Sešli jsme se v sobotu ráno – Noemi, Přemek, Filip, Martin, Kačka, Míša a já – abychom se ujistili, že venku prší.
V první chvíli jsme se tedy rozhodli, že budeme zatím trénovat vevnitř a počkáme, jestli nepřestane. Postupně si všichni oblékli brankářskou výstroj, která byla opravdu velká, a zkusili si, jaké to je býti brankářem. Toto malé výběrové řízení vyhrál Martin, a tak, ačkoliv stále pršelo, jsme se přece jen vydali trénovat ven – na Štvanici pod most.
Po kratším tréninku, který jsme zakončili v klubovně ještě posilováním, jsme si dali oběd a polední klid. Jak jsme tak odpočívali, přišel Míšovi mail, že se lakrosový turnaj, na který jsme tak trénovali, kvůli dvaceti centimetrům vody na hřišti ruší a přesouvá se na neurčito – pravděpodobně až někdy na září.
Rozhodli jsme se, že je to sice škoda, ale že když už máme ten lakrosový víkend, budeme alespoň pořádně trénovat – lakros i fyzičku. Takže odpoledne jsme strávili opět pod mostem, kde jsme cvičili především poziční hru. Připojil se k nám Max. Stále pršelo a když už bylo příliš šero na to, abychom ještě hráli, vrátili jsme se do klubovny, kde jsme dost dlouho pařili Vysoké napětí (stolní hra).
Tato zábava nám vydržela na několik hodin. Večer přestalo pršet, a tak jsme se vydali ještě na krátkou procházku – užít si svěžího vzduchu, na které ale zase pršet začalo, takže jsme se vrátili úplně mokří.
V neděli jsme vstali brzo ráno a nasnídali se, uklidili klubovnu, sbalili si věci a vyrazili na lezeckou stěnu. Lezačky a sedáky jsme si půjčili na místě, lana a jištění jsme měli vlastní. Přidala se k nám ještě Káťa a Zdenda, takže jsme měli spoustu vedoucích, kteří mohli jistit děti, které vesele lozily a moc jim to šlo. Když se nám je podařilo stáhnout všechny ze stěny a chtěli jsme vyrazit zpátky do klubovny, Káťa nám řekla, že nejezdí metro. Šli jsme tedy na tramvaj a pozorovali jsme rozbouřenou Vltavu. I přes vytrvalý déšť to byla myslím moc podařená výprava.
Díky.
Zuzka