.

nejprve si přečtěte jak letošní výročku prožili mladší Skarabíci:

Účastnili se: Noemi, Krtek, Doubravka, Myš, Fanča, Matěj, Tonda, Fanda, Martin, Baget,
Josí a Žofka.

Naše pouť započala na hlavním nádraží, kde jsme se postupně sešli v plném počtu 11ti lidí.
Vlakem jsme odcestovali do Berouna, kde jsme se dalším dostali do Jinců. Tak jsme se
prvně vydali špatným směrem, ale to není žádná tragédie, takže jsme správnou cestu za
nedlouho našli a vydali se po zelené naučné stezce nahoru na Plešivec. Než  jsme se ale
vymotali z města čekala nás zrada a to že naše značka nám zmizela před očima a tak jsme
se na ní napojili za městem. Šli jsme přes vesnici Běřín kde nám přečetla Noemi pověst

o obrech z Plešivce. Dále jsme došli přes kravské pastviny  na rozcestí, kde jsme si
dali oběd. Po obědě Noemi vytasila mapu a začala prověřovat naše schopnosti s mapou.
Když byla odpověď správná zasloužili jsme se o kousek Cheesecaku, který upekla
Doubravka. Po posilnění už nám zbýval jen kus cesty na konci, které byl vrchol a setkání se
skupinou starších, kteří také mířili na vrchol. Dorazili jsme chvilku po nich, kdy si zrovna dávali
oběd, tím jsme se my nemuseli trápit, jelikož jsme obědvali pod kopcem. Po chvíli měli
všichni dojedeno a tak přišla na řadu zábava ve formě hry na vlajky. Hra ovšem nebyla
obyčejná, hráli jsme vedoucí proti dětem. Nám vedoucím bylo už ze začátku jasné, že
nemáme šanci na vítězství, protože dětí bylo dvakrát tolik co nás. Nakonec jsme nedohráli,
ale to nevadilo, protože jsme si to i tak užili. Následovala tradiční část výpravy, která se
odehrávala kousek pod kopcem na druhé straně, než jsme odkud jsme přišli. Každý rok se
sem přinesou listiny které obsahují seznam lidí, kteří jsou právoplatnými Skrabíky ( tedy že si
udělali nováčkovskou zkoušku) a také prezenční listinu kam se každý rok podepisují všichni
kdo na výpravě jsme. Letos nám přibyli čtyři nový členové a finální číslo vyhrál Honza a to
111. Skarabík. Ke tradicím našeho oddílu patří i hra veverky, kdy máme šátky jako ocásky a
snažíme se být jediná veverka s ocáskem v lese. Cestou do Rejkovic odkud nám jel vlak
domů jsme šli dvakrát rychleji než cestu na Plešivec a to nejen protože byla z kopce, ale i
proto, že jsme neměli neomezeně času. Vlak jsme ale stihli, nalodili se na jeho palubu a s
přestupem v Berouně uháněli směrem domů. Na zakončení výpravy nám Noemi přečetla
povídku, aby cesta rychle utíkala.

Zapsala Doubravka

.

…a jak výročku prožili starší Skarabíci? (ještě drobnost, pokud máte problém porozumět souvislému textu, poproste Freda ať Vám to převypráví!) :

.

Byli tu: Míša, Muffin, Tonda, Sir Trol Teodor, Ježek, Fred, Myšák, Jakub, Milan, Honza, Liška, Vojta, Filip, Maruška, Anička, Fanča, Neda, Bárt, Briket

Dojevše ze Smícháče krásným kupéčkovým vlakem přímo do Hořovic, vyrazili jsme k nádherně bahnitému rybníku Velký Krejcárek, vedle nějž leží ještě Prostřední Krejcárek, Malý Krejcárek a studánka, z níž jsme, přes úplně čistou vodu pouze s mírným chemicky působícím povlakem na vrchu, nic nevypili, zato jsme však kousíček od ní v lese roztáhli přístřechy, najedli se a šli spát, abychom se ráno zase mohli probudit, znovu najíst a zbořit tyto pracně stavěné přístřechy, jež nás sice před deštěm ochránily, avšak tak malým, že Téďa, spící tradičně „kus“ od ostatních, neměl zapotřebí se schovávat, to však odbočuji od ranních aktivit, jež dodělavše, mohli jsme zase vyrazit, tentokrát s cílem Plešivec, kde jsme se měli sejít s malými, které však nakonec, oproti plánu, jenž počítal s naším výrazně pozdějším příchodem a dřívějším příchodem malých, předhonivše, museli jsme na ně čekat, leč alespoň obědvajíce, pročež nám to vlastně vůbec nevadilo, naopak, načež, jsouce již téměř všichni naobědvaní, když přišli, mohli jsme si zahrát cvičku, akorát se šátky, neboť nikdo si boty navíc na putování naštěstí nevzal, a také netradičně vedoucí proti všem dětem, tedy asi osm vedoucích ku osmnácti dětem, což byla překvapivě vyrovnaná a k ničemu nevedoucí kombinace, a tak, nakonec nuceně ukončivše hru, pustili jsme se do tradičního výročkování, neboli do společného focení, poznávání obsahu temného černého pole, hraní veverek a nakonec do listinování, u nějž bylo v intelektuálním kruhu vedoucích veselo kvůli pravopisným chybám v nové listině, důležitější však je, jak všichni víme, zavzpomínání na nepřítomné kmeňáky*, zapsání nových členů, popořadě Bárta, Nedy, Aničky a Honzy, což kvůli nedostatku času ani nestihnuvše dostatečně oslavit, museli jsme se již rozloučit s malými a Fančou, jež nás, mrznouc v noci, opustila, zato však do našich řad přivítavše Myšáka, jenž v pátek kvůli nacvičování hudebních majstrštyků přijet nemohl, mohli jsme vyrazit dále, dolů z Plešivce, s dvěma cíli – pěknou lakrosovou loukou a místem na spaní –, jichž jsme i dosáhli – na pěkné lakrosové louce jsme si zahráli ještě pěknější lakros, jsouce z něj však úplně vyřízení, netěšilo nás příliš hledání místa na spaní, naštěstí však nezakotvivše v ošklivém smrkovém lese, došli jsme až k docela pěknému místu u potoka, kde jsme, ani nestavíce přístřechy, ježto nemělo pršet, zato však vykonavše základní aktivity, jako je jezení, čištění si zubů a samozřejmě hraní MTG, ulehli k spánku, mimo jiné ještě diskutujíce o kulinářské soutěži, jež by se mohla uskutečnit v budoucnu na nějaké výpravě, avšak ne příliš dlouho na to, abychom ráno, probudivše se a vykonavše základní lidské potřeby, nemohli pokračovat dále, tentokrát s cílem Hostomice pod Brdy, avšak majíce dost času na jeho dosažení, mohli jsme si po cestě ještě zahrát MTG, lakros a míčbee, a ještě k tomu si objednat v Hostomicích skvělý dort za zbylé peníze, jejž pak snědše při přestupu v Zadní Třebáni, dočerpali jsme chybějící energii a mohli jsme docela poklidně dojet do Prahy, kde jsme se rozloučili, majíce za sebou další skvělou výpravu, již si všichni nepochybně hrozně užili.

*Důvody pro nepřítomnost kmeňáků na Výročce až na Míšu, jenž šel s námi, mohou být dva – zima a to, že jsme jim dali vědět asi pět dní předem, což však nebudeme z důvodu reputace vedoucích uvádět jako hlavní důvod, navíc to nikým nemáme potvrzené (leč to ani ten první důvod) a také je Výročka na seznamu výprav už od začátku roku.

Zapsal Fred

Fotky si prohlédněte na známém místě

P.S. …já vidím nepřítomnost kmeňáků v touze zbavit se alespoň na chvíli vlastních dětí, kterými je (z většiny) oddíl tvořen :o) (Mára)

byli tu: Téďa, Fred, Vávra, Tonda, Tonča, Žofka, Danča, Gabík,
Fanča, Anička, Juli, Muffin, Briket, Martin, Milan, Honzík, Filip,
Diviš, Limetka, Ctibor, Bártek, Neda, Myšák, Noemi a Jakub

Na zemi byl poprašek sněhu a celý den vypadal jako svěží zimní
ráno, ale to nás nezastavilo a vydali jsme se do pražské zoo.
Rozdělili jsme se do menších akčních skupinek a naše cesta po
zoo započala. Kromě luskounů, klokanů a slonů jsme viděli
Vodnice posvátné – žáby, které žijí pouze v jezeře Titicaca a
mohou dosáhnout váhy až jednoho kilogramu. Také jsme viděli
nové gorilí mládě a někteří se dozvěděli spoustu zajímavých
informací o hroších. Na konci celé akce jsme si ještě zahráli pár
her a rozloučili se.

zapsala: Danča

fotky najdete zde

Byli tu:

Fred, Ježek, Liška, Vojta, Filip, Géďa, Jakub, Muffin, Diviš, Káťa*, Myš, Sir Trol Teodor, Kubajs

Pátek
Dorazivše v pátek po úmorných tří a půl hodinách jízdy autobusy na Srní a došedše do chalupy, byli jsme přivítáni v již vytopené chalupě Géďou, Kubajsem a Káťou*, načež, navečeřevše se vlastního jídla, hráli jsme různé hry a postupně jsme chodili spát, ta v tu chvíli nejvybranější společnost, Fred, Myšák a Liška, samozřejmě, jdouc příkladem, vyrazila první. ¹

Sobota
V neděli, nasnídavše se speciální rýžové kaše pro vybranou společnost, jsme dlouho v klidu nepobyli, nechali chudáka Káťu* samotnou a vyrazili na autobus, jenž nás dovezl až na Modravu, Filipovu Huť, odkud jsme vyrazili na výlet krásným, čistým sněhem, jehož trasa je známá jen zasvěcenějším. ² Téďa si rozbil vázání, pročež šel pěšky. Každopádně u nějakého rozcestníku jsme se rozdělili na v tu chvíli nejvybranější společnost, jež se skládala z těch nejvýkonnějších a zároveň nejméně líných, a zbytek, mezi nimiž vynikali Myšák s Liškou, kteří, ač by měli na to být součástí nejvybranější společnosti a byli opakovaně přesvědčováni, se, poddavše své lenosti, vydali s horší skupinou. Obě skupiny jely do Modravy, ta lepší skupina s nejvybranější společností však o šest kilometrů delší trasou přes Březník.
Setkavše se v Modravě, chtěli jsme si dát někde horké pití, avšak bylo moc plno. Mezitím jsme se ještě naobědvali svým vlastním jídlem. Géďa s Kubajsem se oddělili, ježto byli nejspíš už unavení a chtěli jet do chaty autobusem, Géďa ještě předtím vyměnivši si své běžky s Téďou.
Z Modravy jsme vyrazili zpět na Srní, nejprve prudce stoupajíce, později zase prudce klesajíce. Cesta však nebyla upravená, takže někteří odborníci, namátkou mohu zmínit Diviše, rozjevše se pořádně, nebyli vůbec schopní brzdit, až dosáhli rychlosti kolem 50 km/h. ³ A jak je svět nespravedlivý – vybraná společnost, v tomto případě Fred, Myšák a Ježek, jedouce první, si to odnesla – najevše do štěrku schovaném pod štěrkem, si dosti brutálně poškrábala lyže.
Pak jsme však už částečně dojeli, částečně došli zpět do tepla do naší milé chalupy, kde jsme hráli hry a vařili česnečku. Po delikátní večeři ⁴ jsme si ještě zahráli mafii, ⁵ při níž se zase všechno neštěstí sneslo na toho nejvybranějšího, ⁶ jenž se stal třikrát ze čtyř her vrahem. A ještě k tomu vrahové ani jednou nevyhráli!
Po hře část lidí, mimo jiné chtějíc se po hře uvolnit, vyrazila na příjemnou noční procházku. Po ní zase ta nejvybranější společnost, stejná jako včera touhle dobou, jdouc příkladem, vyrazila spát. ¹

Neděle
Ráno, dojedše zbylou polovinu rýžové kaše ze včerejší snídaně, ⁷ jsme vyrazili na výlet, samozřejmě s lakroskami. ⁸ Značnou část výletu jsme trávili u bobrů a jejich protržené bobří hráze, přešli jsme i přes jejich hrad a chodili po ledě, někdy tenčím, nežli bychom chtěli, na jejich jezeře. Nakonec i přes Kátino* ke konci pomalejší tempo jsme však všichni led přešli a mohli jsme se pustit do vrcholné aktivity výpravy, lakrosu, jejž jsme si pochopitelně všichni opravdu užili. Vyhrála, jako vždy, ta vybranější společnost. Muffin, pravděpodobně nechtě se vystavovat posměchu za to, že nemá lakrosku, raději do sněhu vyšlapával obrovského skarabíka.
Navrátivše se jsme uklízeli, hráli, připravovali noky se špenátem a parmezánem, dokazovali, že čaj se může říkat jakémukoli odvaru ze sušených rostlin, později obědvali a nakonec bohužel, rozloučivše se s kmeňáky, i odjeli.
Anžto náš první autobus nabral během kratičké chvíle před naším nástupem zpoždění asi dvacet minut, ježto byl úplně plný a možná i kvůli něčemu jinému, jeli jsme ze Sušice, kam nás zavezl, o půl hodiny pozdějším spojem.

Sláva všem účastníkům první běžkovací výpravy oddílu Skarabeus! ⁹

¹ To, že si ještě téměř do příchodu ostatních povídala, je vedlejší.
² Zejména Gédě s Ježkem, již ji plánovali.
³ Podle Divišova vyjádření.
⁴ Hádejte, co k ní asi bylo.
⁵ Městečko Palermo je zjednodušená verze mafie pro malé děti.
⁶ Kdo je asi součástí všech vybraných společností? Hledej, šmudlo, hledej!
⁷ To nebylo v plánu, původně byla zamýšlena ovesná, vločky jsme místo toho odvezli do klubovny.
⁸ Pouze ti, kdo si je přivezli, Ježek, nestíhaje v pátek autobus, nezvládl vyzvednout erární.
⁹ To by mělo být napsáno i na nějakém pomníku, ne jenom v kronice.

Zapsal: Fred (k němu také směřujte případné komentáře ohledně tvůrčího psaní 🙂

Fotky od Gédi, Freda, Muffina a Kubajse – (všechny pohromadě) najdete na oddílové Zoneramě

Byli tu: Muffin‌, Doubravka, Krtek, Fred, Ježek, Jakub, Kuba, Liška, Honza, Vojta, Filip, Maruška, Fanča, Bártek, Fanda, Tonda, Neda, Prokop, Anička, Dorian, Vávra, Limeta, Tonda P, Matěj, Fanda Č, Gabík, Martin, Julián, Tonička, Josefina, ‌Žofka‌, Bonifác‌, Géďa, Mára, Móňa, Kubajs, Hája, Zuzka, Zdenda, Májka, Eliška, Tomáš, Marika, Patrik

Pátek
Na Čerňák se s námi přišel rozloučit Diviš, který s námi naneštěstí jet nemohl. Pak jsme jeli do Jablonce, kde nám málem ujel návazný autobus do Janova nad Nisou. V Janově cestou na chatu jsme obdivovali obří rampouchy a zasněženou krajinu. Na chatě jsme se navečeřeli a pak se rozdělili do pokojů. Pak jsme si vybalili a šli jsme spát.

Sobota
Ke snídani byli vánočky a po snídani jsme tradičně nakrájeli vánočku s hráškem, kterou pekl Krtek a byla mnohými chválenai. Po snídani jsme šli na krátký výlet ozdobit stromeček zvířátkům, u kterého jsme si zazpívali pár koled. Cestou zpátky jsme se rozdělili, někdo si zašel na rozhlednu, a někdo rovnou na chatu, ale všichni se koulovali.
K obědu byl horký kuřecí vývar a po poledňáku jsme šli ven. Teda, šli by jsme, kdyby to zlý Muffin nezakázal těm, co si ráno promočilii oblečení. Takže ven šlo sedm lidí a ostatní se rozdělili na dvě skupiny. jedna vyráběla papírové ozdobičky na stromeček, který obstaral Krtek. Zatímco druhá dostala na výběr mezi několika deskovkami, někteří ale pohrdli a radši hráli flašku a házeli bottle flipy. Potom se skupiny prohodili,a mezitím se skupina z venku vrátila a všichni si udělali lodičky ze skořápek. Večer jsme šli pouštět lodičky a prskat prskavky. Když jsme se vrátili dovnitř tak všichni přinesli dárky a usadili se ke stolu. Pak jsme si dali řízek s bramborovým salátem, který tradičně připravili kmeňáci. Po tom co všichni odnesli nádobí jsme si zazpívali koledy, dali cukroví a rozdali si dárky. Velký efekt zanechává hračka s točícím se dřevěným kolečkem na provázku, kterou dostali všichni a mnozí si s ní hrají ještě v autobuse cestou do Prahy.
Po rozdání dárků bylo volno, někteří hráli různé deskovky, i dvě co jsme dostali, pexeso, a Debiliori vincit, karetní hru, kterou Vojta hned při první hře „zaseknul”, měl si líznout pět karet, ale měl v balíčku jen dvě. Postupně se všichni odebrali ke spánku, většina nejpozději jak jim bylo dovoleno.

Neděle
V neděli byl budíček o půl hodiny později, a navíc si všichni museli zabalit ještě před snídaní, takže jsme dosnídali celkem pozdě. Hned po snídani se ti co chtěli jít ven oblékli a šli hrát lakros, nebo se jen koulovat. Zbytek zůstal uvnitř a hrál bang a potom dixit. Venkovníci se vrátili právě včas aby si všichni mohli uklidit pokoje, odnést batohy do předsíně a jít se naobědvat. K obědu udělala Móňa těstoviny se špenátem a když pak zbyly a museli jsme je vyhodit, abychom mohli odejít, tak nám to rvalo srdce, protože byly moc dobré. Po snídani byly děti uklizeny do pokoje, a hrálo se městečko palermo, zatímco se uklízel celý dům. Kmeňáci byly při úklidu stejně nápomocní, jako během celé výpravy, za což jim patří velký dík. Vlastně bych skoro měl napsat že vedoucí a děti byli nápomocní kmeňákům. Nakonec už jsme museli děti vyhodit na sníh, aby se dalo v chatě douklidit, ale už brzy jsme si udělali společné foto a vyrazili jsme na autobus. Cesta zpět proběhla bez zádrhele, dokonce byli všichni z neznámého důvodu o mnoho klidnější než v pátek.
Tak hodnotím letošní Vánočku jako vydařenou a těším se na všechny zase za rok.

Zapsal: Muffin
Napovídali: Vojta, Filip, Maruška, Doubravka

Díky těm, co fotili oddílovým foťákem, fotky najdete na Zoneramě tady.