Byli tu: Tato část zatím leží ve ztracenu…
Fotky: Naše se zatím zpracovávají, ale zde jsou fotky baggaru: https://rajce.net/album/NIu2uE9fZmHdkD66
Následuje, co zapsal Isildur o pádu prstenu.

Pardon, špatná kronika.

Následuje, co zapsal Sir Trol Teodor o pádu Baggaru:
V pátek jsme se rozhodli, že dojet až do Krt jedním vlakem by bylo až příliš jednoduché pro tak mocnou armádu, jako je ta naše, a tak místo abychom nastoupili na Masarykově nádraží v Praze a jeli cajdákem až do Krt, nastoupili jsme na Hlavním nádraží a odjeli vlakem na zastávku Praha-Podbaba, kde jsme poprvé přestoupili na další vlak, který nás vysadil na nádraží Praha-Bubny. Tam se nad námi náš milovaný Supergenerál smiloval a nechal nás nastoupit do onoho cajdáku, který vyrážel ze zastávky Praha Masarykovo nádraží, kde jsme potkali Vojtu, Martina a Fanču, kteří nebyli líní a předem se podívali, jakým že to spojem vlastně jedeme.
Zbytek cesty na místo proběhl celkem bez problémů, až na to, že se k nám připojila armáda Baggaru, která hned na místě utrpěla svou první porážku na poli intelektu.
Jen co jsme vystoupili z vlaku, tak se Gabík pozvracel, nicméně odborná lékařská prohlídka ze strany našeho Supergenerála, budiž jemu sláva, ukázala, že Gabík jen něco divného snědl a je plně bojeschopný. Zbytek pochodu do našeho tábora tedy proběhl bez problémů.
Na místě jsme si nechali schválit zbraně a náš Supergenerál nás zaregistroval. Při platbě poplatku za hru ovšem došlo k jemnému konfliktu s organizátory, kterým se nelíbilo, že platíme skoro pět tisíc po dvoustovkách. Jen co se nám to podařilo, dorazil zbytek velení naší armády, který sice z Prahy vyrazil o dvě hodiny později, ale jel většinu cesty rychlíkem. S nimi jsme postrádali už jen mého bratra, který nestíhal ani pozdější odjezd, a tak dorazil až asi v deset večer.
V sobotu ráno jsme díky geniální informovanosti našeho Supergenerála vstali o hodinu dříve, a tak jsme alespoň měli dost času na vstávání.
Na nástupu se k nám připojili i dva cizí žoldnéři, které známe pouze z Jarugy a kteří jménem znali jen našeho Supergenerála. Pak jsme již vyrazili do bitvy.
Naším prvním úkolem bylo zabrat co největší území pomocí našich vlaječek, v čemž jsme zaexcelovali a tuto část jsme vyhráli, a zabrat svou bázi, v čemž jsme již tak výborní nebyli. Naštěstí na nás zbyla báze ze všech nejlepší, a tak jsme byli spokojeni.
Následovala smršť bitev, kde jsme se snažili dosáhnout všeho možného, při nichž byla Deborka raněna, a tak se zbytku bitev účastnila jen jako civilista. Z nich bych vyzdvihl bitvu, kde se nám podařilo shromáždit nejvíce odpadu ze všech, a ještě jednu, kde jsme zase shromáždili nejvíce zlata ze všech.
Odpoledne nás čekala závěrečná bitva soboty, která byla obzvlášť důležitá, jelikož S.O.S. poprvé potvrdily svou absolutní dominanci a s minimálními ztrátami rozprášily všechny ostatní armády včetně Baggaru a u legendární sekery Nitrimbur zůstaly jako jediné.
Večer následovaly arénky, kam se přihlásila sice spousta S.O.S.ek, ale po našem drtivém vítězství jsme usoudili, že vyhrát i arénky by bylo nefér, a tak jsme vše prohráli.
Následoval večer u ohně, kde naši flétnisté udělali velký dojem a Jakub s Téďou vyzpovídali Popkorna ohledně organizace, a finálně se tak rozhodli, že v říjnu zorganizují vlastní bitvu.
V neděli bylo naším úkolem nejprve dokázat, že náš Supergenerál je hoden legendární sekery Nitrilbur, což nám šlo excelentně, díky čemuž jsme skončili třetí.
V poslední závěrečné bitvě, ve které se rozhodlo o vlastnictví oné sekery, jsme se spojili s kupcem Harpagonem a díky geniální predikci našeho Supergenerála jsme usoudili, že protivníci, s Baggarem v čele, použijí stejně jako minulý rok strategii chaosu. A tak nadešla naše hvězdná hodina a když se protivníci rozestoupili, aby nás oběhli a vtrhli nám do zad, my jsme vyrazili vpřed a jejich taktiku jsme tak absolutně rozprášili. Pak jsme se jen otočili a dorazili zbytky nepřátel. Zbyl už jen sám kupec Harpagon a tři jeho přívrženci proti polovině naší armády. Zbytek zápisu se bohužel ztratil, a tak budeme předpokládat, že jsme vyhráli. Což dokazuje i naše první společná fotka.
Po skončení bitvy jsme museli urychleně na vlak, což jsme stihli bravurně, a po cestě zpátky jsme dokonce jeli i rychlíkem, s přestupem pouze jedním, a to v Rakovníku.
Závěrem bych jen chtěl říci, že dle našeho odborného počítání umřelo za víkend 1024 S.O.S.ek.