Netradičně asi proto, že jsme se poprvé zúčastnili s Eliškou a Vojtíškem. Ale začněme od začátku. Z vyprávění víme, že kmeňáci vyráželi brzy ráno, tuším že v 6, vláčkem do Hostomic. A pak pěkně po svých, ale tuto část výpravy musí kdyžtak doplnit někdo ze zúčastněných ( Zuzka, Hája, Míša, Povi, Pulec a Jerry)….
Naše ráno se řídilo Elišky chutí k jídlu, takže na sraz s Kubajsem, Móňou a Vojtíškem jsme dorazili o něco později, tedy po půl jedenácté. No alespoň Kubajs stihnul kafíčko na Cukráku a už jsme šupajdili na Brdy.
Já si samozřejmě pamatovala minimum z Hájova popisu místa kde se s nimi sejdeme, ale Kubajs to naštěstí zvládnu vykomunikovat. Na místě, kde jsme nechávali auta, Móňa uvázala Vojtíška do šátku a my nastartovali kočárek s Eli. Cestou k místu srazu Eli dostala hlad, takže jsme se zdrželi pařezu, kousek od ostatních. No, ale nakonec jsme se sešli a na louce vychutnávali sluníčko. Chvilku procvičovali hod tenisákem levou rukou, házeli klacky do dálky, ztráceli hopika, vyráběli ptáčky, kojily, přebalovali a vůbec pěkně se tam měli.
Hája pak zjistil, že ztratil láhev s vodou, tak se šel podívat k rozhledně, jestli ji nenechal tam. Láhev Hája myslím nenašel, ale za to objevil, že dopoledne ještě zavřená rozhledna je otevřená, tak jsme se na ní vypravili, teda část, část hlídala věci. Rozhled byl pěkný, viděli jsme dokonce i Temelín zato Háju jsme cestou úspěšně minuli.
Potom už jsme vyrazili k našemu stromu. Vojtíšek už v šátku zase byl, a Elišku jsme do něj taky uvázali a kočárek nesl Mára na hlavě a Puleček korbu přes rameno.
U stromku nastalo tradiční počítání ptáčků, focení a lezení na strom. Je to fajn si alespoň jednou za rok na nějaký ten strom vylézt. No a u stromu jsme se také rozloučili, s těmi, co je čekala krásná hvězdná noc a večer u ohýnku. Bohužel těch co mohli zůstat mnoho nebylo, vlastně tam zůstala jenom Zuzka s Hájou. Ostatní jeli s námi domů z různých důvodů, převážně zdravotních a taky časových.
Drtivá většina se tedy vypravila zpět k ocelovým ořům. Do vozů jsme se rozdělili, Pulec jel s Veverkami a Povi s Míšou s námi. No a nebylo by to ono, abychom se někde nestavili na jídle. Takže jsme tak učinili v Jílovém. Míša si dal Tatarák a při té příležitosti nás napadlo, že bychom mohli někdy příležitostně udělat Tatarské hody. Povi se léčila svařeným vínem, já s Eli jsme si daly svíčkovou Stroganov a Mára koleno.
Výročka to byla pěkná, počasí parádní. Jen bylo trochu smutné, že byla taková jednodenní pro většinu z nás a komorní pro ty, co zůstali. Ale nezbývá než věřit, že příští rok se nás u ohýnku pod hvězdnou oblohou sejde více.
Géďa