Putování pro starší Skarabíky
Účastníci: Muffin, Téďa, Ježek, Myšák, Fred, Filip, Liška, Jakub, Vojta, Honzík, Diviš, Maruška, Móňa, Géďa, Káťa*, Káťa K.,

Den první 27.9.2023 středa a den druhý 28.9.2023 čtvrtek
Honza: Ve středu večer jsme se sešli před klubovnou. Potom jsme šli dovnitř a dali si Téďův skvělý dort-věc, počkali na ostatní a šli do klubovny nechvalně proslaveného oddílu Vpřed. Tam jsme přespali a ráno v 5 jsme úplně mrtví vstali a šli na Hlavák, kde jsme únavné 3,5 hodiny jeli vlakem do Ostravy. Tam jsme přestoupili na vlak, kterým jsme dojeli až na Slovensko do Žiliny.

Fred:V Žilině jsme se potkali se zaspavší Káťou K. Najdeše se v Žilině, někteří koupivše si kebab, jsme jeli dvěma motoráky až do Príbovce-Rakovo, kde zastavivše se na hřišti, jsme sotva stihli školní autobus a Géďa se v něm ještě za nás musela přimlouvat, vysvětlujíc, že má spoustu dětí. Dojevše autobusem do Blatnice, jsme, vystoupivše do národního parku Velká Fatra, začali stoupat. Zastavivše, abychom počkali několikrát, jsme se rozdělili na několik rychlostních skupin a to teprve poté začal pořádný strmý kopec. Já Fred, budu vyprávět o putování skupiny těch nejrychlejších, mě, Myšáka, Jakuba, Lišky, Sira Trola Teodora, Ježka a Muffina. Během cesty se nic zajímavého nestalo, až na to, že jsme popokračovat ve čtení…→

Pátek

Sešedše se v 16:05 netradičně na Dejvické, jsme ještě čekali na vlak, někteří čekali, dohrávajíce Magic the Gathering. Když už přijel, nastoupivše jsme znovu začali hrát, tentokrát i ti, kteří, přišedše ne tak brzo nebo pozdě, si zahrát nestihli. Ostatní nehrajíce prováděli jiné vysoce přátelské aktivity.

Dorazivše jsme dlouho na místě nezůstali, a tak, pokolečkovavše se, pojménovavše se, spočítavše se a rozdavše mapu s buzolou malým, zatím nezkušeným, Skarabíkům, jmenovitě Bártovi se Ctiborem, aby nás vedli, jsme vyrazili. Opět přátelsky se bavíce, jsme brzy, asi po 2,5 kilometrech, dorazili na místo, kde, hledaje chvíli vhodné místo na spaní a nenalezše jej, kousek jsme se po Noeminině rozhodnutí ovlivněném Ctiborem vrátili, až jsme jej už konečně našli. Vidouce na obloze i v tajemných křišťálových kvádrech, že bude pršet, postavili jsme přístřechy a, sotva je dostavivše, začal déšť, byť liják to rozhodně nebyl, tudíž ani pro ty, již chtěli na záchod nebo navštívit své milované kamarády spící v jiných přístřeších, nepředstavoval problém. Hlavní prioritou však, alespoň pro mě, bylo se najíst, což u některých znamenalo si i uvařit, a právě to se mohlo setkat s problémem. Jmenovitě u mě, Freda, a Filipa, jelikož Filip, jsa nevraživý a hladový, chtěl se najíst co nejdříve, a tak mě přesvědčil, abych udělal jídlo pro mě i jeho najednou. Skončilo to z obou stran špinavým ešusem, omáčkou i několika těstovinami na zemi a jak to probíhalo, si můžete domyslet sami, případně naleznete fotky na stránkách, na nichž to celé vypadá jako čarodějnický lektvar. Pak už se ostatní, z už dříve popisovaných důvodů, mohli navštěvovat a povídat si, já, zůstav v přístřechu sám, jsem si asociálně četl, tudíž vám toho moc o dalším dění nepovím. Usínaje jsem slyšel do mého přístřechu navracející se lidi. Usnuvše jsme spali, ležíce na tlusté vrstvě mechu, igelitu, karimatkách, ve spacácích, pyžamkách a přístřechem nad hlavou; měli jsme se tedy skoro jako doma.pokračovat ve čtení…→

byli tu: Liška, Maruška, Doubravka, Filip, Jakub, Myš, Vávra, Bártek, Fred, Milan, Diviš, Vojta, Martin, Fanča, Prokop, Neda, Gabík, Anička, Ctibor, Tonda, Fanda, Josefína, Míša, Matěj, Tonička, Téďa, Honza, Krtek, Muffin, Liči, Danča, Kuba, Ježek, Jeník, 10 minut Géďa a 2x 10 minut Mára

V pátek jsme se klasicky sešli na Hlaváku a po tom co jsme napočítali všech 31 účastníků, jsme se vydali na nástupiště. Nejdřív jsme jeli rychlíkem, s místenkami to byla pohoda, potom jsme v Hněvicích přestoupili na autobus a po hodině vystoupili asi 2 km od Helfenburku. Nutno dodat že jsem původně chtěl vystoupit jinde, ale Krtek si všiml, že to takto bude blíž a dokonce si ušetříme cestu do kopce. Cesta na Helfenburk nám zabrala jen chvíli, a tak když jsme dorazili, paprsky slunce ještě olizovaly věž. Navečeřeli jsme se a před setměním si ještě zahráli pár her, například týmové veverky v úzkém hradním příkopu, si jinde nevyzkoušíte. Když se setmělo, tak si Téďa konečně nasadil čelenku a instruoval nás, co je nutné udělat pro poražení Morgota (krycí jméno). Moc jsme mu to nevěřili, ale přesvědčil nás, a tak jsme se chopili rušiček a vydali se bránit dronům v dosažení jejich cíle. Když bylo po všem, tak si všichni oddechli, vyčistili jsme si zuby a šli spát. pokračovat ve čtení…→