To byla fajn výprava.
Přemek, Kačka, Noemi, Terezka, Dadan, Jenda, Ruben, Standa, Muffin, Halkštajn, Ronja, Deborka, Doubravka, Honzík, Bára, Danielka, Mates Káťa a Nikolas, Eliška, Zdenda
Začalo to mírně adrenalinově. Shrnula bych to třemi otázkami: „Káťo, neuraz se, ale jede ještě nějaký jiný vedoucí?“ „Místenky má Eliška?“ „Proč jsme se scházeli na nástupišti číslo šest, když to jede z dvojky?“
Ale nastoupili jsme včetně jídla a Zdendy a dojeli jsme v pořádku do Milína. Odšlapali jsme si to do Slivic a tam vklouzli do místní fary.
Prostory k nacvičování divadla jako stvořené.
Nejoblíbenější se staly místní matrace, protože kromě spaní, což je nudné, se na nich dá sjíždět dolů, což se podle výskotu zdálo méně nudné.
Chodili jsme ven, ani velmi hlasitý Muffinův protest tomu nezabránil. Hráli jsme trojnožku, míčbí a freesbee, večer upíry. Obdivovali opravdu velkou kouřící hromadu hnoje.
Nacvičili jsme pár scén, udělali pozdrav Čtrnácovi. Nutno dodat, že to bylo obzvláště náročné.
Užili jsme si megaepesníkrutopřísná a epická vrata, kterážto dělala ten jedinečný a dokonalý ZVUK.
Odstáli jsme si jízdu zpět a vše ostatní viz fotodokumentace (bude doplněna). Samozřejmě zbylo z výpravy: modré slipy, modré proužkaté ponožky (oranžový a ještě nějaký proužek).