Ve středu jsme se sešli u klubovny. Bylo nás hodně, protože s námi jeli i Draco. Přesunuli jsme se na nádraží a čekali na vlak, skoro to vypadalo, že neodjedeme, ale nakonec jsme se nacpali do uličky jednoho z vagónů a rozjeli se na Moravu….
Jeli jsme zvláštním vlakem, kupátka vypadaly jak z letadla. Povídali jsme si, vyndali jsme uzlovačky a Magda s Kryštofem se taky snažili, aby cesta nebyla nudná. Ve Skleném jsme ještě počkali na Káťu, která přijela z Brna, a na Kubajse, který nám odvezl lodě a těm nejmenším i batohy. Vydali jsme se už pěšky k chatičce. Cesta uběhla, ani nevím jak, a před námi se na břehu velikého rybníka objevil krásný, dřevěný, dvoupatrový srub s krbem. Měli jsme hlad, tak jsme se rychle najedli. Protože nás bylo hodně a neznali jsme se mezi sebou, zahráli jsme si hru s názvem Jahoda Bagr. Nevím, jestli nám to pomohlo, ale sranda to byla. Potom jsme si šli ještě zaběhat při něčem, co s troškou představivosti vypadalo jako míčbí. Venku začalo pršet tak jsme se přesunuli dovnitř, zapálili si svíčky a zvědavě se vyptávali ostatních na podrobnosti z jejich životů. Po večeři jsme zkoumali, čím se jak dá hýbat a kde máme jaký sval.
Čtvrtek, den dobrých skřítků
Vzbudili jsme se do pošmourného rána. Ale ani drobný deštík nás neodradil od výletu. Ještě při snídani jsme si každý vylosovali, komu budeme pro tento den dobrým skřítkem. Takový dobrý skřítek to nemá vůbec jednoduché. Měl by se celý den snažit zjednodušovat a zpříjemňovat den svému svěřenci. Jak jsme posléze zjistili, opravdu to není nic jednoduchého. Vyrazili jsme na výlet s cílem se porozhlédnout po kraji a najít poklad. Cestou jsme si taky hráli. Díky Jirkovi jsme slyšeli píseň, kvůli mrožovi jsme se váleli na zemi a pomocí hadů jsme se přesunuli až k potůčku. Ale ouha, poklad se nacházel na druhém břehu. Koukli jsme do mapy a vyčetli, že by tam měl být most. Taky že byl, ale jaký? Docela se divím, že přežil jak naši cestu tam, ale i zpátky. A už jsme u třistaleté borovice, a Ája tahá z pod kamene krabičku s pokladem. Prozkoumali jsme obsah a vrátili ji na své místo. Byl čas na oběd, a tak jsme se pořádně nadlábli. Začala nám být trochu zima, přeci jen, nebylo úplně krásně. Zahřáli jsme se při požírání hadích ocásků. A taky jsme sestřelili pár ponorek. Pomalu jsme se vraceli k chatě, bohužel tou stejnou cestou. Holt nemají na Moravě tolik cest, jako my tady v Čechách =). Cestou se Kryštof rozhodl, že postaví letadlo. Našel si tedy v lese pořádnou kládu, trup přece musí něco vydržet, a celou cestu jí nesl na zádech. Jak to dopadlo s letadlem, už ale ví asi jen on sám. Leon vymyslel přesmyčku. Hádejte, co vznikne za slovo, když se vedle sebe postaví Přemek, Leon, Pípáček a Terezka? Ještě tam měl být Tomík a bylo by to dokonalé. Při čekání na courající se konec jsme se ještě rozhýbali při trianglu a vesele pokračovali k druhému pokladu. Bylo ještě brzy na to, vracet se do chaty tak jsme si v lese ještě zastříleli šiškami. Druhý poklad na sebe nenechal dlouho čekat. Tentokrát ho našla Píp. Jeho obsahal hodně zajímavý. Krom obyčejných zbytečností jsme našli deník jakéhosi badatele, či cestovatele. Ten jsme tak samozřejmě nemohli nechat, tak jsme ho vyměnili za medvídka. A do večeře jsme měli o zábavu postaráno. 4etli jsme si zápisky a zjistili, že se mu kdysi nepovedlo najít Svatý Grál, ale že teď je na stopě indiánskému pokladu! Popis odpovídal místu, kde jsme se nacházeli, ale hledání symbolu jsme si nechali až ne ráno, až bude světlo. Po večeři jsme šli zase ven. Lovit bludičky, které svádí pocestné z cest do močálů. Povedlo se, takže už se nemusíte bát chodit v noci lesem. Toho jsme využili a zahráli si u chaty schovku. Ještě před usnutím jsme vyhodnotili skřítky, zjistilo se, že se to vlastně nikomu moc nepovedlo, a tak jsme to nechali až na zítra. Zdenda nám před usnutím vyprávěl ještě příběh o jeptišce s koňskou hlavou.
Pátek, den najití medvěda
Ráno nás vzdušilo sluníčko. Využili jsme krásného počasí a připravili lodě k vyplutí. Mezitím se taky dodělalo dřevo, abychom měli čím topit. A pak už nám nic nebránilo v brázdění hladiny zdejšího rybníka. Prozkoumali jsme zátočiny, prohlédli si ptačí budky a starší si vyzkoušeli kormidlovat. Nikdo se neutopit a všichni se vrátili suchou nohou na zem. Pak už byl čas na ono hledání symbolu. Našli jsme ho dobře schovaný pod podlahou v hlavní místnosti. Věděli jsme tedy už, že jsme na dobré cestě k objevení první indicie. Proto jsme si rovnou rozdělili role k večernímu rituálu. Do obědu zbýval ještě čas, tak jsme vytáhli uzlice a zopakovali si uzle a naučili se i nějaké nové. Po O přišlo na řadu slibované barvení triček. Tiskali jsme lístečky, zvířátka, obludy, dinosaury… Všechny trička se moc povedli! Blížila se večeře a my jsme trénovali na večerní rituál. Stihli jsme ještě zahrát ozvláštněné veverky a Kubajs vyhlásil Noc Reklamožroutů. Tedy skupinka si vylosovala nějakou věc, co se vozí na výpravu a na ní měla vytvořit krátkou vtipnou reklamu. Už tedy všichni víme že, uzlovačka by neměla chybět v žádném batohu, pes je nejlepší přítel člověka, baterka Bang se opravdu vyplatí, šátek má mnoho využití, batůžek je nepostradatelný, spacák taktéž, a že psaní deníčku by měla být pro každého samozřejmostí. A pak to přišlo. Byl čas na tajemný rituál na břehu rybníka. Všichni zaujali předem nacvičené pozice a vyřkli to tajemné slovo- IYOŽANŽAN. Chvíli se nic nedělo, ale pak se na druhém břehu rybníka rozhořel oheň. Nebylo pochyb, že je to znamení, naskákali jsme do lodí a vyrazili za světlem. Dopádlovali jsme k ohni, od kterého vedla světelná cesta do podobného kruhu, v kterém jsme stáli prve. Uprostřed něj stál kužel. Postavili jsme se tedy každý ke svému symbolu a znovu řekli to slovo- IYOŽANŽAN. Pod kuželem to začalo prskat, dýmat, hořet a pak nic. Odvážili jsme se ho zvednout a objevili jsme sošku medvěda. Rychle jsme zas vlezli do lodí, co kdyby se z lesa vynořil opravdový medvěd a pluli zpět k chatě. Tam jsme vše napsali do deníku, rozhodli jsme se totiž, že budeme pokračovat v Gustově hledání. Někteří ještě hráli Bang! a zbytek šel spát.
Sobota, den maskování stop
V sobotu bylo zase krásně. Hned po snídani jsme se vydali do lesa nakrást hlínu. Potřebujeme po sobě přeci zahladit stopy a musíme z něčeho uplácat sošky, které by mohly maskovat tu naši objevenou. Lov byl úspěšný a tak, jsme až do oběda plácali a hňoucali hlínu, aby z ní mohly vzniknout sošky medvědů. Kdo měl hotovo, šel ven hrát volejbal. Po obědě jsme se vydali na procházku kolem rybníka. Využili jsme jí k ukrytí vyrobených sošek. Abychom si ověřili, že jsou dost dobře schované, nesměl si nikdo všimnout, kam jí dáváme. Všem se to povedlo, takže můžeme jen doufat, že stopy jsme zahladili důkladně, a že nás už nikdo pronásledovat nebude. V lese jsme hráli hru na maršála a špiona, byla dost náročná na pochopení, ale nakonec to dobře dopadlo. Při západu slunka jsme dorazili k chatě. Využili jsme romantické chvilky, kdy nad rybníkem vycházel měsíc a naposledy se projeli na lodích. Večer se dlouho vařila večeře, a tak jsme si hráli na sochy, byli socháni a nakonec i spojováni různými částmi těl. Musím uznat, že ohebnost a nápady holek mi ještě teď připadají nemožné. No a pak jsme přemýšleli, čím přemýšlíme, a zjišťovali, jak vlastně fungují grimasy a čím vším se dá vyjádřit pocit. Nakonec jsme si vyzkoušeli, jak velkou máme okolo sebe bublinu, a nakolik se odvážíme přiblížit k ostatním. A po véče se hrálo na kytaru, povídalo se a jedli se sušenky a Márova výtečná čokoláda. Kdo byl znaven, šel spát.
Neděle, den uklízecí
Co by to bylo za neděli, kdyby se nemuselo uklízet a balit. Uklidili jsme po sobě, nadělali dřevo pro ty, co přijedou po nás a všechno jsme to zvládli dost rychle. A protože byla velká zima (teploměr ve vchodu ukazoval 2 stupně), přesunuli jsme se na nádraží a doufali, že tam bude vytopená čekárna. Taky že byla. Počkali jsme na vlak, i čtyřminutový přestup jsme zvládli a cesta, kterou jsme si zpříjemnili hrami, utekla neuvěřitelně rychle. Už se těším na příští výpravu
Pípáček
