Sešli jsme se v klubovně na vyráběcí výpravě v 18:00 a mohli se začít bavit! Co bylo v lístečku tentokrát divného? No přeci sirky! Zachránili jsme prasátko před šípem, uklidili smetí na lopatku a lámali si hlavičky nad různými hlavolami. Uběhl začátek večera a nakonec jsme se sešli takhle: Viki, Marťa, Kiki, Míša, Leon, Přemek, Terezka, Réza, Jirka, Kubajs, Kanička, Křéma, Pípáček, Zdenda, Káťa, Pavel. Zahráli jsme si seznamovacího Pepíčka (proč děti tak baví se bacat po hlavě?), seznamovací sirkovanou, zjišťovací boj o židli a v podobném duchu se bavili, dokud nebyl čas spát. Uložili jsme osoby mladší 15ti let v domnění, že budou spát, ale ouha. Naše naděje se rozplynuly v řevu velmi čilých stvoření. Slovo „šeptat“ jim vůbec nic neříkalo. …
Stejně tak i ráno. Ač se snažily, prostě budíček na ně byl moc pozdě, tak jsme se vykutlali a den mohl začít. Rozdělili jsme se, někdo začal rýsovat na bedýnku, někdo jel pro látky. Přišla Kvík nám pomoct. Kde je křída? Au, špendlík. Kdo mi sežral nůžky? Leone, proč máš špičaté bříško? Terezko, ještě před chvílí jsi měla o pět centrimetrů méně! Šaty byly ušity.
Vedle se pilně soustředilo na rovné čáry, nezbedné úhle a patlavé barvy. Za nedlouho barvy bylo víc na stole a dětech než na bedýnkách, ale to co na nich zůstalo je krásné a už se moc těším na tábor.
Prokládali jsme všechno drobnými hrami, šli jsme ven si zařádit, ale počasí bylo takové, že nás nemrzelo, že to byly jen krátké chvilky…
Tenhle večer – div se světe – bylo ticho bez uspávacích prášků a speciálních lepicích pomád (lepenka), člověk by skoro řekl neviňátka. Upadla jsem do kómatu a probudila se až ráno.
Neděle byla něco úplně jiného. Zabalili jsme, nasnídali se a za dozoru vykouklého sluníčka se dovalili na Letnou. Uchvátilo nás tamní hřiště a než „se“ vyhrabal důlek, točil se s námi svět. Nicméně to hlavní, proč jsme šli na náhorní plošinu nebyly železné atrakce, ale malé kulaté skleněné věcičky. Ano, kuličkiáda, jupí. Viki, která sebou měla dračí pytlík, dostala výměnou za vzácné kouzelné kuličky spoustu hezkých a lehčích kuliček a mohla machrovat. Přišli se na nás podívat Aleš a Honza a Móňa a hned se zapojili.
Nejdřív jsme hráli na důlek, ale potom! Potom nás čekala strastiplná cesta na osvobození princezny. Naším úkolem bylo dokutálet se přes most ke hradu, prolézt nepozorovaně pod mříží, porazit strašlivého draka, utíkat – cvrnkat do kuličky v běhu není švanda – k princezně a s ní se dokoulet do týpka, aby poznala skvělý táborový život. Ale na cestě ještě čekalo nebezpečí a jen jedna cesta byla ta skutečně správná. Pokud vím, všem se podařilo zdolat nástrahy a zvolit správně a všichni si pak foukali pokuličkované ocvrnkané prstíky.
Odpočívali jsme zase na hřišti. Přišla se na nás podívat Povi s Aničkou. Cestou do klubovny začalo krápat, takže jsme to stihli jen tak tak. Viki, Marťa, Kiki nás opustily trochu dřív, a my ostatní jsme ještě hráli Bingo o broskvový kompot, zapojil se i Míša, který přišel s Gerym. Uklidili jsme, všem rodičům ukázali, co jsme vyrobili a už se nemůžeme dočkat tábora!
Zapsala *Káťa