Pátek
Sešedše se v 16:05 netradičně na Dejvické, jsme ještě čekali na vlak, někteří čekali, dohrávajíce Magic the Gathering. Když už přijel, nastoupivše jsme znovu začali hrát, tentokrát i ti, kteří, přišedše ne tak brzo nebo pozdě, si zahrát nestihli. Ostatní nehrajíce prováděli jiné vysoce přátelské aktivity.
Dorazivše jsme dlouho na místě nezůstali, a tak, pokolečkovavše se, pojménovavše se, spočítavše se a rozdavše mapu s buzolou malým, zatím nezkušeným, Skarabíkům, jmenovitě Bártovi se Ctiborem, aby nás vedli, jsme vyrazili. Opět přátelsky se bavíce, jsme brzy, asi po 2,5 kilometrech, dorazili na místo, kde, hledaje chvíli vhodné místo na spaní a nenalezše jej, kousek jsme se po Noeminině rozhodnutí ovlivněném Ctiborem vrátili, až jsme jej už konečně našli. Vidouce na obloze i v tajemných křišťálových kvádrech, že bude pršet, postavili jsme přístřechy a, sotva je dostavivše, začal déšť, byť liják to rozhodně nebyl, tudíž ani pro ty, již chtěli na záchod nebo navštívit své milované kamarády spící v jiných přístřeších, nepředstavoval problém. Hlavní prioritou však, alespoň pro mě, bylo se najíst, což u některých znamenalo si i uvařit, a právě to se mohlo setkat s problémem. Jmenovitě u mě, Freda, a Filipa, jelikož Filip, jsa nevraživý a hladový, chtěl se najíst co nejdříve, a tak mě přesvědčil, abych udělal jídlo pro mě i jeho najednou. Skončilo to z obou stran špinavým ešusem, omáčkou i několika těstovinami na zemi a jak to probíhalo, si můžete domyslet sami, případně naleznete fotky na stránkách, na nichž to celé vypadá jako čarodějnický lektvar. Pak už se ostatní, z už dříve popisovaných důvodů, mohli navštěvovat a povídat si, já, zůstav v přístřechu sám, jsem si asociálně četl, tudíž vám toho moc o dalším dění nepovím. Usínaje jsem slyšel do mého přístřechu navracející se lidi. Usnuvše jsme spali, ležíce na tlusté vrstvě mechu, igelitu, karimatkách, ve spacácích, pyžamkách a přístřechem nad hlavou; měli jsme se tedy skoro jako doma.pokračovat ve čtení…