Byli tu: Vávra, Ctibor, Adam, Velen, Ondra (jukl) , Tonda, Fanda, Fanča, Bártek, Eidam, Diviš (mimiš),
Diviš (anděl), Téďa, Myš, Jakub, Liška, Bety, Maruška, Kuba, Doubravka, Zdárek, Jajko, Ježek, Diviš,
Krtek, Vojta, Maty, Fred, Filip, Prokop, Tomáš, Muff, Hulk, Ondra, Noemi, Háňa, Zdenda, Míša, Káťa a
Dan, *Káťa a Danek (s Míšou a Maxem), Géďa, Mára, Tonda, Píp, Aleš, Péťa, Eliška, Marika, Móňa,
Kubajs, Martínek

V pátek jsme se sešli na Hlavním nádraží a jeli jsme vlakem do Plané. V jednom kupé se hrál poker (celý zbytek výpravy, když byl čas, ho někdo hrál). Na nádraží nám Zdenda, Kubajs a Aleš odvezli batohy a my jsme za ukrutného sněžení více méně vesele (dokud nám nepromokly botičky) ťapali do chaty. Zabydleli jsme se na pohodlných matracích, navečeřeli, hráli deskové hry (kubajzova sirkovaná).

Po vánočce k snídani jsme vyrazili na výlet za stromečkem pro zvířátka. Cestou jsme se koulovali, běhali, klouzali, povídali a vzali tkaničky. Stromeček jsme našli až za lehkého deště, tak jsme ho ozdobili a zpívali jsme koledy. Po ukrutně  strašidelném a kluzkém mostě jsme přešli potok a vraceli jsme se zmrzlí a mokří na faru. Zdenda a další vyvolení šli ulovit stromeček, aby nám měl Ježíšek pod co dát dárečky. 

K obědu jsme měli párky s chlebem a perníčky. Hráli jsme poker, kostky a jiné hry. Potom jsme se rozdělili na 4 skupiny (vždy jedna starší a mladší dohromady) a vyráběli jsme s Móňou lojové koule, lodičky s Danem, hvězdičky a vločky na stromeček s Noemi a Géďou a rovnali cukroví s Hulkem. Potom jsme si zahráli pohár tety Kateřiny (pantomimicky se předvádí vylosované přísloví) a trpělivě jsme čekali až přijde tma a my budeme moct jít pouštět lodičky a prskat prskavky (Bety s Liškou zjistily, že prskavky hoří i ve sněhu). 

Posadili jsme se k štědrovečerní večeři a dali jsme si skvělý bramborový salát (Ó velký bramborový saláte!) (odkaz otevře video na jůtjůb, abyste si i vy, milí čtenáři, mohli udělat představu) a řízky. Potom jsme si zazpívali pár koled v doprovodu Dankovy kytary a Ježek, Vojta a Diviš (anděl) byli Ježíšci a rozdávali dárky. Nejlepší dárek byly foukačky, se kterými se všichni moc vyblbli a taky zpěvníky a tužky ze kterých něco vyroste. Někteří si ještě zahráli sardel, šli na bojovku na hřbitov a nebo zazpívali a hráli kytky a lebky, skvělou hru s obrázky, jungle speed, uno (modrá je dobrá) a spoustu dalších, jedli spoustu cukroví a postupně chodili spát. Někteří hráli ještě ilegálně poker ruletu a další hry až do dvou. 

V neděli jsme posnídali vánočku a bramborový salát (bramborový salát léčí), zabalili jsme si a pár z nás šlo podívat do kostela vedle fary. Bylo to tam moc pěkné ale krom varhan tam nebylo nic vcelku. Pak jsme rozpletli nějaké gordické uzle, doklidili jsme a dali jsme si oběd. Zatímco někteří uklízeli, hráli si ostatní na už úplně rozbahněné zahradě bez jediné stopy sněhu. I přes déšť a vítr jsme šťastně dohopkali na nádraží, kde na nás čekaly batohy a skvělý teplý čaj v krabičkách. Některé ubohé přeplněné břichy těžce nesly houpavou jízdu vlakem, ale nakonec všichni přežili.

Veselé Vánoce a ať žije bramborový salát 

zapsala Noemka (Díky moc)

Byli tu: Hanka, Káťa K., Míša a Gerry, Přemek, Noemi, Danek, *Káťa, Zdenda, Hulk, Muffin, Ondra, Ronja, Bety, Diviš (Anděl), Diviš (Mimišéf), Doubravka, Filip, Fred, Jakub, Ježek, Krtek, Kuba, Liška, Vojta, Zdárek, Adam, Bártek (Baky), Ctibor, Eidam, Fanda, Fany, Maruška, Ondra, Prokop, Thea, Tonda, Vávra, Velen, Terezka a Matyáš

V pátek jsme se sešli na Hlavním Nádraží. Nasedli jsme do vlaku a všichni jsme v pohodě jeli. Ve vlaku jsme si zahráli citron. V Úplné tmě jsme přijeli do Sázavky. Přišli jsme a šli jsme spát. Kdo chtěl, hrál schovku. V sobotu jsme šli na dopolední procházku – stavěli jsme lidský most, hráli míč-bí, našli mrtvého asi daňka a brodili jsme se přes potok. Sušili jsme se, obědvali a měli jsme polední klid. Rozdělili jsme se na tři skupiny a postupně jsme dělali dřevo, pekli perníčky a linecký a hráli hry. Všichni jsme se prostřídali. Po ostré zelňačce jsme se rozdělili na mladší a starší – jedli jsme, šli ven hrát hry a ti druzí křupkovali (největší křupkožrouti byli Baky a *Káťa). Další den jsme házeli tenisák přes kůlnu a stavěli domečky pro šmouly. To se odehrává teď, takže už nevím co napsat.

zapsala: Noemka (teda myslíme si to :o)

v sestavě: Michal, Noemi, Hanka, Zdenda, Káťa K., Dan, Káťa R., Danek, Eliška, Ctibor, Diviš, Doubravka, Téďa, Jakub, Matyáš, Ježek, Vávra, Bárt, Kuba, Fred, Filip, Vojta, Fanča, Terezka, Myšák.

V pátek jsme dělali domácí vafle. Vybalili a zabalili jsme si kufry (batohy vlastně). Navečeřeli jsme svoje břicho. Do půl dvanácté jsme koukali na Simpsony. V sobotu jsme v půl sedmé rychle vstali a nasnídali se. Ráno jsme šli na vlak. Vlakem jsme jeli do Hněvic. Pak jsme jeli přívozem přes Labe. Potom jsme šli pěšky na kraj lesa, kde jsme se nasvačili. Pokračovali jsme do nedalekého lesíka, kde se starší odpojili, aby nám udělali šipkovanou a my hráli na ponorky. Šli jsme po šipkách a po obědě jsme našli „stříbrnej pípající tentononc“. Snažili jsme se rozluštit, co nám ta pípající věc pípá (zatím neúspěšně). Jakub nás dovedl azimutem do další části cesty. Našli jsme bunkry a hráli na fašisty a antifašisty. Protože jsme viděli údajné lesáky, strávili jsme večer potichu a bez ohně. Asi v půl osmé se nám díky vyspělé technice podařilo rozluštit šifru. Polovina lidí už dávno chrupkala, tak se zprávu z vesmíru dověděli až ráno.

Po snídani už věděli i spáči, co nám „pípající tentononc“ pípal (a tedy, že se na Zemi řítí meteorit a my máme urychleně hledat novou obyvatelnou planetu v našem sektoru). Nedělali jsme si s tím hlavu a navštívili jsme radši další dva bunkry, kde pokračovaly boje. Oběd jsme si dali u hadí skály a dál jsme putovali krásnou podzimní krajinou. V Liběchově jsme se zastavili u kostela na kopci, kde jsme sehráli (a Míša natočil) nález „vesmírného pípadla“ do filmíku o výpravě. Pokračovali jsme dál kolem břehu Labe, přes krásný most až na nádraží v Dolních Břevkovicích, odkud nám jel vlak do Prahy.

Celou výpravu jsme litovali, že se na výpravách nesmí jíst houby, protože bylo všude hrozně moc kráááásných bedel.

sepsala: Noemka