Instruktorské víkendy nejsou povinné a také to nejsou jednorázová akce. Instruktoři mohou jezdit na instruktorky rok co rok a po kvalifikaci mohou jezdit již jako veduocí na kvalifikaci rok co rok. Proč? Poznají stejně staré lidi a dozvědí se pokaždé nové informace a hlavně se můžou rok co rok zasmát, uvolnit se a načerpat nové síly, protože obě akce jsou v duchu pohody a duševního odpočinku.
I letos byl jeden z víkendů věnovaný instruktorům skupiny 14. Pár lidí se sešlo a zařídilo čas pro jejich otázky, pobavení a seznámení se mezi sebou.
Já, jako jeden z organizátorů a účastníků, mohu s klidem oznámit, že to bylo super. Byla tam švanda, naučili se něco nejen instruktoři a tak to má být.
Začalo to poněkud nešťastně. Pravda. Hroch, Méďa, Pája, Eliška a já jsme koukaly na Holubici, Johanu a Toma a nevěděly, máme-li jet na Sázavku, či ne. Jircháře zvítězily. Jožka s Holubičkou musely v sobotu večer jet pryč a ušetřili jsme nejmíň 4 hodiny, když jsme na Sázavku nejeli.
Začali jsme tím, že jsme se zaměřili na ideálního instruktora. Dostali jsme barvičky a štětečky a rozpárovaní jsme kreslili, jak takový ideál vypadá.
Co z toho vyšlo? Musí být vzorem, měl by mít otevřené srdce, sílu a vytrvalost, znalosti, charakter s velkým „ch“, porozumění pro jakékoli dítě, být otevřen možnostem moderního světa, ale zároveň využívat moudrost, kterou nalezneme jenom v přírodě a v životním stylu přírodních národů. Hodily by se mu čtyři ruce a všestrannost. Zkrátka, jsme popsali alespoň trochu každého vedoucího 14 🙂 Nicméně mám za to, že mnohdy stačí snaha a chtění.
Pak jsme si povídali o autoritě a vztahu k dětem. Víte, že když se dětem budete vysmívat, že si u nich opravdu nešplhnete? Nebo jak řešit problém instruktor versus vedoucí! Ona to není žádná hračka, dokázat se prosadit mezi protřelými a dokonalými…
Hroch pak vytáhla článek o chlapci, který byl poslán na Sibiř, aby tam zocelil svou problematickou osobnost. (Pokus nového programu nápravných zařízení, info u Hrocha) Představte si, že už se musel starat sám o sebe – musel si nosit vodu ze studně, štípat dřevo nebo dokonce rozdělat si oheň!
Vyřešili jsme spory ohledně otázek: je lepší jet na tábor jako dítě, instruktor, vedoucí nebo hlavas? ??????????????????????????? Tom při této hře zkusil, co znamená dostat se mezi dvě diskutující holky. Už to asi nikdy neudělá.
Pája pak nás ještě seznámila s jednou super hrou, kterou vám neprozradím, protože si ji jednou zahrajeme :).
¨ Vstali jsme brzy a celí nasnídaní se zabývali tématem Hra . Hra je nástroj každého z našich oddílů, jak děti zformovat bezbolestně. Jestli mi nerozumíte, tak musíte příště jet a pochopíte. Spíš jsme si hráli, než si povídali. Takže jsme formovali sami sebe :). Skončili jsme s tím, že jsem rozdala 8 předmětů a každý vymyslel hru s tou věcí, kterou dostal (svorka, láhev s vodou, soška Budhy, uzlovačka, hodinky, totemík, svíčka, tužka). To se všem obzvlášť povedlo. Při hraní oněch her jsme se poprskali, procvičili očička i si protáhli hřbety. Eliška je rodačka z Havaje, kdybyste to nevěděli, kam ta se dokázala ohnout pod uzlovačkou…..
Po obědě nás čekal blok o výcvicích. Učení dětí základním znalostem (zdravověda, stavění přístřechu, oheň, morse…). Učíme děti ne proto, aby znali padesát tisíc uzlů, ale aby se naučili učit se a zdokonalovat sami sebe ve všech směrech a aby našli, co je vlastně doopravdy baví. To, že pak budou umět s.o.s. baterkou je bonus.
To už jsem škrábala brambory na buřtguláš, kterého bylo požehnaně.
Holčiny musely jít a tak jsme s Tomem osiřeli. Bavili jsme se, jako už dlouho ne. Hroch si prodloužila život smíchem zase o pár těch roků…
Pája strašně dlouho nehrála země, město a tak jsme jí udělali radost a projeli celou abecedu od a až po ž. Zvíře od ř fakt nikdo nevěděl.
Povídali jsme si historky z táborů a probrali toho tolik, že zvony vedlejšího kostela ráno v deset byly celkem na zabití… Vygruntovali jsme a vše zakončili sladkou odměnou od Zelího, který se na nás přijel podívat (přijel se podívat na Sázavku už večer… takže my v klubovně jsme ho viděli až ráno). Děkujeme 🙂
Společně jsme se shodli na tom, že čas pro instruktory snad bude každý rok a že to je čas, kdy mají možnost vidět se a ještě se k tomu něco naučit, např.nachytat spoustu her na schůzky. Takže když budete chtít jet podruhé, potřetí, nezdráhejte se.
Už se těším na kvalifikaci. *