Max, Ruben, Standa, Matěj, Kryštof, Dan, Přemek, Terezka, Filip, Zdenda, Káťa
Dorazili jsme do Tuchlovic a tam na nás čekala hodná paní, která nás vpustila do tanečního studia. Dětem se rozsvítily očička, protože v hrací místnosti bylo asi milion a jedna hračka včetně velkých polštářků tučňáka či ježka, prolejzacího tunelu a pojízdných autíček. A byl od nich pokoj…
Občas tedy byl od nich pořádný bordel a hluk, protože spousta těch věcí vydávala zvuk a hlavně čínská hlína byla hlasitá a protivná. Super bylo i velké zrdcadlo přes celou zeď, inu taneční studio. Naším cílem na výpravě bylo vyzkoušet si nějaké věci na herecké výkony v budoucím divadle pro Netradiční festival Čtrnáctky, který se bude konat na jaře příštího roku. Počítáme, že se do té doby vrátíme z Egypta.
Nejdřív jsme dělali aktivity, abychom si uvědomili, kdo jsme a s kým tam jsme, abychom si uvědomili naše „my.“ Pak jsme se snažili najít, co se děje v nás a jak to ovládnout, např.jak se tváříme, když jsme naštvaní, když se radujeme, co když cítíme strach… Nakonec jsme přešli k technikám ryze divadelním, hlavně předvádění, co kdo rád dělá nebo co našel v kouzelném sarkofágu. Zakončili jsme to nejtěžší technikou neboť jsme si vyzkoušeli improvizaci. Pak jsme se shodli, že na to ještě nemáme a proto si budeme pamatovat text.
Mezi tím vším jsme zvládli pokořit místní dětské hřiště a využít ho k vyzkoušení činu visu na rukou, proběhat si místní fotbalové hřiště, udělat megasuprčuprdupr pyžamovou párty a diskotéku, zničit stůl, vyděsit paní uklízečku, která přišla uklidit do prázdné školy, přeměnit pár dětí po tmě na zombíky a povědět si dvě pohádky, jednu o Lososu obecném a druhou o Kobře královské.
Hitem výpravy byla jezdící autíčka, jungle speed a prolejzací modrá obručovitá žížala a korunkou byly tři, reps.čtyři, diskokoule.
Na příští výpravu se těší *Káťa