Byli tu: Muffin, Ježek, Téďa, Fred, Jakub, Milan, Honza, Filip, Bártek, Neda, Angrešt, Fanda V., Ezra, Martin
Pátek
Sešli jsme se v 16:00 na Hájích, odhodili batohy Ježkovi do auta a hrdě jsme se, i přes neslabý déšť, vydali na 30 km dlouhou cestu do Zbořeného Kostelce. Cesta byla nakonec poměrně příjemná, pršet přestalo a cesta nám ubíhala rychle. Nepříjemností bylo Ezrovo rozsekání se na sjezdu do údolí Sázavy. Ezrovi se smýklo přední kolo, spadnul a kolo mu spadlo na hlavu. Chvilku jsme poseděli, ale nakonec byl Ezra v pohodě a my pokračovali v jízdě. Dole nás konečně dohnal Fred, který ještě musel navštívit klubovnu, aby si vyzvednul brašnu, kterou si tam zašíval. Z ní jel na kole přímo, převážně však narozdíl od nás po asfaltu. Již v klidu jsme dojeli do chalupy Muffinovi babičky, kde čekajíce na nás, doplňovali Ježek s Milanem olej v autě půjčeném od Deborčina tatínka. Ubytovali jsme se, umyli se od bahna a až do večerky hráli hry.
Zapsal Jakub
Sobota
Ráno jsme posnídali a v půl jedenácté se k nám připojila Neda. Rozdělili jsme se na dva akční týmy podle preferovaného terénu:
Silničkáři:
Téďa, Fred, Jakub, Ezra, Martin, Neda, Fanda
Poté, co jsme se rozdělili, jsme zmákli na první křižovatce odbočit špatně, což mělo za důsledek, že jsme, heh, mimo plány sjeli ze silnice. Z toho se jistý trol velmi radoval a ostatní byli velmi smutní. Poté jsme chvilku jeli bez potíží, jen na vkus některých lidí moc do kopce. Když jsme si už mysleli, že to víc do kopce nejde, dorazili jsme pod kopec s rozhlednou a protože pršelo, tak jsme se rozhodli, že oběd na rozhledně je dobrý nápad. Po chvíli nám to tak dobrý už nepřipadalo a tak, protože jsme se stejnou cestou vraceli i zpět, si tu všichni, až na již zmíněného trola a jistého dlouhána s brýlemi, nechali kola ve křoví a zbytek cesty šli pěšky. Na rozhledně jsme poobědvali a zapřemýšleli, co se stalo v roce 1892, kteréhož číslo bylo všude nasprejovaný, na nic jsme však nepřišli.
Následně se zmíněná dvojice hrdinů, s vidinou nádherné cesty dolů, vydala na cestu, kde zjistili, že je komplet zatarasena stromy, oni ovšem nelenili a těchto 9 stromů expertně přelezli. Dál to bylo již snadné. Dole se sešli s ostatními a jelo se dál. Na konci cesty, která, k radosti jistého supertrola, nebyla ani z daleka jen po silnici, jsme se rozhodli, že si zasloužíme nanuk z Lidlu za 5,5 Kč, ten jsme snědli a dorazili do chalupy. Zde jsme se sešli s ostatními.
Během večera jsme odehráli Dračí hlídku a zapomněli sníst meloun (přivezený v pátek Ježkem z Lidlu), toho jsem si všiml až teď, a tak jsme se s Jakubem, který vedle mne sepisuje schůzku, rozhodli, že bude zítra k snídani. (Poznámka elektrizátora (tj. přepisovače – pozn. red.): Meloun jsme nesnědli ani ráno a tak nám ho Ježek přivezl autem zpět do prahy, kde jsme tento zcestovalý meloun na závěr výpravy snědli. Po rozkrojení byl k překvapení nás všech žlutý (ten klasický vodní meloun).)
Zapsal Téďa
Drtiči:
Ježek, Muffin, Honza, Milan, Filip, Bártek, Angrešt
Vyrazili jsme za vytrvalého deště, který nás pak provázel celým výletem. Jsouce bičováni kapkami vody, propadali jsme chmurné náladě, bylo však teplo, a tak jsme brzy jen v tričkách svištěli po cyklostezce kolem Sázavy a na déšť skoro ani nemysleli. Protože nás ale silnice nebavila, tak Ježek trasu vedl, kde jen to šlo, po turistických cestách. Po několika kilometrech jsme potkali pána, který nás pozdravil slovy: „To je nádhera, žádná elektrokola. Radost podotknout.“
Na delší konverzaci nebyl čas, protože už jsme ujížděli dál, cestou necestou, vesnicí a mezi koňskými výběhy, až jsme se zastavili na oběd u hrobky barona Ringhoffera. Tam nám začala být zima, tak jsme se rychle vydali dál. Po chvíli došlo k jedinému Ježkovu navigátorskému pochybení za celý výlet. Bylo sice ojedinělé, nicméně následky podle některých značně nepříjemné – museli jsme chvíli jet po dřevařské lesní cestě, kde obě koleje vyjeté od traktoru byly plné vody a bahno bylo kluzké a hluboké. Nicméně brzy došlo zase na sjízdnější cesty a zejména pamětihodný byl dlouhý terénní sjezd po červené značce ke štole Halíře. Těsně před ním naštěstí Ježek utáhnul Filipovi brzy, potom co potřeboval na zastavení víc než deset metrů. Pak jsme ještě podnikli poslední terénní výšlap k Obětním kamenům, odkud jsme jeli dlouho po silnici. Před návratem do chalupy jsme si ještě užili dva kratší sjezdy a dorazili jsme po čtvrté. Umyli jsme se pod hadicí od bahna a zbytek dne převážně odpočívali. Podivuhodné je, že i přes neustálý déšť a výběr trasy nikdo nespadnul. Dokonce i když Bártek a Filip jeli na kolech bez jakéhokoliv odpružení. Jsme prostě profíci.
Zapsal Muffin
Neděle
Ráno jsme posnídali a tentokrát již okolo desáté vyrazili na trasu. Bohužel bez Muffina, který se rozhodl pořádně uklidit chalupu a pak jet vlakem domů se učit. Začínali jsme dlouhým výjezdem ze Sázavského údolí, na který spousta dětí neprávem nadávala. Byl opravdu dlouhý. Nahoře jsme si dali krátkou pauzu a vyměnili kopec za rozbahněnou úzkou pěšinku. Pak už jsme sjeli do civilizovaného okolí Prahy a vyměnili zablácené pěšinky za asfaltky (k radosti silničkářů a smutku ostatních). Dojeli jsme k hrobce barona Ringhoffera, kde jsme si dali svačinku, vyfotili společné foto a rozloučili se s ježkem, který se musel vrátit pro auto s našimi batohy. Ujeli jsme jen kousek, když jsme zjistili, že si Bártek zapomněl batoh. Fred se otočil s tím, že se pro něj vrátí, a my ostatní jsme pokračovali dál. Nejeli jsme dlouho, než jsme narazili na hezké obědové místo. Zde jsme se usídlili, já poslal Fredovi polohu a asi polovina z nás si dala oběd (ta druhá ho z různých důvodů neměla). Po asi deseti minutách mi volá Fred, že je už o 5 km dál. Vzal to po hlavní aby nás dohnal, a předjel nás. Zvedli jsme se (ani jsme všichni nedojedli) a vyrazili za Fredem, který na nás čekal u třešňového sadu. Po cestě nás stihla velká buřina, při které, snažíce se jí ujet, zadní polovina omylem uhla špatně. No nakonec jsme se našli a pár minut čekali, než déšť přejde. Během toho jsme jedli třešně. Pak jsme se vydali na cestu a už poměrně rychle ujeli zbytek trasy. V cíli jsme byli o asi půl hodiny dříve, tak jsme si užili místní dětské hřiště a žlutý vodní meloun.
Zapsal Jakub
Poděkování
Chtěli bychom převelice poděkovat Muffinově babičce, že nás již poněkolikáté nechala přespat na její chalupě ve Zbořeném Kostelci, třebaže tam vše perfektně uklizené porozházíme. Zároveň patří veliký dík Muffinovi, že tam po nás tentokrát uklidil, aby se jeho babička nezlobila. A ještě jednou bychom měli poděkovat babičce, že tam nechala slevový leták Lidl, který nás po večerech velice přitahoval a svým obsahem naplňoval. (Ostatně, kdo by nechtěl meloun s 51% slevou za pouhých 17⁹⁰/kg anebo mango s 50% slevou za 19⁹⁰ korun za kus?)
Kromě toho i panu Šormovi za zapůjčení auta na celý víkend, abychom v něm mohli tam i zpět odvést batohy. Snad jsme mu jej nijak nepoškodili.
Zapsal Fred
fotky najdete na Zoneramě