emča, Eliška, Zdenda, Honzík, Hablan, Káťa, Pípáček, Zuzka, Míša a Gerry
V pátek jsme se sešli v půl páté v klubovně, protože v šest jsme měli sraz s Hastrmanem u kostela. Než nastal čas k odchodu, hráli jsme v parku různé herky s povodňovou tematikou. Chvilku po šesté jsme už obcházeli kostel sv. Haštala a marně hledali člověka v černém klobouku. Po chvilce si někdo všiml, že se v rohu válí černý cylindr s dvěma barevnýma mašličkama. Rozběhli jsme se k němu a našli u něj fotky rozkopané Zábrdky.
Ajaj, práce na obřím koupališti přece jenom již započaly. Počkali jsme akademickou čtvrthodinku, zda se přece jenom Hastrman nakonec neukáže, ale čekání bylo marné. Vyrazili jsme tedy na tajné místo, které jsme měli podle instrukcí navštívit v případě, že by něco nevyšlo.
Tam jsme objevili složku s mapou podvodní výzvědné sítě, zprávu a dopis s instrukcemi, ve kterém nám Hastrman sděloval, že pokud čteme tento dopis, on už je pravděpodobně mrtvý. Věnovali jsme mu minutu ticha a posmutnělí se vrátili do klubovny. Tam jsme vytvořili plán akce – předně bylo nutné vstát v sobotu velmi brzy ráno. Pak jsme se taky příhodně rozdělili na dvě části – první skupinka šla sbírat vodu na zničující kouzlo, druhá šla zjistit, co za zprávy vyzjistila výzvědná služba. Voda byla úspěšně sesbírána a agentky-rybičky nám sdělily, že Hastrman byl naposledy spatřen u Hradčanského rybníka. Bplef. Vydali jsme se tedy zpět do klubovny a po prozkoumání mapy a zjištění, že Hradčanský rybník je v Máchově kraji – nedaleko řeky Ploučnice – jsme sedli na autobus a rozjeli se na záchranou misi.
U Hradčanského rybníka byla další zpráva, která nás odkazovala na letiště k trojbokému zelenému jehlanu. Od něj už jsme šli po zelené krvi. Chudák Hastrman. Nalezli jsme ho ve sklepě vybydlené budovy úplně zničeného a s dočista vysušenými vlasy. Hlavu jsme mu namočili a vrátili mu cylindr. Trošku se sebral a poslal nás, abychom se utábořili u Ploučnice, navečeřeli se a připravili si každý dvě slzy – z každého oka jednu, že se nám později ozve a dá nám vědět, kam máme přijít pomoci mu provést zničující kouzlo.
Uposlechli jsme a po malé zastávce u hangárů jsme již konali, jak nás žádal. Mezi osmou a devátou hodinou večerní nám opravdu zavolal a nadiktoval nám kouzelnou formulku, kterou jsme se měli naučit, a také popsal cestu k místu, kde se odehraje kouzlo. Vyzbrojili jsme se baterkami a po cestě si opakovali zaklínadlo, abychom ho pak v osudný okamžik nezkazili. Šli jsme zase přes letiště, ale v jednu chvíli jsme zahýbali do lesa, jímž jsme prošli až na malé prostranství mezi několika domy.
V jedněch dveřích svítila svíčka. Tam jsme zamířili. Dlouhou chodbou jsme sestupovali dolů až do rozlehlé místnosti, kde ve vzdálenějším rohu již kouzlil Hastrman. Uvítal nás a bez zbytečného zdržování se zas rychle pustil do díla. Odevzdali jsme mu postupně artefakty i vodu, co jsme nasbírali, a nakonec přišly slzy. Opakovali jsme několikrát kouzelnou formuli, a pak se náhle zablesklo a on byl pryč. Volali jsme na něj a rozhlíželi se v jiných místnostech, ale nikdo se neozýval.
Vydali jsme se tedy nazpět – všichni už pořádně vyčerpaní, takže když jsme dorazili, akorát jsme zalehli do spacáků. Ráno se nám na krku všem objevili medailonky, které hezky popsal Max – říkal, že vypadají jako zalitá kapka vody, myslím, že to vystihl přesně. Neděle už byla pohodová – po snídani jsme se vydali slaňovat, a potom už jen na autobus a hezky zpátky do Prahy. Počasí bylo po celou dobu krásné a báječně jsme si to užili. A já jen doufám, že se kouzlo podařilo!
S modrou oblohou
Zuzka
Káti fotky na rajčeti : http://meribet.rajce.idnes.cz/Poklad_13/