Účast:
Děti: Anička, Angrešt, Baget, Bártek, Dorian, Ezra, Fanča do soboty, Fanda Č., Fanda V., Gabík, Josí, Martin do soboty, Maruška, Neda od soboty, Vávra
Vedoucí: Fred, Jakub, Liška, Muffin od soboty, Noemi, Vojta
Kmeňáci: Géďa, Hája, Káťa*, Móňa, Op
Neomluveni: Muffův mobil (který ho k Muffově nelibosti opustil v autobuse. Ale daří se sledovat jeho pozici, tak se mu snad vrátí)
Pátek
V 15:40 jsme se sešli na Hlaváku. Nastoupili jsme do přeplněného vlaku do kterého jsme mou vinou neměli místenky. Část z nás se posadila, zbytek byl v chodbičce. Jeli jsme asi hodinu, plnou debat o rozličných tématech. V Hořovicích jsme přestoupili na náhradní autobusovou dopravu a dojeli do Lochovic. Odtamtud jsme se po modré vydali k Plešivci. Po přejití na červenou a následně pryč ze značky jsme došli ke Smaragdovému jezírku. Ve srubu kousek od něj jsme se zabydleli a rozdělali oheň. Teď u něj sedíme, okolo se setmělo a my nepovídajíce si už o morbidnostech řešíme, zda v noci bude pršet.
Zapsal Jakub
Sobota
Ráno jsme vstali o půl deváté a s vědomím, že máme do 11:00 ujít jen 2 km na Plešivec jsme si zahráli šiškovku. V deset jsme vyrazili k prameni. První tekl pomalu, tak jsme šli dál. V dalších dvou voda nebyla a tak jsme se rozdělili na “Vrabce v hrsti”, kteří se vrátili k prvnímu a na “Holuby na střeše”, kteří se vydali dolů prozkoumat ještě jeden pramen a po neúspěchu žebrali o vodu ve vesnici. Na Plešivec jsme dorazili s hodinovým zpožděním a kmeňáci, Muff a Neda (kteří se připojovali) tam už na nás samozřejmě smutně čekali. Rychle jsme začali s listinou, aby kmeňáci, kteří se zas potřebovali vydat dál svou cestou, mohli jít. Po listině nás ještě Fred – v ten okamžik určitě ten nejdokonalejší mezi námi – pozval na své tři melouny, které přivezl z Prahy. Ty jsme na sluníčku snědli, zahráli jsme si tradičně Veverky a vydali se nahoru na vyhlídku. Tam nás čekala těžká volba a Otázka, ta tradiční (Znáte na ni odpověď?). Volba byla mezi dvěma skupinami: “Tou, kterou budou bolet nohy.” A půjdou trochu delší cestu. A “Tou, kterou už nohy bolí.” A vezmou si to více na pohodu.
TI, KTERÉ BUDOU BOLET NOHY.
Hrajíce celou cestu super Kontakt, jsme se vydali po červené, tedy alespoň podle mapy, až na Kuchyňku, tam jsme se stočili do údolí a prudkým sestupem sešli k nově zrekonstruovanému prameni Brdlavka. Nabrali jsme si vodu a kus proti proudu jsme se v kempu utábořili. Náš vyhlídnutý srub nám někdo sebral, ale o kus dál bylo další hezké tábořiště. Postavili jsme přístřechy a rozdělali oheň.
Zapsal Jakub
TI, KTERÉ UŽ NOHY BOLÍ
Ve složení Baget, Josí, Fanda, Ezra, Fanda, Vávra a Noemi jsme se vydali z Plešivce. Ještě kus cesty s námi šli Móňa, Hája, Martin a Fanča, kteří nás opustili a autem jeli do Prahy. Naše cesta byla plná veselí. Chvilku Fanda V. vyprávěl všem dračák, chvilku jsme si vyprávěli vtipy a chvilku jsme se navzájem přesvědčovali, jestli, kde a za jak dlouho bude pauzička. Bylo jich ale (na můj vkus) docela dost. Frekvence pauziček se zvýšila, když jsme kvůli zrušenému rozcestníku šli přes Písek (691 m n. m.). Útěchou pro nás (alespoň pro mne) byly krásné výhledy. Pak už jsme se vydali kolem památného buku ke kempu, kde na nás čekali “Ti, které v tu chvíli taky už nohy boleli”. Po večeři už jsme jen seděli u ohně a pak už nám nezbylo, než jít spát.
Zapsala Noemi
Neděle
Vstali jsme v osm s nádherným Fredovým budíčkem, který se někteří snažili luštit jako morseovku (bohužel to bylo jen náhodné pípání). V mokru propršené noci jsme dokázali (tedy, abych muffovi nesebral jeho zásluhy, tak zapaloval on) rozdělat oheň, který nás příjemně zahřál. Nějak jsme zabalili mokré věci a přístřechy, nasnídali jsme se a hodili jeden spacák do potoka a pak už nám nezbylo nic jiného, než se znovu rozdělit. Tentokrát, byli možnosti následující: “Ti, kteří se zahřejí výšlapem”, a vyjdou si ještě na Studený vrch. A “Ti, kteří stihnou vlak”, kteří to vezmou přímo po modré.
TI KTEŘÍ SE ZAHŘEJÍ VÝŠLAPEM
Ve složení Jakub, Fred, Ezra a Dorian jsme sešli jsme zpět k Brdlavce, abychom doplnili vodu, a trochu zmrzlí jsme se jali zdolávat kopec, který jsme včera sešli dolů (trochu demotivující, že…). V nečekaně krátkém čase jsme se vyškrábali zpět na červenou a navázali na náš včerejší úsek. Okolo půl dvanácté jsme zdolali poslední metry k rozhledně a zalezli do kamny vytopené vstupní místnosti. Neohřáli jsme se dlouho, a rozhodli jsme se vystoupat na vrchol rozhledny Studený vrch, abychom se rozhlédli po okolí. Bylo tu fakt studeno. V nevětrné vnitřní místnosti jsme udělali vrcholové foto a slezli zpět dolů k lavičkám a batohům. Dali jsme si oběd, ke kterému si Fred koupil klobásu netradičně opečenou v hrnci na kamnech z důvodu vyhaslého ohně. Po obědě, jsme se zjištěním, že zahřívání výšlapem nepomohlo na moc dlouho, naměřili azimut a krosem začali scházet z kopce. Cíl byl jistá žlutá, která už ale buď neexistovala, nebo jsme ji přešli, a tak jsme došli až do vesnice Lštěň (jak nám řekla dopravní značka) odkud jsme to po silnici vzali do Hostomic. A co to nevidíme těsně před Hostomicemi? Před námi se pomalým rozvážným krokem hrne druhá skupinka. Po neúspěchu o dostání se k nim aniž by si nás všimli jsme spojili.
Zapsal Jakub
TI KTEŘÍ STIHNOU VLAK
Jako pohodáři jsme se zastavili hned kousek od kempu u bývalé hráze a pořádně si ji prolezli. Další zastávkou nám byla nedaleká Brdlavka, kde byla fantastická trubka na prolézání a také voda na doplnění zásob. Naše další kroky vedly kolem té nejkrásnější lamy, kterou kdo kdy viděl, přes houpačku, která se jen trochu tvářila, že je na konci svých sil; až k bakelitovému hrnci plnému kopřiv. U něj jsme také přes louku viděli přeběhnout stádo srnek. Další zastávkou nám bylo krátké jablečno-tenisákové zastaveníčko, které se plynule přelilo do oběda. Při a po něm jsme hráli prší a MTG, házeli “žabky” do louží a ty louže pak pořádně okořenili. Když jsme to všechno dokončili, nahodili jsme batohy a vydali se do Lštěně, kde jsme se měli potkat s těmi, kteří už vychladli z výšlapu na rozhlednu.
Zapsala Noemi
ZASE SPOJENI
Společně jsme došli na náměstí, kde jsme usoudili, že máme přebytečnou hodinu a můžeme si ji užít vleže, dnes konečně na sluníčku jsme se usadili v parčíku. Noemi nám dobrovolně vytvořila hru na shánění vzácných Pegasů, během které jsme řešili Jakubovy, Vojtovy a Muffovy problémy se směrem Dobříše, plánováním víkendového putování, či počtem vlakových zastávek do Řevnic. Pak jsme se vydali na nádraží, odkud dle nás měla jet náhradní autobusová doprava zpět. A zase nic. Na nádraží jsme zjistili, že desetiminutová cesta po silnici byla zcela zbytečná, a že vlak jede z náměstí. No nakonec vše dobře dopadlo, jak v buse tak ve vlaku jsme si sedli, a mohli jsme se vrátit do tepla a sucha domova.
Zapsal Jakub