30.7.2025 (pondělí)
Ráno jsme se probudili za libého zvuku houslí. Jelikož děti měly přijet až po poledni
vrhli jsme se na dodělávání maličkostí po celém táboře. Někdo dodělával poličky
v kuchyni, někdo další měl na starosti dodělávky v týpý a někdo další se vrhl na
zvelebování břehů Zábrdky.
V Zábrdce se rochnil tým složený z Deborky, Bártka a Angrešta. Zvuk jejich usilovné
práce se rozléhal celým táborem. Hlavně pak vysoké fistulky jmenovaných
gentelmanů kteří začali panikařit pokaždé když se cokoli okolo nich pohnulo.
Na liningu pracovala Bety se spoustou dalších lidí a v kuchyni operoval Muffin.
Protože Noemka s Terkou, Téďou a dětmi měli přijet poměrně brzy po poledni
rozhodli jsme se, v rámci zachování poledňáku, udělat dřívější oběd. Po něm už jsme
spatřili dav dětí v čele s Noemi jak si to štráduje do útrob našeho tábora. Po jejich
příchodu započal každoroční a už tradiční chaos při zabydlování se v týpý. Všichni si
museli udělat rámy na postele a polínka na podložení bedýnek.
Vybalování přerušila jen svačina a následně hraní na louce. Zatímco děti si hrály,
uskupení těch nejsilnějších se vrhlo na dělánídřeva do kuchyně a do dětských týpý
aby se lépe usínalo. Potom proběhlo první mluvící dřivko tohoto tábora a pak už
následovala jen večeře a čtení před spaním.
Zapsala: Doubravka

1.7.2025 (úterý)
Po probuzení na nás čekalo příjemné překvapení. Každému nad postelí na liningu
viselo barevné peříčko. Věděli jsme že tím se rozdělily skupinky. Po budíčku jsme se
dostavili na rozcvičku, která byla velice zajímavá. Ve dvojicích jsme vymýšleli
záludné otázky a zjišťovali otázky a odpovědi ostaních dvojic.
Po snídani, jíž byla ovesná kaše, jsme dostali povel převléci se do
indiánskéhooblečení. Do skupinek jsme dostali s peříčkem i malé týpý. Naším
úkolem bylo ho pomalovat a postavit. Součástí toho bylo i pojmenovaní týpý. S tím
nám pomohl mocný šaman. Jméno týpý se stalo i jménem skupinky. Ty byly
rozděleny následovně:
WílYóyampa: Neda, Anička, Míša, Matěj a Julián

Ikčeyakel: Filip, Angrešt, Limeta a Tonča
Tȟáža tȟóša: Maruška, Fandač, Ezra a Josí
Mniwánča tȟó: Bártek, Ctibor, Martin, Vlče a Fanda
Wíyaka hinkté: Diviš, Vávra, Gabík, Sam a Tóňa
Účnihiša: Fanča, Briket, Žofka, Dorian a Baget
Taky jsme si udělali kartičky na nástěnku.
K obědu byla skvělá čína.
Po poledňáku jsme se rozdělili podle věku a na skupiny a chodili od stanoviště ke
stanovišti a ověřovali své táborové schopnosti. Potom byla svačina a po ní jsme hráli
lakros. Náslecně se kvůli zržení večeře program co měl být po ní přesunul hned po
lakros. Šlo o svěcení týpý. To je takový obřad kretý zajišťuje bezpečí týpý a jeho
ochranu. Pak už jsme si zalezli do spacáčků, poslechli si ne-zrovna-pohádku-v-
našem-případě (Kubova teorie osobnosti) a šli spát.
Zapsala: Neda

2.7.2025 (středa)
Ráno jsme vstali a byla rozcvička, při které se jedni protahovali s Téďou a druzí
s Honzou běželi k druhým jeskyním za mlýnem. Po rozcvičce jsme si vyčistili
zoubky, abychom je měli krásně bílé. S vyčištěnými zuby jsme si nacpali břicha
chlebem s marmeládou.
Po snídani nás čekala zkouška ohněm. Mladší rozdělávali oheň pomocí chrastí a
třísek, střední křesali a nejstarší zapalovali oheň třením dřev. Odměnou za naše
snažení nám byli krásné dřevěné korálky. Ke sváče byli bynány a když jsme je
dojedli, museli jsme dodělat dříví spálené během dopoledne a tak jsme se vyoravili
do lesa…
Když jsme se vrátili z lesa, zblajzli jsme tuňáka (ňam ňam ňam). Po delikátním
tuňáku jsme se vypravili na pláně Kostřice, kde jsme ulovili „pár“ bizonů k večeři.
Potom co jsme je ulovili jsme zjistili že jsme jich ulovili 26 stád, což je podle experta
26000 bizonů. Skoro jsme je vyhubili…
Poté co jsme se vrátili z Kostřice, kde se z nás málem staly kostry, vlivem vedra, jsme
se mohli konečně ponořit do krásného, čistého ale hlavně studeného splavu.

Voňavý a vykoupaní jsme si dali skvělou bizoní večeři, po které následovala reflexe
lovu. Po reflexi jsme se i s velkým bubnem vyškrábali na Hříbátka a vyhrávali jsme
na celé údolí krásné indiánské zpěvy. Potom scházíme dolů do tábora a nacházíme
hrozivou spoušť: rozdupaná týpý (jedno na stromě) a poničená kuchyň. Vypadalo to,
jakoby se tu prohnalo rozzuřené stádo bizonů v čele s bílým bizonem kterého jsme
nakonec museli stopovat až do Havraní rokle, kde nám Bílý bizon, rozzuřen naší
nehorázností, řekl, že zabít tolik bizonůl je pěkná nehoráznost, a tak odchází se
všemi zbylými bizony.
Zhrozeni tou katastrofou a naprosto vyčerpaní jsme se odebrali do našich zbylých
týpý a do postelí.
Zapsal: Myšák pod dozorem a s radami od Tondy

3.7.2025 (čtvrtek)
Dopoledne před svačinou nás vedoucí poslali k Franťáku, kde byla etapa, ve které
jsme se snažili pomoci vesničanům. Moc se nám to ale nedařilo, protože to fungovalo
na principu pohádky o kohoutkovi a slepičce. Nevím, jak to dopadlo, protože mě (asi
Fanču) a Ctibora poštípaly vosy, a tak jsme si to museli jít chladit. K svačině byla
jablečná přesnídávka a rohlík.
Po svačině jsme chodili po stanovištích, kde jsme luštili šifry. Za každou vyluštěnou
šifru jsme dostali pěkný korálek. Po obědě za námi přišla Puma, dala nám semínka
kukuřice a řekla, že potřebujeme živou vodu. Skupinka se rozdělila na dvě části –
jedna vyráběla nádobku na vodu a druhá luštila šifry, za které jsme dostávali další
semínka.
Živou vodu jsme potřebovali na zalití kukuřice, aby vyrostla ještě dnes a přilákala
zvířata, která jsme potřebovali ulovit. Pro živou vodu jsme šli k pramínku a museli ji
v naší vyrobené nádobě nosit asi 100 metrů k ešusům. Když jsme kukuřici zalili,
šaman pronesl magické kouzlo a kukuřice vyrostla. Nalákala zvěř, kterou jsme pak
po skupinkách „lovili“ u políček – stříleli jsme zvířata, ze kterých vypadla slanina.
Každá skupinka nakonec dostala mouku, zeleninu a svého vedoucího a měla si uvařit
vlastní večeři.

Zapsala: Fanča s pomocí Tondy, Limety, Žofky, Tóni, Angrešta, Marušky a Briketa

4.7.2025 (pátek)
Ráno jsme se všichni rozhodli, že ze zbytků zvířat uvaříme klíh a vyřežeme totemy,
jenže byl menší problém – podlá Hyena nám chtěla všechno sníst! A proto jsme se
rozhodli navštívit vesničany z blízké osady, kteří, když spojí síly, dokáží vytvořit
vymítačku na Hyeny. Aby nám ale dali suroviny na vymítačku, museli jsme jim
něčím zaplatit.
Celá hra fungovala tak, že jsme chodili od vesničana k vesničanovi a za úkoly nebo
nějaké věci jsme dostávali různé suroviny, a za ty jsme pak u dalších vesničanů
dostávali další suroviny, dokud jsme neměli vše potřebné na to, abychom byli
schopni sestavit vymítačku. Jelikož ale nejsme super rychlí ani nemáme mílové
kroky, museli jsme se buďto hodně naběhat, anebo zkusit přeprat jinou skupinku a
získat od nich suroviny, které měli u sebe. To se dělalo tak, že každý člen skupinky
měl ocásek jako veverka a pokud jsme ho chtěli přeprat, museli jsme mu vzít ocásek.
Konečný počet surovin a hotovost vymítačky na konci hrál roli v pořadí.
Bártek si bohužel odnesl z této akce újmu, jelikož ho do té doby nevídaným stylem
boje přeprala Maruška a sebrala mu ocásek. Naštěstí pro Bártkovu skupinku tady
utrpělo převážně jen jeho ego a Bártek se umístil druhý, což je hezké místo.
Krom vymítačky si i každá skupinka vyrobila svůj rodinný totem.
Zapsala: Doubravka

5.7.2025 (sobota)
Po snídani jsme se vydali pro dřevo, abychom měli dostatek do teepee i na Ini.
Nejstarší šli pro velké klády, které zbyly z předchozího dělání dřeva, a většina jich
zůstala na dřevišti. Tam ale nastal problém s „přemnoženými“ dětmi, které se hádaly
o práci. Protože bylo dřevo rychle hotové, šli jsme si na hrací louku zahrát Revoluci.
Po výborném obědě následovala zdravověda. Chodili jsme ve skupinkách,
seřazených podle věku, po stanovištích, kde na nás čekali šamani s otázkami. Za
jejich správné zodpovězení jsme získávali spoustu krásných korálků.

K večeru šla většina lidí do Ini, rozdělení na děti a na vedoucí. Děti si tam krásně
zazpívaly. Ti, kteří nešli do Ini, zamířili k barelu, kde se osprchovali teplou vodou.
Zapsal: Milan
Vymýšlel: Ezra

6.7.2025 (neděle)
Ráno jsme se vzbudili, těšíce se na snídani, jelikož v neděli bývá vánočka s kakaem.
Šli jsme zpívat ranní píseň a poté si vyčistit zuby. Poté jsme snědli jídlo, na které
jsme se tak těšili.
Pak nás svolali na buben a šli jsme se učit něco o Asimutu a kreslit mapy okolí.
Nejstarší vyrazili sami až někam ke skautům, kde mírnou hloupostí zbořili dřevěný
mostek. Tak ho taky odpoledne s Muffinem řádně opravili.
K obědu byla zelenina s kuřecím masem a místo s rýží, která se strašně spálila,
chlebem. Oběd byl taky dobrý, jako snídaně, jak jinak, protože ten den byla skvělá
služba.
Po obědě byl poledňák, ale hned po něm přišlo nějaké zajímavé zvířátko, prý to byla
Pišťucha.. hrozně si chtěla hrát, ale všechny hry jí omrzely, tak jsme si vytvořili
počítací dřívka (indiánský výmysl díky kterému se spolu sázeli), abychom se mohli
sázet. Pak jsme se odebrali na Náměstíčko a hráli jsme po skupinkách hry, totiž
lakros, šiny, vranní sípy, lukostřelbu, indiánský běh a lovecké umění. Pišťucha byla
rotomilá, měla hebký kožíšek a roztomilý hlásek.
Po etapě jsme se šli najíst těstovin s cuketou a slaninou, byly moc dobré, a pak šli do
vedoucáku zpívat, na mluvící dřívko a pak k sobě spát.
Juliánovu dikci zapsal a lehce upravil Fred

7.7.2025 (pondělí)
Ráno jsme si místo rozcvičky uklízeli. Po uklidu nás čekal k snídani chleba
s marmeládou, taková klasika. Po snídani byl jako obvykle odpolední program o

kterém jsme si mohli něco vyrobut. Na výběr byly například rozety, pedig, jiné
korálkování a další věci. Naše vyrábění přerušila svačina ke které byl banán a po ní
oběd ke kterému bylo knedlo vepřo zelo ale bez vepřo protože bizoni odešli s bílým
bizonem potom co jsme ho naštvali. Odpoledne jsme pomáhali Lišce která
potřebovala upéct kukuřičný koláč protože jí nebylo dobře. Nakonec jsme dobrý den
zakončili ještě lepší večeří a nejlepším večerem s kytarou. Obzvláště to šlo Kubovi.
Zapisoval: Kuba
Vymýšlel si: Sam

8.7.2025 (úterý)
Ráno jsme se probudili do nepříjemného deště. Místo rozcvičky jsme šli do kuchyně
zpívat ranní píseň, a poté nám řekli, že prší, a tak půjdeme do týpý a budeme se celý
den válet. Do týpek jsme šli plnit činy a nováčkajdu a kreslit. Když nás to přestalo
bavit šli jsme hrát stolní hry a zpívat. Takhle jsme odpočívali až do oběda. O
poledňáku jsme dělali co jsme chtěli (já jsem vyraběl rošty za body) a odpoledne
jsme šli hrát frisbee. Když nás to přestalo bavit, mohli jsme jít hrát stolní hry ( já
jsem šel hrát Magici a Fandovy stroje*). Stejně to pokračovalo až do večeře. Po
večeři jsme si urychleně šli čistit zuby a číst do týpek. V noci pršelo ne? Ale stejně
byla klidná asi…
Diktoval: Briket
Psal: Myšák
*pozn. Editora překladatel měl problém s původním výrazem, jakkékoli výtky jsou
vítány, stejně jako dovysvětlení od zúčastněných

9.7.2025 (středa)
Někdo ukradl naše tepee. Ne ta velká, naštěstí, ale ta rodinná. Jediný kdo by z toho
něco měl byl Kojot, ten totiž dělá co chce, jenom protože se nudí. To že to byl Kojot
nám záhy potvrdila Puma a taky nám řekla kde máme hledat. Rozdělili jsme se na tři
skupiny, resp. na čtyři. Mladší šli hledat týpý, starší Kojota a vybraná společnost

z řad starších šla hledat voňavku aby nám týpý nesmrděla jako Kojot. Poslední
skupinou byla ÚTK (úderný tým kuchyně)

Mladší: Puma nám řekla že týpý máme hledat po čichu. Tak jsem po něm šli podél
Zábrdky směrem k Novému mlýnu a skautům. Za prvními skauty jsme přešli
Zábrdku a pak jsme narazili na potůček který tekl seshora údolím a dole se vléval do
Zábrdky. Vedle něho vedla cesta, po ní jsme se vydali směrem k Proseči. Na Proseči
jsme našli moruši, kde jsme si dali oběd a nezapomněli jsme ochutnat i plody tohoto
stromu. Noemka nám k tomu četla. Když jsme chtěli místo opustit, začalo pršet,
proto jsme tam ,,bohužel“ museli zůstat abychom nezmokli a Noemi nám dál četla
idniánské pohádky. Když pršet přestalo, vydali jsme se po čuchu skrz rybíz až
k památné lípě která byla předělaná na posed. Tam nás déšť zastihl znovu a Noemi
opět musela vytáhnout knihu. Na cestě dál jsme potakli třešně které jsme museli
samozřejmě taky ochutnat a po třešních nás čekal altánek s moc pěkným výhledem
na Ještěd. Pachová stopa nás vedla po cestě kolem roštového přejezdu až na louku
nad takzvaným Skladištěm. Tam už Kojot hrozitánsky smrděl, až tak že z toho
utíkala i divoká prasata se selátky. Před deštěm, který nás opět dohnal jsme se na
chvíli schovali do lesa kterým jsme následně pokračovali dál. Teď už jsme šli údolím
kde se nachází i náš tábor ale pro týpý jsme museli dojít až za vodárnu a tam vylézt
do svahu a v jedné z jeskyň se schovávala naše týpý. Pak jsme se vrátili do tábora a
ještě před večeří jsme si stihli na týpý namalovat Kojota
Diktoval: Baget

Starší: Úkolem naší skupiny bylo najít Kojota a pořádně mu vyprášit kožich. Puma
nám řekla, že Kojot bydlí na Stohánku a tak jsme se tam vydali. Šli jsme prostě po
cyklostezce, protože jsme byli líní. Když jsme po strastiplné cestě dorazili na
Stohánek, čekalo tam na nás překvapení. Kojot tam nebyl. Zato, tam byla krásná
Kojotice, která nám řekla, že Kojota vyhodila a, že se přestěhoval do bývalého mlýna
Noviny. Tam jsme dorazili a Kojot po našem „nenásilném“ zásahu slíbil, že už to
nikdy neudělá. Pak už jsme se jen vydali zpět do tábora.
V průběhu celé cesty jsme hráli bombu, zmizíka, povodeň a haha a předávali jsme si
panáčka zoufáčka. To je takový jakoby kolíček ( normálně se hra jmenuje klíště a jde
vám o to na sobě nemít připnutý kolíček ale předat ho někomu jinému). Také jsme
ochutnali sedm druhů ovoce včetně angreštu a blum. Ještě to nějak hezky
zakončit….Ehmmmm. A po večeři v táboře jsme šli spát.
Diktovala: Neda

Vybraná společnost alias Cross country: Od Pumy jsme se dozvěděli že voňavka leží
„Tam!“ A tak jsme pro ní celou dobu šli pod azimutem „trochu méně než 200 °“ *
přes hory a doly, lesy, louky, řeky, maliní, silnice, řepkové pole i fotovoltaiku (to
jsme naštěstí natrefili azimut více méně na cestu prostředkem). Každopádně složení
naší vybrané společnosti bylo Téďa, Fred, Fandač (to je Fanda Červinka s novou
přezdívkou, která vznikla právě tady), Fanda ( tomu jsme se taky snažili dát
přezdívku, leč autolednice** ani spousta dalších se mu nelíbila – zkrátka chce zůstat
bez přezdívky), Matěj, Dorian, Angrešt a Gabík.
Naše cesta byla zpočátku velice náročná, jelikož jsme slézali a vylézali jedno
údolíčko za druhým, o to lepší však byli naše úlovky – našli jsme jelení lebku i
s parohy a asi mufloní roh. Také nám cesta utíkala pěkně pomalu – do pěti
odpoledne jsme ušli asi 7km (tj. asi 1km/h).
Každopádně právě v těch pět jsme k voňavce konečně došli. Našli jsme ji na
lesnatém ostrůvku uprostřed řepkového pole, schovanou ve stromě. Ten lesík byl na
sever od Horní Rokyté.
Tou řepkou a předcházejícím maliním naše strasti bohužel jen začínali a to přestože
jsme se zpět vraceli už po cestách. Podařilo se nám špatně zabočit a skončili jsme
v Mukařově. Ještě, že v něm byla spousta višní a před ním skoro zralé špendlíky.
Tak nebo tak se v Mukařově ukázalo, že se vracíme už asi 5km a před námi je dalších
8. Z Mukařova vedla nejkratší cesta po Zábrdce až do tábora. Cesta to byla pěkná, leč
úmorná. Vrátili jsme se až v půl desáté. Viděli jsme spoustu pěkných starých stavení,
Minecraft tábor, býv. Pytlíkovský mlýn i nový mostek u druhých skautů, který rozbili
a následně museli opravit Angrešt s Bártkem. Jen stavit se pro lebku s parohy
zanechanou nad prvními skauty jsme už nestihli.
V táboře nás čekala moc dobrá večeře a dokonce i četní jsme stihli.

Autor: Neznámý (pokud se někdo chce přihlásit o autorství, nechť se staví u
Doubravky. Úřední hodiny vám sdělí její sekretářka)

*Pozn. Autora: Odvozené od Pumy máchnutí packou

**Pozn. Editora: Doufám že jsem slovo autolednice vyluštila správně a v tom případě
chápu Fandu že si nenechal takovou přezdívku dát. Pokud jsme ale slovo vyluštila
nesprávně nech mě autor kontaktuje

10.7.2025 (čtvrtek)
Myšák…pje?…Co to je za slovo? *Autor přemýšlí jak to napsat, protože každý zápis
začíná stejně*…Ráno jsme se po rozcvičce a snídani dozvěděli, že dopoledne se bude
vyrábět. Mohli jsme se vyrobit zvířátko z hlíny, korálkovat nebo proutkovat (neboli
pedig). Lidé, co se den předtím nevykoupali v barelu, tak učinili. K obědu byl kuskus
(nebo kus kus nebo couscous nebo cous cous nebo cuscus nebo cus cus, jak
chcete…). Po obědě se pokračovalo ve výrobě a hrály se hry na louce (neboli kan-
jam nebo kanajm, kdo ví?) *Vůbec neví co se dělo dál. Musí dokonce přijít Danča a
poradit jí.* Také se hrál lakros a míčbí (nebo meechbee?) a ¾ hodiny před večeří
jsme dostali možnost splnit si nováčkajdu, popřípadě nějaké činy. Po večeři se ještě
chvíli hrálo na kytaru a pak jsme šli spinkat.
Pozn. Diktátora: „To je třeba nejkratší kronika kterou jsem napsala“ (Neda
11.7.2025 14:51 tábořiště Zábrdka)
Diktovala: Neda (s nemalou pomocí Fandače a Danči)
Zapsal: Myšák

11.7.2025 (pátek)
Ráno nás čekalá zářná snídaně, byť svou barvou na vrchu připomínající bahno nás
všude obkopující. Mňam – šlo o rohlíky s Nuttelou, škoda jen, že jich (nebo spíš
Nuttely) nebylo malinko víc a ještě větší škoda je, že jsme neměli místo Nutelly
Lotuskovou pomazánku. Po snídani nás i vpřeďáky čekalo dočasné přesunutí se do
současného světa – společně jsme se stali provozovateli fastfoodů, kteří chtějí, jak
jinak, vydělat co nejvíce peněz. Toho se dá dosáhnout kombinací levného nákupu
surovin, prodáním co nejvíce burgerů a zákaznickou spokojeností (našli se i tací, již
zákazníkům masírovali záda). Naopak vám ve vašem úsilí mohou škodit hygienici a
hygieničky, již s vámi hrajou v kostky o to, jak dopadne kontrola. Pokud špatně,
zabaví v prospěch svého týmu část vašich surovin. Hra odehrávající se v prostoru od
vpřeďáckého až k našemu náměstíčku každopádně byla super a my byli rádi, že

jsme se mohli opět ve skupinkách napříč oběma oddíly více poznat. A i počasí nám
po předchozích deštivých dnech jedině přálo. Snídaní však dnešní výborné
pošušňáníčko v naší luxusní restauraci (obzvláště oproti té vpřeďácké, kde sedí na
kulatinách a nemají ani pec) nekončilo – k obědu totiž byly bramborové knedle se
špenátem a výpečky, jako vždy výborné, a jednou bylo konečně víc než dost
výpečků. Po obědě přišel čas si odpočinout a provičit naše stará rukodělná řemesla,
předávaná z generace na generaci, leč i některá nová, zrozená naší tvořivostí. Dalo
se korálkovat rozety i náhrdelníky (pokrývání uzlovačky kolem dokola korálky),
brousit nože a sekery, plést z pedigu, dělat pytlíčky všeho druhu i stavět mosty z
třísek, aby mohly být podrobeny zátěžové zkoušce. Po celoodpolední výrobě nás
čekala večeře, také moc dobrá – rýže se zeleninou a sýrem.
Zapsal: Fred

12.7.2025 (sobota)
Dneska jsme se probudili celí nedočkaví – dnes přeci bude nejlepší svačina tábora.
Přijedou totiž rodiče. Zatímco jsme na ně dopoledne čekali, nažhavili jsme deskovky
a samozřejmě magici a někteří dokonce i vytáhli lakrosky, když zrovna moc
nepršelo. Po obědě jsme si užili dlouhého poledňáku, na jehož konci začalo brutálně
(a vážně nahlas) pršet. Jak jsme se navzájem špatně slyšeli, nezbylo nám, než se v
kuchyni dorozumívat pantomimicky. Jednotlivé rodinné celky (o třech až deseti
lidech) se střídali v předvádění krátkých vět v boji o lahodné kremrole od Limetiny
babičky a první místo ve frontě. Nejlepší porozumění prokázal tým Veverek se skoro
třemi uhádnutými větami. Vydatná svačina nám spolu s ustávajícím deštěm daly sílu
se pokusit o rodinnou nováčkajdu – speciální edici tábora 2025. Mohli si vyzkoušet
svoji znalost mapových či pochodových značek, udělat trochu dřeva do kuchyně a
nebo vyluštit jméno králíka Bepy. Nasyceni Márovými traperskými fazolemi jsme už
jen hráli na kytaru a zpívali. Každého, kdo šel spát hřálo vědomí, že náš spánek
střeží šlechetní dobrovolníci z řad rodičů, které vybrala Nela.
Zapsala: Noemka

13.7.2025 (neděle)
Jelikož je neděle čekala nás nejlepší snídaně týdne. Vánočka s kakaem. Moc nám
nepřálo počasí jelikož pršelo a tak jsme vesměs odpočívali a když se malinko
vyjasnilo tak jsme si šli zahrát frisbee na louku. Pak nás čekal delikátní oběd a po
něm, a samozřejmě po pořádném poledňáku jsme šli sbírat borůvky. Což nezní jako

taková zábava ale znamená to že budou borůvkové knedlíky. Což už zábava je.
Vydali jsme se tradičně na Velký Borůvkáč a tam jsme každý museli nasbírat alespoň
jeden hrnek borůvek aby bylo dost omáčky. Když se to všem povedlo vydali jsme se
zpět. Večeře byla jak jinka skvělá, když to byli borůvové knedlíky a po nich jsme si
už klasicky šli vyčistit zuby a poslechnout si nějakou hezkou pohádku na dobrou
noc. Dneska jsme si všichni poslechli pohádku o Iktómim. To je takový tvor,
podobný Kojotovi tím že oba rádi dělají naschvály ale jinak jsou každý jiný.
Zapsala: Doubravka

14.7.2025 (pondělí)
Včera jsme sice odpočívali ale to dneska rozhodně nehrozilo. Hned po snídani nás
čekala akce kde jsme se seznámili s barvymi z přírody. Obcházeli jsme stanoviště a
na každém jsme si zkusili něco jiného. Na jednom jsme si každá rodina vyráběli
z přírodnin svojí barvu, na dalším jsme s nimi malovali na papír a na dalším jsme si
navzájem kreslili tradiční indiánské motivy na obličej.
Abychom se trochu vyběhali tak jsme pak šli na louku hrát lakros, ale co se nestalo.
Někdo nám, když jsme se šli napít, sebral všechny tenisáky. Jelikož jsme nevěděli co
dělat, vydali jsme se za starým Šamanem a ten, že určitě bude vědět co dělat.
Ten nám řekl, že to byl určitě Iktómi a že jelikož je podobný jako Kojot měli bychom
jít za ním. Od Kojota jsme se dozvěděli, že máme Iktómimu každá rodina složit
indiánskou píseň a on nám pak prý určitě vrátí naše kradené tenisáky.
Každá písnička musela být gramaticky správně a musela mít alespoň 6 různých slov.
Jelikož nejsme úplně zběhlí v Lakotštině, mohli jsme využít mini slovníků které byli
rozmístěné po táboře a nebo, pokud jsme chtěli nějaké specifické slovo, jsme mohli
zajít za starým Šamanem a ten nám slovo přeložil. Ještě než jsme svojí píseň mohli
zahrát museli jsme se naučit bubnovat na indiánský buben. Pak už jsme ale měli
všechno co jsme potřebovali a mohli jsme zavolat Iktómiho. Ten si postupně
poslechl naše písně a vrátil nám tenisáky. Pak už nás čekala jen večeře a tradiční
pohádka na dobrou noc.
Zapsala: Doubravka

15.7.2025 (úterý)

Dnešní den začal jako každý jiný a mohlo by se zdát že tak i bude pokračovat. Než
jsme ale vůbec měli čas se i nasnídat přišla Puma a řekla nám, že viděla Bílého
bizona s jeho stády a že pokud si pospíšíme tak bychom je mohli stihnout. Vyrážet se
mělo podle toho jak jsme se umístili jako rodiny během tábora a etap. Před
odchodem jsme si museli zabalit a nasnídat se protože s prázdným žaludkem se
špatně chodí. Kdo byl takhle připravený mohl jít za Pumou, ta mu popsala situaci a
jeho možnosti, polde toho co se rozhodl udělat dostal zprávu která mu říkala kam
má jít.
Celý systém pokladu spočíval v tom, že jste přišli ke zprávě a tam vás čekalo
rohodnutí. Asi bude nejjednodušší uvést příklad. Tohle byla zpáva číslo 4:
Uvidíš divoké prase jak reje nosem v hlíně.
Pomůžeš mu najít ten největší žalud. (přidej si 2 přízně)
Ulov jej a prodej nejbližšímu člověku. (přidej si 2 mušličky)

Podle toho co jsme se rozhodli udělat jsme si ubrali mušličky a nebo přízeň což byli
dvě věci které jsme před poklad sbírali. Naše volba taky ovlivnila jak dlouhá bude
naše cesta k další zprávě a kudy bude vést.
Tak probíhal celý poklad, až na stanoviště kde seděla zvířátka kterým jsme za tábor
pomohli, u těch jsme si nejen museli zvolit co uděláme ale i splnit nějaký jejich úkol.
Celý poklad jsme zakončili tím, že jsme potkali Bílého bizona a zpěvem jsme si ho
udobřili. Pak už jsme jen seběhli do tábora a šli spát.
Zapsala: Doubravka

16.7.2025 (středa)
Jelikož jsme včera absolvovali cestu za bizony, téměř celý den se nesl v duchu
odpočinku, jen jsme měli během dopoledne možnost něco si vyrobit nebo si splnit
něco z Nováčkajdy nebo nějaký hezký čin. Abychom ale jen neodpočívali tak jsme si
odpoledne zahráli trochu lakrosu na vyběhání a před hřebem dne nás čekal ještě
bazárek. Pro ty kdo neví a dočetli se až sem jde o možnost pro děti si z hromady
zajímavých věcí vybrat nějakou. Aby se tam ale všichni nenahrnuli jako sarančata
tak se jde podle bodů které si každý mohl vysloužit úklidem nebo prácemi navíc jako
třeba opravou schodů. Občas se tam nachází opravdu zajímavé věci jako třeba ovčí
houně nebo sekera takže stojí za to se snažit.

Po Bazárku nás už čekal moment na který se spousta dětí i vedoucích těší od začátku
tábora. Jde o Žranici a jelikož jsme si udobřili bizony tak jsme k večeři mohli mít
kýtu. Ta se už někdy od poledne musela péct nad ohněm. Krom kýty bylo v kuchyni
připravené občerstvení různého typu. Měli jsme ovoce, nějakou tu zeleninu, oříšky
nebo třeba nealkoholický punč. Aby nám všem nebylo špatně a ač se nám nechtělo
museli jsme to někdy utnout a když ten moment nastal všichni jsme se spokojeně šli
uložit do postýlek a spát.
Zapsala: Doubravka

17.7.2025 (čtvrtek)
Kdo se včera netěšil na Žranici určitě se těšil na dnešek, dneska totiž nastala
jedinečná příležitost si zahrát Cvičku, to jsou jakoby vlajky (takže se snažíte něco
dostat z nepřítelova území do toho vašeho) jen se místo s vlajkou hrají s botami.
Důvod proč to byla jedinečná příležitost je, protože se na táboře moc nehraje jelikož
se při něm často stávají úrazy. Tentokrát to ale bohudík dopadlo všechno dobře a
všichni si to užili. Následoval skvělý oběd a pak, aby se zítra mohl stát sněm,
příprava sněmu. Na to jsme se rozdělili na ty kteří připravovali ohniště, sbírali
chrastí, sekali a nosili polena a na ty co byli vybráni letošními fagulonosiči. Což je
post který si musíte zasloužit jak za tábor tak i za zbytek roku a ve zkratce jde o to
zapálit sněmovní hranici. Ti si museli vyrobit fagule, neboli louče. To se dělá
převážně z chrastí, jehličí a smůly, nebo v našem případě kalafuny.
To už se ale den chýlil ke konci a tak nás už čekala jen večeře a pohádka na dobrou
noc.
Zapsala: Doubravka

18.7.2025 (pátek)
Dnešek se nesl ve znamení smutku, tradic a práce. Smutku, neboť se nebezpečně
přibližoval konec tábora, tradic, ježto vypadá pokaždé téměř stejně – i k jídlu jsme
měli jako vždy chleba s marmeládou, brambory na loupačku a k večeři buřty – a
práce, poněvadž se skoro celý den balilo a bouralo. Ráno jsme si zabalili (chudáci
vedoucí už den předtím), zbourali naše týpka vyjma velkého vedoucáku a pak se

vrhli i na zbytek tábora: zakopali jsme vsakovačku, zbořili mátroš, hadici, witkon,
střelnici, zubr a všechno ostatní, co jsme nutně nepotřebovali k našemu přežití a tím
pádem nečekalo až na zítřek. Naše urputné snažení naštěstí již moc nekomplikovaly
nepříznivé povětrnostní podmínky, byly naopak vzhledem k předcházejícím dním
docela příznivé – pršelo jen malinko ráno, jinak ne, dokonce i odpoledne svítilo
slunko, takže nám i část plachet stihla po předchozích deštích uschnout. Kromě toho
jsme si i náležitě chvílemi odpočali a vyhráli se míč-beem a dalšími hrami. Večer nás
čekal jako vždy bombasticky ohnivý závěr celého tábora – sněm. Co dodat…
Fagulonosiči byli letos Milan, Maruška, Briket, Vávra a Ezra. Skončili jsme pozdě, tak
pozdě, že jsem šel radši dřív spát, pročež ani nevím, kdy. Snad ještě, že se nám do
konce sněmu stihli vrátit Maruška s Jeníkem z nemocnice, a tak si i ona stihla uznat
své činy.
Zapsal: Fred

19.7.2025 (sobota)
Ráno jsme vstali brzy, a tak ti, kdož na sněmu vydrželi dlouho, byli náležitě unavení.
Jejich (i má) chyba. Ráno však bylo i tak díky vánočce s kakaem veselé, na kterýchžto
jsme si pochutnávali i přesto, že byla sobota (tábor končil výjimečně v sobotu, neboť
v neděli nemohl přijet náklaďák). Po řádném najedení i napití se – bylo toho dost –,
jsme se rozdělili do několika úderných týmů, které měly asi čtyři hodiny na to vše
dodělat, než přijede náklaďák. Šlo o latrínu, kuchyň, vedoucák, obě vedocuovská
ležení i s dekami, odpadovku a určitě ještě něco a taky bylo potřeba uklidit po
snídani. Ještě než jsme stihli všechno dodělat, tak přijel náklaďák (přijel dřív, nebyli
jsme pomalí), vše jsme do něj naložili, přitom ony zbytky dodělali; náklaďák odjel,
dokonce s sebou odvezl některé batohy, my doklidili dřeviště, vysbírali odpadky,
umyli se, dostali krásná nová táborová trička a vyrazili na autobus do Vápna, který
přijel jen pro nás a vpreďáky. Autobus nás dovezl do Mnichova Hradiště, kde jsme se
s vpreďáky po boku naobědvali a vlakem odjeli na Hlavní nádraží, odkud nás čekala
již jen cesta do klubovny, kde jsme si vyzvedli bedýnky a rozloučili se. Táboru zdar!
Kéž by trval deset let…
Zapsal: Fred

Fotky od lidí a z oddílového foťáku najdete tady

Fotky od Gédi z představebky a od Máry z návštěváku najdete tady