Účastníci: Dadan, Bára, Filip, Martin, Čenda, Standa, Jenda, Ruben, Zdenda, Pípáček a oddíl Wabluška
V pátek jsme vyrazili směr Srbsko. Cestu jsme si krátili hledáním věcí na určité písmeno. Kluci si vyprávěli vtipy a Bára úspěšně plnila nováčkajdu. Cesta utekla hrozně rychle a my se vydali hledat chatičku.
Domek je stará vechtrovna, nebylo tedy těžké ho najít. Horší to bylo s klíči, které byly schovány na tajné místě. Chvíli nám trvalo, než jsme je objevili. Pak už jsme zatopili kamna, rozsvítili plynové lampy a v myšlenkách se přenesli o pár let zpět. Abychom se seznámili s Wabluškou a taky trochu mezi sebou, zjišťovali jsme od ostatních jak dlouho hodí do oddílu, co rádi dělají a kam by se chtěli podívat. A protože nám to trvalo hrozně dlouho, nezbylo než si vyčistit zuby a jít spát.
V sobotu ráno bylo hrozně krásně. Nad Berounkou v mlžném oparu vycházelo slunce a země byla bíle pocukrovaná. Ti, co vstali brzy se mohli kochat. Po snídani se ale sluníčko schovalo za mráčky a už to tak krásné nebylo. Vydali jsme se na průzkum okolí. Vylezli na kopec nad vechtrovnu a zahráli si na severká zvířata. Mrož se krmil rybami, ty zase planktonem a ten zaslepoval mrože, protože byl radioaktivní. Pak už byl oběd a po něm dlouhé stopování posla, který pro nás měl důležitou zprávu.
Dostali jsme mapu a v ní vyznačené území, kde se posel vyskytuje. Cestou za ním jsme sháněli indicie o přesné pozici. Naháněli jsme se vysílačkami, ztráceli se v mapě, objevovali zamrzlé vodopády, až nakonec jsme našli i posla. Toho jsme zneškodnili a získali zprávu. Bylo na ní, že se máme vrátit k mostku u chaty. A tak jsme šli. Eliška akorát dovařila večeři, když jsme se vrátili, a tak jsme prozkoumávání mostku nechali až na čas po jídle. Výsledná zpráva se nakonec nacházela u vzdáleného světýlka, ke kterému musel každý dojít sám. Báli sme se, někteří víc než jiní, ale všichni to nakonec zvládli. Dokonce tam byla i velká čokoláda, kterou jsme si rozdělili v neděli ráno.
V neděli jsme poslepovali části zprávy. Bára si jí vzala a slíbila, že jí přinese na schůzku, abychom si mohlil vyrobit tabulku popsanou v ní. Potom jsme hrozně dlouho balili a uklízeli. Ještě před obědem jsme si stihli zahrát veverky a míčbí a zabahnit se od hlavy až k patě. Pak jsme dopoklidili a vydali se na vlak do Prahy. Zkoušeli jsme si házet talířem, chytat tenisák a testovali jsme důvěru v ostatní. A pak už přijel vlak a jelo se domů.
Pípáček