Přemek, Noemi, Míša, Leon, Julča v pátek spolu s Pípáčkem, Káťou, Zdendou, Křémou a Zuzkou, Max a Čenda(Zdenda) v sobotu
Tak výprava byla skutečně povedená. Sešli jsme se v klubovně, složili saky paky a hurá na vaření lektvaru proti raráškům. Ještě teplé jsme to do sebe kopli, teda někteří až za dvě hodiny po výrazném přemlouvání. Některé lektvary prostě nejsou dobré, za to jsou určitě účinnější.
Potom jsme se vydali na zloděje. Zloději totiž přepadli Edwarda Kellyho a ukradli mu svitek, který hodlali prodat na černém trhu. My jsme jim to po lítém boji zatrhli.
Jakmile jsme měli svitek, pelášili jsme na začátek Královské cesty, tedy do Králova dvora, abychom ho Kellymu vrátili, ale tam nám pán řekl, že ten už se svou výpravou odjel směrem na hrad.
Koupili jsme si tedy svíčku, protože podle vyhlášky po hodině večerní všichni musí nosit světlo, aby se na ně neseběhli psi a hurá na Hrad. Doufali jsme, že zastihneme slavného alchymistu ještě na cestě.
V Celetné jsme ho nepotkali, na Staroměstském náměstí jsme se prodírali tancujícími rarášky. Naštěstí jsme měli ten lektvar, protože jinak by nás jistě roztrhali. Protože někteří chtěli zvýšit charisma, tak co bychom pro ně neudělali, já jsem vyndala vodu na umytí nohou a Pípáček aplikovala speciální zkrášlující barvu na ruce a všichni byli rázem o něco krásnější. Musím říct, že mýt si nohy na Staromáku v noci a v zimě, to udělá jen borec.
Na Malém náměstí výprava už taky nebyla, za to tam prodával chlápek medovinu. Taková medovina se vždycky hodí, řekli jsme si a usmlouvali i příjemnou cenu.
Běželi jsme dál, drže svíčku, která co chvíli zhasínala a co chvíli jsme museli shánět oheň, protože tři sirky do začátku byly jak nic. Člověk by neřekl, jaký problém je říct si cizímu o oheň a jak často se ti lidé ptají: „Na co to, prcku, potřebuješ?“ Ale to je dobře, že se ptají a nezapálí každému všechno…
V Karlovce skoro na konci jsme potkali příjemně vypadajícího oplášťovaného týpka, který nám sám bonznul, že je chmaták a neboli zloděj a tak jsme radši vzali nohy na ramena. Ale ani to nepomohlo, protože se za námi přikradl a v nestřeženou chvíli sebral Míše plášť. Dala jsem jí ten svůj a běželi jsme dál.
U Staroměstské věže stál robustný mostný jenžto nás alchymistky druhého břehu mě a Pípa pustil, ani nemrknul, ale s mladými měl problém. Prý nikdo bez umění řemesla jisté úrovně dál nesmí. Tak jsme chvíli postávali, pak jsme se s Pípem otočily a najednou vidíme, jak si to mladí naučení šinou k nám a mostný jim kyne. Do teď nevíme, jak se jim to podařilo, jen že cestou někde ztratili tu medovinu…
Pospíchali jsme dál a dál, teda stáli jsme na mostě dobrých dvacet minut, protože tam byl silný vítr a prosit o oheň je takový problém! Ale jinak jsme děsně pospíchali, byla krutá zima a hle, shrbený mužský s hlasem jako když vrže pila a jestli nechceme amulet proti upírům. I co bysme nechtěli, za poslední peníze jsme odkoupili amulet.
V Nerudovce se nám podařilo získat zapalovač a to bylo veselo. Běželi jsme, jednak abychom se zahřáli a jednak aby Kelly ještě nespal, až k němu dorazíme.
Hrad už byl zavřený, když jsme se dovalili. Naštěstí tam byl cápek, který o nás věděl a vzal od nás svitek, že mu ho předá a byl tak hodný, že nám dal i odměnu v podobě jiného svitku a peněz. To Kelly asi věděl, že za ním jdeme… Inu alchymista vyššího řádu!
Celí zmrzlí a unavení jsme se dokodrcali do klubovny a padli za vlast.
Ráno nás Maxova maminka velmi příjemně probudila vynikající bábovkou. Plán na sobotní den byl jasný. Získat ingredience na uvaření pudinku: prášek z pudla, homoli cukru, tekutinu z krávy a drobty v podobě piškotů. Starší šli vyhledat jak na to a mladší se naučili něco z šifer. Pak jsme s mladšími šli po cestě, kterou nám starší připravili pochodovými značkami a na konci nám nechali piškoty. Sešli jsme se už bylo známo, co musíme udělat. Radmuel Ozlomhnáta měl uteklé pudly, které museli pochytat a vrátit. Sobolí Oko měl moc cukru a čistili mu potrubí a Benedikt Kozí Brada potřeboval sehnat do zvěřince své slepé krávy. Všechno zvládli a k obědu byl pudink.
Protože je leden, šli jsme bruslit. Bylo to super, spousta lidí, do kterých šlo narážet. Zdenda na tom stál poprvé a bruslil líp než já a to není fér. Dělali jsme zábavní program sobě navzájem, hráli na babu a to je asi tak všechno, protože víc se toho dělat prostě nedalo v záplavě bruslařů.
Nachýlila se hodina a tak jsme se vydali zpět. Uklidili jsme a ještě si zahráli městečko Palermo a pak už jsme byli nuceni se rozloučit.
Velmi povedená výprava. 🙂 Ta příští je 3.- 6.2. 2011.
Zapsala Káťa