Tahle výročka byla trochu jinačí než obvykle. Ale přesto si zachovala spoustu ze své tradičnosti. Tak například sraz 7:45 na Hlaváku. Kdo to kdy viděl… Nicméně jsme to přežili a všichni jsme se nacpali do vlaku. Dokonce jsme si i sedli.
Ranního vstávání se zúčastnili:
Přemek, Julča, Noemi, Kačka, Martin, Max, Zdenda, Píp, Aleš, Zuzka Tkanička, Káťa R., Káťa K., Matla, Luky, Tom, Zuzka Q., Hája, Géďa, Móňa, Kubajs, Vojta, Míša, Gerry, Koblížek, Aleš H., Aleš H.ml.a Terka H. Ti, kdo to chtěli očůrat a přijet pozdějším spojem si naběhli, protože těsně po našem vlaku se stalo cosi na trati a tak byla výluka a proto Vojta dorazil téměř až v noci, stejnak tak Nesysel.Ale nebudeme předbíhat….
Sedíme ve vlaku, a hrajeme si… hurá. Pak jsme museli vystoupit a jít strašně dlouho a strašně do kopce.. to už takové nadšení nevyvolalo. Proto jsme to prokládali hrami, úkoly a povídáním o všem možném. Naštěstí bylo strašně krásně. Co mohlo kvetlo, zpívalo a jinak jarně se projevovalo. Měli jsme spoustu času, nejen kvůli brzkému odjezdu, ale kvůli tomu, že obvyklou cestu na jeden den jsme měli na dva. Proto jsme zvolili okružní cestu kolem Plešivce a zastavili se u smaragdového jezírka. Dali si oběd a odpočívali. Proběhl také boj o toaleťák, který se musel pronést cestou v lese, nepotrhat se a zase elegantně natočit zpátky do ruličky. No, ještě že jsme měli náhradní.
A už jsme museli zase do kopce, Trochu si pospíšit, aby ti, co jeli večer domů stihli vlak. Dorazili jsme na terasy a během toho, co kluci šli vykopat listinu jsme si zahráli tradičně veverky a buldočky a stavěli jsme mužíčky. Číslo 75 letos získala Zuzka, a už je úplně oficiálně skarabíkem. Tak milé děti, kdo bude číslo 76? Doufám, že se to dozvíme už na letošním táboře.
Na večer jsme si museli obstarat vodu na čaj a dřevo na topení, tak jsme se vydali k blízké studánce. Zjistilo se, že šikovnost neroste s věkem, i po instruktáži jak nabírat vodu ze studánky, aby se nezkalila to né všichni zvládli. Vodu jsme zvládli, dřevo taky a už jsme mohli večeřet, ale bylo ještě moc brzo a tak jsme se rozhodli podělit se s Kameňáky o novou hru Lamíč. Rozdělení družstev bylo dost srandovní, asi to kapitáni nezamýšleli, ale bylo to holky proti klukům. Hádejte kdo vyhrál…? Ale možná by nám to kluci ještě vrátili, kdybychom nemuseli přestat, protože Martinovi vypadlo sklíčko z brýlí. Naštěstí jsme ho našli.
Ještě než zapadlo slunko, připravili jsme si ležení, abychom to nemuseli dělat za tmy. Věřili jsme, že nebude pršet, a tak jsme letos poprvé spali pod širákem, a že se bylo na co koukat, těch hvězd a měsíc. Ale nejdřív byla večeře. Takových buřtů se už dlouho nesešlo. Dělali jsme ochutnávky a hodnocení kvality a proběhla aféra s Matlovou, původně Přemkovou klobásou. Před spaním jsme zvládli ještě jedno kolo Mafie a děti , posléze i my jsme šli spát.
Ráno jsme dlouho spali, abychom dohnali to sobotní vstávání. Zabalit, nasnídat, uklidit po sobě a mohli jsme vyrazit zase pro vodu. Poučeni z dřívějška už i nabírání ze studánky šlo líp. Cestou na vlak proběhl stromový kvíz, kde téměř všechno děti poznaly. Zahráli jsme si cvičku a zase jsme jedli. Pak už zbývala jen cesta na vlak, válení se na louce plné pampelišek, kluci stříleli do vody pampelajdy a Zdenda nám všem koupil zmrzlinu. Tentokrát jsme vlak stihli, neujel před nosem a tak jsme se stihli vrátit v čas. Příští výročku zase pro změnu naplánujeme na sněhu, tak se těšte.