Zúčastnili se: Bety, Doubí, Krtek, Muffin, Fred, Vojta, Myšák, Téďa, Kubajs, Zdenda, Géďa, Tonda, Píp, Aleš, Péťa, Eda, Káťa a Dan, Willy, Zdeňka
Zapsala: Bety (korektura: Muffin)

V pátek jsme po nezajímavé cestě vlakem dojeli do Vlkovce a vydali jsme se na Willyho srub. Willy nás přivítal spolu se Zdeňkou, Kubajsem a Zdendou. Přišli jsme celkem pozdě a tak už nebylo moc času na začátek nějaké práce, tak jsme si jen vybalili a šli spát.
V sobotu ráno jsme si postěžovali na zimu, nasnídali se a vydali se za Willym a Zdenkou. Willy nám pověděl o srubu, inspirovaného Skandinávií, a o woodcraftu. Představil nám možné výrobky a každý si vybral co chce dělat. Ukázal nám i indiánská počítací dřívka, která mnohé zaujala a chtějí je v oddílů zavést. Já, Krtek, Muff, Kubajs a Myšák jsme si zvolili zrdcátko, a ostatní si vybrali krabičku z kůže.
Se samotným vyráběním jsme začali až po obědě ke kterému jsme měli fazolovou polévku. Všichni si pochutnali, jen Téďa prý dostal jen jedinou fazoli. Začalo se se zrcátky, prvně jsme si předkreslili na kus dřeva tvar, a potom jsme to začali ořezávat pilkou. Po Uhlazení pilníkem tam všichni jen dosadili samotné zrcátko a natřeli to celé mořidlem a olejem.
V sobotu taky přijela Píp s Alešem (Willy je Alešův táta), Péťou a Edou, a taky Káťa s Danem. Přijela i Géďa s Tondou, která měla přijet na delší dobu i s Liškou, ale Liška onemocněla, a tak Géďa přijela jen na den, ale uvařila supr polévku.
Většina stihla zrcátka dodělat v sobotu před večeří, krabičky se dodělávali až do poslední chvíle před odjezdem v neděli. K večeři jsme si po indiánsku opekli na ohni vajíčko v bramboře, a né až tak po indiánsku banán s čokoládou. Pak se klábosilo, a poslední jsme šli spát já, Zdenda a Kubajs. V noci byla opět zima.
V neděli jsme dovyrobili krabičky, vyfotili se s výrobky, a vyrazili na vlak.
*Bety se zde nevybíravě rozepsala o tom jaká křivda se stala. Abych vás nezdržoval měli jsme špatný čas odjezdu vlaku, a tak v domnění že nestíháme jsem je hnal do kilometrového běhu. Ano, byli jsme na zastávce o deset minut dřív, a ano, teoreticky jsme nemuseli běžet. Toť vše. * – Muffin
Nadále už jsme jen dojeli na Hlavní nádraží, rozloučili se, a šli domu.

Díky patří všem co výpravu domlouvali, připravovali – Gédě se Zdendou a hlavně Willymu se Zdeňkou!

Ještě si dovolím Willyho příspěvek na sociální síti pro ty, kdo nejste na FB (zapsal Willy, postnul Mára) :

SKARABEUS NA SUIVAKKU
S ustupujícím covidem se u nás na srubu teď postupně střídají o víkendech návštěvy podle mého gusta. Hned po Setkání Velké lože – tedy druhý dubnový víkend – se na Suivakku objevila odrostlejší část oddílu Skarabeus. S touhle partou nás se Zdenkou pojí kromě toho, že mezi nimi máme hodně kamarádů, také to, že sem chodil náš syn i jeho manželka. Oddíl Skarabeus brzo oslaví 40 let trvání a po celou dobu jeho činnosti je kladen velký důraz na manuelní zručnost. A tak nebyl problém dohodnout se na společném rukodělném víkendu.
Počasí vyšlo vyloženě aprílové – slunce sice občas zasvítilo, ale teplota po celou dobu nepřekročila 8°C a k tomu se pravidelně objevoval solidní vítr, často doplněný deštěm nebo sněhem. To nám ale nezabránilo rozjet výrobu hned v několika směrech.
Vzhledem k tomu, že z minulého víkendu zbyl nějaký materiál, byla opět možnost výroby laponských krabiček z rawhide, velkému zájmu se těšila výroba indiánských zrcátek a několik lidiček se pustilo i do dlabané nádobky. U ohně proběhla i oblíbená kulinářská atrakce – pečený banán s čokoládou. No a mezi tím jsme si užili i spoustu legrace.
Jako bonus považuji to, že mezi účastníky se objevila třeba dcera Jojíka, se kterou jsme seznámili asi před 25 lety na první autobusové expedici do Finského Laponska. Zrovna tak mne potěšilo, že jsem se mohl seznámit s kluky Beranovými, o kterých nám už několikrát vyprávěl náš kamarád Cíla. Ale i ostatní účastníci byli moc príma.
Je to radost trávit čas s lidmi, kteří jsou zvídaví, mají chuť něco dělat a nemají problém spolupracovat s ostatními. Uznale jsem obdivoval kamarádskost a ochotu vzájemně si pomáhat.

fotky najdete na oddílové Zoneramě tady

Byli tady:

M: Martin, Fanda, Toník Š., Neda, Gabík, Fanča, Vávra, Prokop, Ctibor, Bártek, Tonda, Adam, Dorian
V: Diviš, Maruška, Myška, Bety, Doubravka, Liška, Jakub, Vojta, Filip

Na místo jsme přijeli v páteční večer. Bylo už pozdě tak jsme si jen zahráli jednu hru a vrhli se na večeři. Po večeři jsme si od místních zapůjčili spoustu stolních her a pustili se do nich. Když už jsme se nabažili známých i neznámých her (pro příklad myši v čokoládě) zapadli jsme do postele. Druhý den jsme stali velmi brzy, jelikož někteří vstávají už za kokrhání kohouta. Celé dopoledne se velcí učili texty a malí si zkoušeli vědomě poslouchat a hráli si s rytmem. Když se vytáhl fotbalový míč všechny děti byly nadšené. Pro lepší zážitek ze hry také pomohlo, že se hrál na červené antuce. Odpoledne se zas cvičilo divadlo, aby byly texty dobře v paměti. Při čekání na večeři se Jenda s Terkou stali sultány, kteří chtějí jed na dovolenou. Musím vám povědět že dostali spousty zajímavých odpovědi. Večer jsme zakončili hraním na kytaru a u toho jsme se dohodli, že bychom se měli naučit více písniček. Poslední den jsme se ještě pokoušeli něco nacvičit a na oslavu krásného dne jsme si všichni dali nanuka, než jsme se rozutekli domu…

Zapsal: Jeník

Byli tu za malásky: Žofka, Ctibor, zákusek, Dorian, Gabik, Martin, Vávra, Fanča, Tonda, Krtek, Téďa, Ježek, Kuba a Noemi

Ráno jsme se sešli před klubovnu. Starším přišla krabice s ježkem v kleci. My jsme si z ježka vzali návod, jak postavit tajný vynález Jana Tleskače a po jeho stopách jsme se vydali hledat suroviny – nejdříve jsme našli papíry u zeleného domu s šaškem nade dveřmi, pak jsme pod Karlovým mostem chytali krysy pro kamarádku Jana Tleskače, protože se jí rozutekly. Ona nám z vděčnosti dala provázek. Pak jsme šli na Letnou hledat koně. Nejdřív jsme se hooodně dlouho rozhodovali, jestli pojedeme tramvají, nebo půjdeme pěšky a pak jsme ještě déle hledali koně. Když jsme je konečně našli, napojili jsme je vodou a oni nám dali další zprávu a korek. Po obědě jsme vyrazili hledat mrtvolu Rudolfa, bratra Jana Tleskače, do štoly ve Stromovce. Cestou nám Noemi vyprávěla pohádku. Od štoly jsme se vydali k soše milenců hledat kolíčky na stromech – to byla velká zábava, získali jsme je fakt hodně. Pak jsme šli k Trojskému zámku – u brány jsme našli poslední zprávu kde najdeme tajnou laboratoř Jana Tleskače. Protože jsme měli čas a chuť, prošli jsme si labyrint a někteří tam hráli na babu. Pak jsme tramvají vyrazili do dílny, kde jsme si vyrobili bzučící včelky. Bzučeli jsme tak mocně, až nám včelky ulítaly a rozpadaly se. Mojí včelce se lítání líbilo tolik, že odletěla na strom a už nechtěla dolů. Pak už byl čas se sbalit, nasednout na tramvaj a jet domů.

Zapsala Žofka

za starší: Doubravka, Vojta, Diviš, Myš, Bártek, Jakub, Liška, Terka, Danča, Muffin

V devět jsme se sešli před klubovnou, kde jsme zjistili, že je nás málo ale taky, že nám přišel dlouho očekávaný balíček, ve kterém se nacházel ježek v kleci, díky kterému se z jedné skupinky na konci mohl stát nový Velký Vont. My (starší) jsme potřebovali jen ježka a klec a mladší potřebovali jakýsi vzkaz uvnitř ježka. Když jsme se tedy rozdělili a mladší odešli bůhví kam tak jsme se podle vzkazu, který nám poslal Velký Vont, měli vydat tramvají na Žižkov, naneštěstí se nám do cesty zapletl problém v podobě Divišovy tramvajenky, která místo v jeho tašce ležela doma ve stole. Když jsme tento problém úspěšně díky Muffinovi vyřešili a dojeli na místo, zjistili jsme, že naším úkolem je spočítat vystupující kachličky na Kostele Nejsvětější Srdce Páně. Už si sice nepamatuji kolik bylo správně, ale vím, že to nikdo nespočítal přesně. Poté jsme prostřednictvím kartiček s popisem míst v Praze zjišťovali, jak moc dobře jí známe a když jsme nevěděli Terka nám dala hádanku a následně i správnou odpověď. Následně si skupinky dávaly závod na Petřín, kde jsme měli i chvíli hodinu výtvarky. Jelikož jsme kreslili erby a lepili Petřínskou rozhlednu z papíru. Téměř poslední úkol byl zmapovat důležitá místa ve Stromovce a odtamtud jsme jeli do Kobylis do pronajaté klubovny, kde nás čekala poslední mise a to najít posla od Rady Vontů, který nám měl říct, kdo celou tuto hru vyhrál a předat nám znaky Vontů a to nového ježka v kleci a žluté špendlíky. Nakonec vyhráli Rudý Citróni. Naše poslední cesta vedla tam, kde tento celý výlet začal a to k naší klubovně, kde už čekali naši rodiče a kde jsme se rozloučili.

Zapsala: Doubravka

…na pár fotek se podívejte tady!

Letošní autodráha se odehrávala v Hájovně v Košířích.

Byli tam: Liška, Maruška, Fanča, Doubravka, Neda, Fanda, Tonda, Ctibor, Prokop, Vávra,
Martin, Vojta, Bártek, Diviš, Filip, Myšák, Fred, Muffin, Liči, Krtek, Téďa, Danča, Ronja,
Móňa a stavitelé: Zdenda, Míša, Kubajs.

Když jsem dorazila já v sobotu odpoledne, byla už autodráha
postavená a po jejích šesti drahách se projížděla auta. Velká
autodráha zaplnila jednu celou místnost a v druhé místnosti byla malá zkušení dráha
a výroba. Někdo trénoval jízdu a někteří starší si vyráběli závodní auta.

Abychom se protáhli šli jsme samostatně nebo ve dvojicích do přilehlého parku Cibulka
hrát kvízovou hru. Dostali jsme mapičky a otázky a měli obejít místa a zodpovědět.
Po dalším trénování jízdy a neustálým zvedáním autíček byla večeře co kdo měl.
Opět se jezdilo, povídalo, hrálo s míčem a taky se šlo někdy spát. Spali jsme ve výrobně
autíček na karimatkách.

Ráno jsme se společně nasnídali a pak se pořádaly závody na autodráze. Bylo šest kol a kdo
se víckrát nejlépe umístil, ten vyhrál. Byli jsme rozdělení na mladší kluky, starší kluky
a holky. Z mladších kluků vyhrál Fanda, ze starších kluků Vojta a z holek já (Liška).
Po vyhodnocení jsme se naobědvali, někdo šel na dvorek, někdo ještě jezdil. Po obědě se
pomáhalo balit a pomalu všichni odcházeli, někteří ještě pomáhali nosit dráhu do aut a
uklízet Hájovnu. Pak jsme se rozloučili i my.

V Hájovně to bylo moc fajn a děkujeme Móně za zapůjčení a domluvení těchto prostor.

Zapsala Liška