Category Archives: Kronika 2026

Sázavka starších 6.–8. 2. 2026

Posted on by

Byli tu: Martin, Matěj, Gabík, Ezra, Fandáč, Ctibor, Paštika, Dorian, Vávra, Angrešt, Anička, Briket, Neda, Fanča, Bártek, Vojta, Jakub, Fred, Téďa, Muffin

Fotky na Zoneramě

V pátek jsme se dle lístečku v 17:10 sešli (až na Freda) na Hlaváku, ale ouha! Vlak jel v 17:04! Tak jsme necelou hodinu čekali na další, v průběhu čehož přišel Fred nejen s 90 rohlíky z Billy. Jeli jsme bez přestupů asi hodinu a tři čtvrtě do Světlé nad Sázavou, kde nám výpravčí půjčil svoji čapku. Vydali jsme se už skoro v noci asi 7 km k chatě přes traverzy, kde jsme se postupně bez pádů všichni dostali na druhou stranu. Dorazili jsme asi v půl desáté docela zabahnění (zrovna roztál sníh). Okolo půl jedenácté jsme šli spát.

V sobotu jsme se ráno všichni probudili a dali si k snídani každý asi 10 půlek rohlíků, v troubě do křupava rozpečených, s Lotuskovou pomazánkou, lepší Nutellou nebo domácí česnekovou pomazánkou.
Po snídani jsme měli v plánu hrát lakros a pak jít na výlet, leč nakonec jsme stihli jenom lakros. Skoro všichni skončili s mokrým a zabahněným oblečením, ale při hraní nám to nevadilo.
Zabahnění jsme se vrátili k obědu – cizrně na kari. Po obědě následoval poledňák: někdo hrál Magicy (párty box!), někdo na kytaru, někdo spal a někdo myl nádobí. Po poledňáku jsme se shromáždili a rozdělili do tří gild (začali jsme hrát Dračí dlabanec, též trefně zvaný Dračí žumpa, což je skarabícká variace Dračí hlídky/doupěte). K večeři byly bramborové knedlíky, do nichž každý dal náplň, kterou přivezl. Knedlíky (každý měl dvě koule) jsme si mohli sníst sami nebo ho dát do gamblu, z nějž si každý vylosoval náhodný. Po večeři jsme dohráli Žumpu/Dlabanec a v půl dvanácté šli spát.

V neděli jsme si ke snídani dali jáhlovou kaši s broskvemi, dobalili se a až do oběda si hráli, vařili oběd nebo dělali dřevo. K obědu byla polévková hmota z toho, co každý přinesl (hmota proto, že jsme toho přivezli tolik, že nebylo místo na vodu). Douklidili jsme a vyrazili do Sázavky na vlak, který jede v půl čtvrté.

Zapsali: Ezra s Fredem

Běžkovací výprava v Neratově v Orlických horách 29. 1. – 1. 2.

Posted on by
 
Fotky na Zoneramě: https://eu.zonerama.com/Skarabeus/Album/14714166

Byli tu: Géďa, *Káťa, Kubajs, Míša, Móňa, Fred, Jakub, Liška, Myšák, Téďa, Vojta, Bárt, Briket, Fanča, Martin, Neda

Čtvrtek

Sešli jsme se na hlaváku s ohromnou chutí vyrazit. Nasedli jsme do vlaku a jeli, jeli a jeli. Za pět minut vystupujem, zvedáme se, oblékáme a jdeme ke dveřím. Vlak zastavil. A nic, dveře se neotvírají. Stojíme mimo stanici, čekáme u dveří asi pět minut připraveni vystartovat na autobus, divíce se, co se děje, když přijde paní a smutně všem vykládá, že má na nádraží manžela a na příjezdové tabuli píší 80 min zpoždění. Koukáme do aplikace Můj vlak a opravdu, vlak má dokonce dvě a půl hodiny zpoždění z důvodu srážky jiného vlaku s osobou.
Tak si jdeme zase sednout, 54 minut hrajeme hry a předčítáme si Krále Ubu, když se vlak rozjede. Sice bylo zpoždění jen hodina, ale navazující autobus jsme samozřejmě nestihli. Nakonec jedeme po hodině na nádraží busem do Žamberka, který málem nestihneme, neboť jsme si spletli místo odjezdu. V Žamberku půlka lidí čeká na Kubajse a druhá půlka pokračuje busem do Kunvaldu, aby měl Kubajs druhou várku rychleji. No, ani zde neproběhla komunikace čistě, když půlka dojela do Kunvaldu, zjistila, že na nás Kubajs čeká tam. Ten tedy nasedl do auta a se zpožděním pokračoval do Žamberka, tam nás nabral a jelikož se mu příčilo jet dvakrát, přibral do svého auta i zbylé. A určitě chápete, jaká je sranda do jakkoliv velkého auta dostat 9 lidí 8 batohů a 7 bežek… No, do Veverkovic chalupy jsme se nakonec dostali a všechno dobře dopadlo.
Zapsal Jakub

Pátek

Po včerejším pozdním příjezdu jsme se rozhodli nevstávat dříve, než je nutně potřeba – ještě jsme totiž čekali na Míšu s Téďou a Káťou, kteří mohli přijet až dnes ráno –, a tak někteří vstali až kolem desáté. K snídani jsme měli rohlíky, v troubě do křupava rozpékané, s máslem!, Veverkovic domácí marmeládou a sýrem (kdo chtěl, dal si samozřejmě všechno dohromady).
Ke konci snídaně konečně přijeli Míša a spol., pročež jsme mohli vyrazit na běžky. Vyjedše čerstvě nasněženým sněhem od chalupy nahoru ke hřebeni, kde už byla běžkařská stopa, až k rozhledně na Anenském vrchu, zase jsme si celý kopec krásně sjeli dolů a zanedlouho jsme byli zase zpátky v chalupě. Pár zbývajících hodin do večeře část bobovala nebo hrála deskovky, pracovitější dělali pod Fredovým vedením štrůdly nebo vařili těstoviny s tuňákem k večeři. A taky přišel čas na bojovku od Vojty s Liškou, připravenou podle děsivého videa z Instagramu; dětská a vedoucovská skupina, když ji šla, se prý hodně bála, když potom šli kmeňáci s Fredem, tak se zato hodně smáli.

Sobota

Po včerejším kratším výletu jsme chtěli ráno vyrazit autobusem na Šerlich a dát si pořádnou trasu po hřebenovce a tak se také stalo. Delší trasa však část včerejších běžkařů odradila, kteří tak raději zůstaly v chalupě a okolí, zato však výšiny přitáhly neběžkujícího Téďu s Myšákem, již se rozhodli trasu absolvovat na bobech, a jejich nápad se více než běžky zalíbil i Jakubovi. Snídaně, k níž byly výborné včera napečené štrůdly, v troubě ohřáté, byla výrazně kratší než včerejší, a tak jsme rychle mohli vyrazit na bus, nakonec stejně zpožděný.
Na dnešní trase se naplno projevila absence Ježkova a Muffinova, jelikož Fred, minule ty dva jen těžko dohánějící, najednou byl po většinu času bez konkurence vpředu, čímž vznikl monopol a to nikomu nesvědčí.
Rychlí však byli, vyjma bobovací skupiny, všichni, a tak jsme dorazili zpět vcelku brzy, snad kolem třetí či čtvrté. Bobáči, jedoucí narozdíl od nás bez přestávek (oběd si nechali v chalupě, aby měli motivaci se vrátit, my jsme na ně na začátku taky ještě párkrát čekali), se vrátili o něco později.
Po návratu se dělo zhruba totéž co den předtím, jen k večeři byly moc dobré noky se špenátem.

Neděle

K všeobecnému smutku nadešel den odjezdu. Na běžky již nebyl čas, pouze jsme vstali (pravda, ne nejdříve), nasnídali se jáhlové kaše, poklidili věci své i zdejší, naobědvali se skvělé zeleninové polévky, někdo si ještě rychle zaboboval a už jsme museli vyrážet. V plánu jsme však neměli pouze cestu k autobusové zastávce, nýbrž i krátkou procházku Neratovem.
Od plánu na procházku jsme se ovšem vcelku rychle vychýlili, potkavše swapovací boudičku se spoustou oblečení zadarmo či k výměně. Nahrnuvše se dovnitř, celou jsme ji pořádně prošátrali, svůj vysněný kus si však odnesl zejména Bártek – stylovou čepici v prvorepublikovém až poválečném stylu (nejsem expert).
Když už nebylo co prohledávat, vyrazili jsme do pověstného neratovského kostela Nanebevzetí Panny Marie se skleněnou střechou ad. moderními prvky, ten si tak akorát i s výstupem do věží stihli prohlédnout a pak už jsme úspěšně autobusem a třemi vlaky dojeli do Prahy.
Zapsal Fred

Celočtrnáctkovské bruslení 17. 1. 2026

Posted on by

Byli tu: Tóňa, Josí, Neda, Martin, Matěj, Limeta, Gabík, Fanda, Fanča, Ezra, Dorian, Ctibor, Briket, Bártek, Angrešt, Kuba, Deborka, Ježek, Doubí, Milan, Vojta, Filip

Fotky na Zoneramě

Již podruhé (tedy už tradičně) se celá Čtrnáctka sešla, aby si užila mrazu na ledovém stadionu. A jako pokrok od minulého roku jsme tentokrát měli celý stadion pro sebe.

Veřejně méně známá informace je, že zatímco většina skarabíků bruslila, tak pár vedoucích v klubovně pilně šilo nové týpí. Samozřejmě nemohly chybět palačinky ke snídani…

Zimní táboření v Cetenově 27. 12. 2025 – 3. 1. 2026 

Posted on by

Na Zoneramě najdete spoustu super fotek vytříděných z ještě mnohem větší spousty.

Muffin, Téďa, Deborka, Fred, Myšák, Jakub, Vojta, Maruška, Briket, Bárt, Vávra + Nela s Alešem (Beranovic rodiče) tábořili o vánočních prázdninách u Beranů na louce pod Hrubým Lesnovem (částí Cetenova) v údolí Zábrdky poblíž Pinky, ničím nerušeni a v ústranní civilizace si užívajíce prázdniny. Berani spali u sebe v týpku, zbytek spal ve staré táborové marotce, takže ještě výrazně menším týpí, díky svému umu se do něj však i s četnými návštěvami ze strany Beranů nádherně vešli.

Zejména udatná trojka Bártek, Vojta a Fred vyrážela s oblibou počasí navzdor na dlouhé výlety do okolí prozkoumat zimní krajinu okolí tábora i skarabíckého tábora samotného a probrat všechna možná i nemožná témata. Opomenout však nesmíme ani trojici Myšák, Fred a Téďa, kteří se nebáli únavy, bolavých nohou ani pozdní večeře a kolem druhé hodiny odpolední vyrazili na 19km trasu za zdoláním Stohánku.

Život není však jen o chození, a tak zmiňme i další hrdiny: Deborku s Jakubem, již si přivezli kytaru, Muffina, jenž housle, a Myšáka s Téďou, kteří flétny, a dohromady nám nádherně hráli; Jakuba, Téďu a Bártka, kteří nám po večerech vyprávěli úžasná dobrodružství pro hraní Dračí žumpy (naše hra inspirovaná Dračí hlídkou, tedy propracovanějším dračákem se spoustou kostek a papírů; někteří tu naši hru nenazývají Žumpou, nýbrž Dlabancem, název Žumpa je však výstižnější, pročež se většinově uchytil); pochvalu zasluhují taktéž všichni, kdo nám uvařili nějaké mňamkózní jídlo (ať už Briketovy a Maruščiny fazole, Téďův bulgur? s červenou, Muffinovy bohaté špízy – mj. s batáty, kuřecím a játry –, Deborčiny noky se špenátem nebo Vojtovy halušky se zelím a bryndzou a všechny snídaně taky byly super) a ti, co uvařili dvě (na  Fredovu obědovečeři víceméně identickou s Vojtovou, jen ne tak dokonalou, se kvůli početní chybě nedostalo), pak zasluhují pochvalu dvojnásob; dále bychom mohli ocenit pilné stromokáceče a polínkotvořiče, jakož samozřejmě i Deborku s Maruškou, jež v mezičase ze zbytků kaše tvořily delikátní placky či hady; a speciální ocenění si ještě zasluhuje Deborka, že i přes největší prokouření plic (v týpku strávila ze všech nepochybně nejdelší dobu) v relativním zdraví přežila a nepropadla trudomyslnosti, naopak. Výjimečné ocenění si pak zasluhuje Muffinova maminka, přivezší nám týpko, lining, kotlíky a jistě ještě něco, cestou na Šumavu, stejně jako Berani, kteří nám zase tohle všechno odvezli autem zpátky. A na konci se ještě vyznamenali Muffin, Fred a Jakub, kteří do klubovny odvlekli věci od Beranů a následně týpko sušili a vysušovali igelity plné vody ze zbytků sněhu a ledu.

Zapsal Fred