Jsou dva světy – lichožroutský a lidský. A jsme to právě my, kdo dostane šanci stát se lichožroutem a podívat se do jejich světa. Jediná cesta vede skrze tunel, jenž se bohužel při průlezu zhroutí, a tak v lichožroutském světě musíme zůstat, dokud se tunel neopraví.
Bydlíme u starého lichožroutského páru a máme pohodu. Avšak problém nastane, když nám dojde jídlo neboli ponožky – lidé začali nosit jen ty syntetické, po nichž se lichožroutům udělá strašně špatně, jak jsme na vlastní oči viděli. Musíme tedy najít staré sklady, půdy a vetešnictví, kde by mohli nějaké ty staré mít, nakonec si nějaké dokonce objednáme přes lichnet (lichožroutský internet). Nakonec však přeci jen zdlouhavě seženeme dostatek ponožek nejen, abychom netrpěli hlady teď, nýbrž i na léto, kdy lidé ponožky nenosí.
Leč přes Vánoce všechny zmizí, my si ale ani nestačíme zabědovat a už se objeví neznámý lichožrout, jenž je prý součástí jakéhosi gangu, který nám je všechny vzal. Naštěstí však přichází v dobrém a chce nám ponožky pomoci získat zpět.
Netrvá to dlouho a už se vydáváme na záchrannou výpravu do skladu gangu, kde jsme nic netušíce zamknuti, a tak musíme nalézt klíče nejen k ponožkám, jež jsou zamknuty v trezoru, nýbrž i ke dveřím. Vše se nakonec podaří, leč tím naše dobrodružství nekončí, ježto se gang objevuje znovu, avšak tentokrát se zcela jinými úmysly – mají zatopený sklad a když jim nepomůžeme, zemřou hlady.
My, ač zpočátku lehce váhajíce, se jako dobré duše slitujeme, s lichožrouty se spřátelíme, přestěhujeme je a dáme jim i dostatek potravy, to už však naše dobrodružství končí úplně, jelikož tunel je opraven a my se musíme vrátit zpět domů. Ještě si před rozloučením stihneme vyrobit plyšáka na památku, leč bohužel si zapomínáme zařídit lichmail (lichožroutský email), pročež po návratu už navěky ztrácíme spojení s lichožroutským světem. Bůhví, jestli by ale vůbec mezi světy fungoval…
Bydlíme u starého lichožroutského páru a máme pohodu. Avšak problém nastane, když nám dojde jídlo neboli ponožky – lidé začali nosit jen ty syntetické, po nichž se lichožroutům udělá strašně špatně, jak jsme na vlastní oči viděli. Musíme tedy najít staré sklady, půdy a vetešnictví, kde by mohli nějaké ty staré mít, nakonec si nějaké dokonce objednáme přes lichnet (lichožroutský internet). Nakonec však přeci jen zdlouhavě seženeme dostatek ponožek nejen, abychom netrpěli hlady teď, nýbrž i na léto, kdy lidé ponožky nenosí.
Leč přes Vánoce všechny zmizí, my si ale ani nestačíme zabědovat a už se objeví neznámý lichožrout, jenž je prý součástí jakéhosi gangu, který nám je všechny vzal. Naštěstí však přichází v dobrém a chce nám ponožky pomoci získat zpět.
Netrvá to dlouho a už se vydáváme na záchrannou výpravu do skladu gangu, kde jsme nic netušíce zamknuti, a tak musíme nalézt klíče nejen k ponožkám, jež jsou zamknuty v trezoru, nýbrž i ke dveřím. Vše se nakonec podaří, leč tím naše dobrodružství nekončí, ježto se gang objevuje znovu, avšak tentokrát se zcela jinými úmysly – mají zatopený sklad a když jim nepomůžeme, zemřou hlady.
My, ač zpočátku lehce váhajíce, se jako dobré duše slitujeme, s lichožrouty se spřátelíme, přestěhujeme je a dáme jim i dostatek potravy, to už však naše dobrodružství končí úplně, jelikož tunel je opraven a my se musíme vrátit zpět domů. Ještě si před rozloučením stihneme vyrobit plyšáka na památku, leč bohužel si zapomínáme zařídit lichmail (lichožroutský email), pročež po návratu už navěky ztrácíme spojení s lichožroutským světem. Bůhví, jestli by ale vůbec mezi světy fungoval…
zapsal: Fred
ony ilustrující fotografie najdete na oddílové Zoneramě
