Byli zde: Kubajs, Míša, Géďa, Muffin, Téďa, Fred, Doubí, Liška, Bety, Myšák, Vojta, Jakub, Krtek
Den 1. středa 28. 9. 2022
Ve středu 28.9 jsme se sešli v 6:40 na Hlaváku. Museli jsme si o něco víc přivstat, ale nakonec jsme dorazili všichni (až na Krtka, ten přijel až ve čtvrtek) (*Míša si stěžuje, že je na Hlaváku drahý kafe)
Vlakem jsme jeli čtyři hodiny do Valašského Meziříčí, přestoupili jsme na vlak a dojeli do Rožnova pod Radhoštěm. Cestou do Valašského muzea v přírodě – Mlýnské doliny jsme se zastavili na hřišti a dali si oběd.
Prvně jsme šli do Dřevěného městečka, dále na ukrutně nudnou prohlídku Mlýnské doliny a jako poslední byla na řadě Valašská dolina.
Abychom podpořili naši lenost, tak jsme popojeli autobusem do začátku Černé Hory a nadále jsme šli pěšky až k vrcholu kolem Studánky. Na vrcholku jsme chvilku hledali místo k postavení přístřechů, ale nakonec jsme si ustlali na ostružinách a borůvkách.
Všichni jsme si udělali večeři a následně jsme se v přístřechu u mě, Lišky a Doubí sešli společně, abychom vymysleli, co máme další den v plánu.
Zbytek večera je jsme ještě klábosili, mrzly a užívali si hezkého večera Na Černé hoře
(Z pohledu Tédi)
Po 4 hodinách ve vlaku, jsme konečně dorazili na dětské hřiště! Po obědě jsme vyrazili do místního skanzenu, kde jsme si koupili dvě rodinné vstupenky (netuším jak tomu uvěřili protože dospělí tam byli Muff, Kubajs, Géďa a Míša ?)?
Poté jsme zjistili, že průvodce jde až za třičtvrtě hoďky, jsme si šli prohlédnout městečko z… Prostě starý. S průvodcem jsme šli na prohlídku po mlýně, kde jsme viděli jak si naši předci pomáhali vodou. Pak jsme znovu nastoupili do vlaku a vyjeli na nějaký kopec. Poté konečně začal náš vandr. Nejdřív jsme vylezli do sedla, když jsme chtěli spát, půlka lidí přitom zjistila, že mají těžký bágl a málem tam umřela.
Den 2. čtvrtek 29. 9. 2022
Ráno jsme vstávali do mokrého. Když jsme si zabalili a nasnídali se, vydali jsme se do prudkého kopce na konci kterého nás čekal nádherný výhled na kostelík a sochu Cyrila a Metoděje. Všichni jsme se chystali posilnit a Muff prohlásil, že jeho sušené maso je nějaké překořeněné, načeš jsme zjistili, že nebylo kořeněné, ale plesnivé.
Naštěstí nic nespolkl, ale i přesto Géďa u nejbližší hospody oslavila jeho 18. narozeniny a zároveň mu vydezinfikovala krk panákem slivovice. Po důkladné dezinfekci jsme se vydali krásnou hřebenovou cestou k soše Radegasta, kde jsme si dali oběd vyfotili a pokračovali směrem na Pustevny, kde bylo vše zavřené a tak jsme s malou zastávkou na lanové stezce na vrcholu Tanečnice šli dál. Ovšem na vrcholu Tanečnice jsme se zastavili u mohyl a Muffinovy se podařil lomený oblouk. Zde započala zábava v podobě dávání kamenů do batohu ostatních lidí, která pokračovala až do večera. Z Tanečnice jsme šli mírně dolů a pak jsme vystoupili na Čertův mlýn k Čertovu stolu.
Poté jsme už šli jen dolů, kde jsme měli nabrat dalšího (13.) člena naší výpravy – Krtka. A usadili se v domečku s verandou, udělali si oheň a šli spát
Den 3. L – pátek 30. 9. 2022
Mmmmmmmm – probudili jsme se z lehkého mrholení a k nemilosti mnohých z nás jsme zřeli, že na verandě, kde jsme spali se utvořila louže a mnohým prosákla voda do batohu. Nicméně jsme dlouho netruchlili a povzbudili se teplou snídani. Za stálého mrholení jsme vyrazili po asfaltové silnici z Čertova mlýna dolů do údolí. Vlivem chmurného počasí jsme propadali trudomyslnosti a tak jsme si zvedli náladu čajem a polévkou, tatarákem, Marlenkou a někteří pivem v blízkém hotelu. Nabízených lázeňských prostředků jsme však nevyužili. Když jsme nabrali síly a politovali rozjetého mloka, vyrazili jsme kolem pramene Cyrilky po červené směrem k vrcholu Smrk.
Cestou se nám naskytla přehlídka místní fauny v podobě : mloků, žab, slepýše, pavouka v Muffinových vlasech a jakéhosi místního zástupce ptactva zřeného Géďou.
Po namáhavém výstupu jsme konečně dorazili k chatě Hubertce, jež se nachází asi …asi,, jeden a půl kilometru pod vrcholem Smrk a jenž byla cílem (a teď už není) dnešního pochodu – Ámen
DODATEČNÉ POZNÁMKY !!! VELMI DŮLEŽITÉ !!!
*Liška usoudila, že už není Slunce
* teď má tajnou kapsu podle jeho slov ,, tady,, -> (teď už tady <-)
*Muff Suší promoklý leták nad ohněm z promoklého dřeva a Vojta na to houká (fouká, kouká – fakt netuším – Mára jako „překladatel“ do češtiny…) a mávala k lakroskou (tady se omlouvám, tohle je nepřeložitelné – Mára jako „překladatel“ do češtiny…) do ohně
* Liška objevila Muffinovu růžovou skvrnu na bundě, kterou už tam má asi tři roky
* Ráno si Míša slavnostně opravil díru v kalhotách nití a Kubajs si ji pro změnu opravil stříbrnkou
Den 4. Sobota 1. 10. 2022
Ráno jsme se vzbudili za stálého mrholení. Míša, Géďa a Kubajs si udělal jídlo již v přístřechu.
Krom Myšáka a Tédi se tedy všichni najedli a sbalili. Třeba taková Doubí měla vakuovaná vajíčka a starší z naší skupiny si dokonce dali i kafe.
Když se dokonce i Téďa s Myšákem vrátili se nasnídat, tak jsme vyrazili zdolat poslední část Smrku a dorazit na vrchol. Po cestě jsme se zastavili na vyhlídce, přečetli jsme si velmi zajímavou skautskou kartičku s nápisem: tři Orlí pera a přešli tuny bahna až do cíle.
Na vrcholu Smrk jsme si dali sváču, vyvažovali jsme se na vrcholovém kameni, vyfotili se, orazítkovali a vyrazili.
Cesta byla vyloženě hodně z kopce, rozrytá a kamenitá, Míša vyfotil houby, Bety ztratila kus sušenky a objevili jsme stopu velkého psa alá ,, Malého medvěda,,
Další zastávka bylo vodní dílo Šance, kde jsme si dali oběd a nakoukli i do místního infocentra, kde byli mimochodem bonbóny zadarmo.
Po obědě jsme vyrazili po žluté od přehrady do kopce (jak nečekané). Prvně jsme šli úbočím Čuplu, dále po hranici rezervace s nádherným bukovým lesem a přes Kobylanku. Nakonec jsme vystoupali ke studánce kus pod Lysou, kde jsme si napustili vodu, řekli si velmi zajímavé hádanky a otázky, hledali kukátkem Měsíček a v neposlední řadě jsme si řekli jakou barvu má naše ryba.
Po vyslechnutí všech ohledně barvy ryby se naše úžasná skupina vydala hledat místo na spaní.
Podle předpovědi, jak řekl Míša: „Nemělo by pršet, ale je to možné“, se příšerně rozpršelo Nepřestalo to až do rána, teď naštěstí všichni měli postavené přístřechy. – No to bychom ale nemohli být my, aby se něco nestalo.
Doubí s Krtkem si postavili jen něco alá minišeltr, do kterého jim natekla voda a vyplavilo je to. Doubí teda začala shánět místo, kde by mohli spát. Naštěstí náš udatný zachránce měl přístřech, který nepoužil a půjčil jim ho. Tak se Muff stal neochvějným hrdinou naší výpravy ,,Ó grande Muffin!“
Nakonec se všechno urovnalo a mohli jsme jít s klidnou myslí a myšlenku na vstávání ve 4:45 spát.
Den 5. neděle 2. 10. 2022
Ráno v již zmíněných 4:45 jsme se vzbudili, za stálého mrholení začali si uklízet a vyšli z vrcholu Zimný na nejvyšší vrchol pochodu – Lysá.
–
Jsme tu. Vyšli jsme Lysou, překonali osm kopců a skal nad 1000 metrů nad mořem, náš nejvyšší bod byl přes 1300 metrů nad mořem.
Co na to říct? Jsme prostě úžasní.
–
Teď tu čekáme na otevření restaurace, abychom se malinko zahřáli a posilnili čajem. Už jen tři minuty do otevření!
–
Účel, za kterým jsme sem přišli, bohužel nebyl splněn………. vyšli jsme na východ Slunce, ale neviděli jsme ho. Míša říká, že to bylo divadlo barev a úžasná podívaná – on má totiž oči, kterýma může vidět úplně všechno!
A pozor! Už jen 20 vteřin do otevření restaurace !!!!
Už bude otevřená restaurace Jupí!!!
Téďa s Myšákem tu skandují a dožadují se tepla a čaje.
–
Nakonec jsme si nic nekoupili : (
–
Když už se všichni sešli před budovou restaurace, tak Míša vyndal foťák a udělal naši poslední vrcholovou fotku výpravy.
Jakmile se fotka vyfotila, Kubajs zavelel a začalo sestupování zpět do civilizace.
Cestou jsme viděli dva rozjeté mloky, jednu rozjetou žábu a pár živých žížal.
Také jsme si četli naučné cedule o místní fauně a k Téďovému velkému potěšení cedule ukazující vzdálenost restaurací a kaváren.
Došli jsme do jakési bio kavárny, dali si horkou čokoládu, dortíky, pohankové křupky a další dobroty z kavárničky. Nakonec se naše skupina vydala na vlakové nádraží Ostravice, kde jsme nastoupili do vlaku směr Ostrava, kde je možné, že je někde nějaká vada a budeme muset přestupovat… A ano – přestupovali jsme. Na přestup jsme šli do autobusu, ve kterém řekli, že tam nemáme jet, že to jede jinam. A tak zase všichni vyskládali z autobusu, vzali batohy a nastoupili do jiného. Z něj se zase přestupovalo, ale tentokrát již naposledy. Poslední vlak, kterým jsme jeli jel 4 hodiny až do Prahy. Za jízdy se klasicky hráli Magicky, kontakt a další zábavné hry. Cestou jsme také větrali karimatky, záclony a další kusy oblečení z okénka. Všichni přežili ve zdraví a v dobré náladě. Jakmile náš vlak dorazil do Prahy, tak jsme zpozorovali parní lokomotivu, hákové kříže, historické oblečení a jiné zajímavé věci. Chtěli jsme se tomu podívat jak se říká na zoubek, tak jsme se přiblížili a to na nástupiště číslo 2, odkud se vše dalo krásně pozorovat. Nakonec jsme spolu šli pod odjezdovou tabuli, kde jsme se všichni rozloučili, podali si ruce a šli domů.
– pětidenní putování (tento čin je v prvním světle: 1E Cestování, chození – 6. Putování v horách) Přejdi za pětidenní putování minimálně pět vrcholů nad 1000 metrů nad mořem….
zapsala Bety, Doubí, Téďa, diktoval Muff a Krtek dával velmi užitečné rady,
zcela vysílen opravil až 5 chyb na řádek (a zcela jistě ne všechny) Mára
na titulku je požita fotka od Míšy a další najdete na Míšovo Zoneramě
Gédi fotky najdete tady
a fotky z jiného pohledu oddílového foťáku najde tady