byli tu: Muffin, Téďa, Fred, Myšáček, Jakub, Liška, Vojta, Filip
zapsal: Muffin
Úterý 27.8.
Na Smíchovském nádraží se nás ve třičtvrtě na dvanáct schází osm z devíti účastníků, Honza chybí. Deset minut před odjezdem vlaku Lišce odepíše na zprávu, „Počkej, to je dneska?” Cynicky se zasmějeme a musíme spěchat na vlak.
Cestou musíme měnit plány, ukazuje se, že jsem prvních 15 km trasy naplánoval skrze přírodní památku Královský Hvozd, kde se nesmí mimo značené cesty, tudíž se špatně hledá nocleh. Protože přijedeme až někdy v půl čtvrté, rozhodneme se první den vylézt jen kousek nad nádraží a po trase se vydat až zítra. Písneme Honzovi a vypadá to, že se k nám možná i přidá.
Od vlakové zastávky Špičák vylézáme po naučné stezce a modré turistické značce na Pancíř. Slézáme po východním svahu a zastavujeme se u pramene Řezné, kde se nachází samoobslužný bar. Lahve s třemi druhy limonád a nealko pivem, jsou chlazeny tekoucí vodou z pramene a místo v nás vzbuzuje klid a pohodu.
Od pramene jdeme po silnici na jih, ale po pár metrech odbočíme do lesa, kde si najdeme loučičku na spaní.
Ukazuje se, že z rodinných důvodů Honza přijet nemůže.
Středa 28.8.
U snídaně Liška zjišťuje, že si nezabalila dostatek snídaní, naštěstí stačí jen malinko upravit trasu, aby nás večer zavedla do Coopu v Železné rudě.
Plni energie vyrážíme a zanedlouho projdeme špičáckým sedlem a hledíme na Černé jezero. Myšák s Fredem si cestou čtou informační tabule a my ostatní barbaři, si stěžujeme, že nás zdržují.
Mezi Černým a Čertovým jezerem nás čeká nejnamáhavější výstup celého puťáku. K fyzické námaze prudkého kopce a pálícím paprskům slunce se totiž přidává ještě psychologický nápor cesty, která se tím, že je úplně rovná, zdá být nekončící.
U čertova jezera obědváme a Myšák se ostře ohrazuje proti našemu domělému vstoupení do Národní přírodní rezervace, kdy jsme si sedli tři metry od cesty na kameny u břehu. Myšák je smluvně umlčen, výměnou za přinesení oběda z rezervace na cestu, a v klidu se naobědváme.
Odpoledne projdeme železnou rudou a doplníme, kromě Lišky snídaní, i nedostatečné zásoby zmrzliny, které ale k obecné nespokojenosti brzy klesnou na předchozí úroveň.
Pokračujeme přes Debrník, kde infiltrujeme dva bunkry z doby železné opony, na Strahov, tam dnes přespíme.
Večer hrají všichni až na Mne a Freda s Téďou dračák a já doufám, že dokážu někdy vymazat z paměti ty zrůdnosti co jsem přitom zaslechnul.
Čtvrtek 29.8.
Dnes nás čeká největší převýšení putování, chystáme se zdolat Velký Javor, nejvyšší horu Šumavy. Slezeme do Bayerisch Eisenstein, kde doplníme na nádražní toaletě vodu, vyrazíme po zelené.
Cesta chvíli vede podle mlýnského náhonu, kde se kocháme přírodou, ale pak začne stoupat. Nejdřív je to šotolina, ale pak odbočíme na lesní cestu a začne opravdové stoupání.
Německé značení nás mate a stýská se nám po značení KČT, kde nejsou značky jen na křižovatkách a taky jsou lépe viditelné.
Vystoupáme ke Großer Arbersee, ale protože se v něm nedá koupat, popojdeme k vodopádu, který se nachází po cestě nad ním.
U vodopádu poobědváme, vypereme zpocené oblečení a zchladíme znavená těla. Téďa sedí v potoce celou dobu co obědvá a je div, že mu neupadly nohy. Při koupání pod vodopádem mi podjede noha a odřu si levé koleno a pravou holeň, bolest je snesitelná a dalšímu postupu nebrání, tak jen dezinfikuji od vody z potoka.
Po dalším výstupu konečně zdoláme Velký Javor, odpočíváme a Liška rozdává karamel, přivezený ze Skotska.
Z Javoru sestoupíme do sedla a pokračujeme na sever směrem k prameni, kde doufáme nabrat pitnou vodu. Cestou se zastavíme na skalní vyhlídce a potrénujeme lezení.
Studánka naplní naše očekávání a tak ulehneme nedaleko od ní. Liška zjišťuje, že si ve skutečnosti sbalila dost snídaní, jen se dříve špatně podívala.
Pátek 29.8.
Den začneme jednou partií MtG, která se protahuje na dvě hodiny. Naštěstí nás dnes nečeká dlouhá cesta. po jedenácté vyrazíme, nejdřív vystoupáme na Svaroh, na hranice. Pokračujeme po hranici, obědváme na Velkém Kokrháči a vylézáme na Ostrý.
Z ostrého slézáme k samoobslužnému baru u Tetřeva, který hodnotíme, jako příjemné místo, i když bar z prvního dne byl příjemnější. Také nás udivuje, že v potoce se chladí kromně malinovky i alkoholické pivo.
Povečeříme a potkáme pár turistů, příchozí směrem od Ostrého, paní je velmi výřečná a během tří minut, co se u nás zastavili, se dozvídáme mnohé zajímavosti o její rodině.
Uléháme kousek od baru.
Sobota 30.8.
Pár zbývajících kilometrů k zastávce Hamry-Hojsova Stráž zdoláváme za dopoledne. Pod zastávkou si konečně házíme lakroskami, které celou dobu neseme. Následují dvě partie MtG a pak už jdeme na vlak. Na zastávce a ve vlaku spořádáme zbytky jídla a následně přetrpíme tříhodinovou cestu zpět do Prahy, kde se na Smícháči loučíme.
Fotky najdete na oddílové Zoneramě