Naši vedoucí Míša, Matla a Pípaček opět odjeli do Rakous pokořit alpské vrcholky.
Tato fotografie malinko napoví :o)
Přečtěte si celý popis vypečeného výletu o stoupání po „Via Ferrata“!
Den 1.
Vyjeli jsme ve středu 30.4. hned po práci já a Matla. Cestou jsme nabrali Pípáčka a na hodinu zaparkovali v zácpě. Zbytek cesty proběhl bez dalších obtíží.
Na hranice jsme dojeli při západu slunce a když jsme se dostali do Gossau, kde jsme plánovali přespat, byla už skoro půlnoc. Tam jsme zjistili, že naše auto je pro spaní nepoužitelné a tak jsme zalezli do lesa. Kolem čtvrté ráno začalo pršet a my usoudili, že auto pro spaní zas tak nepoužitelné není .
Ráno (kolem desáté hodiny) jsme rozlepili očička a spatřili množství sněhu větší než malé. Rychle jsme se nasnídali, zabalili věci na cestu a vydali se k lanovce. Ta nás měla vyvézt na hřeben, odkud jsme chtěli pokračovat do sedla pod vrchol Donnerkögelu. Nejela.
Začali jsme tedy stoupat po svých pěšinou pod lanovkou. Po hodině jsme se dostali nad hranici sněhu a náš postup se výrazně zpomalil. Nejnáročnější byl traverz přes lavinové pole. Místy jsme se bořili po pás, což ocenil především Matla, který šel v kratasech a nevzal si návleky.
Cestou jsme viděli sněžnýho králíka. Hodinu poté už jsme stáli na začátku feraty a soukali se do sedáků. Začalo sněžit. První úsek feraty vedl kolmou stěnou, takže byl bez sněhu, zato králičích bobků tam bylo spousta. Lezlo se příjemně, jen prsty trochu mrzly.
Po hodině lezení jsme se dostali do mraku a začal foukat silný vítr. O chvíli později nás malinko zaskočil několik metrů vysoký sněhový převis blokující cestu.
Za pomoci lana a několika fakt hustejch gest (interní) jsme ho zdárně překonali.
Nepřízen počasí a nedostatek času nás přiměli přehodnotit situaci a začít sestupovat. Sestup byl zábavný. Prvních 200 metrů jsme slanili a zbytek sklouzali po přemrzlém sněhu. Následoval krátký traverz zpět do sedla a sestup známou
cestou přes lavinové pole a dále až ke spodní stanici lanovky a k autu.
Tam jsme se vydatně najedli a protože nám do tmy zbývalo ještě sposta času, vydali jsme se na krátkou procházku kolem jezera Gossausee. Když jsme se vrátili, nasedli jsme do auta a přejeli několik kilometů na parkoviště pod horu Predigtstuhl. Cestou jsme se ještě stavili v malebném městečku Hallstadt. Tam jsme obohatili náš slovník o výraz „Schmuck“ (interní).
Další noc jsme strávili opět v autě.
Den 2.
Když jsme se probudili, svítilo sluníčko. Sbalili jsme si věci a vydali se na „krátký výlet“. Naše cesta vedla přes 100m vysokou skalní stěnu „Ewige Wand“. Ferata na ní byla bohužel zavřená, protože zde v této době hnízdí sokol stěhovavý, tak jsme se rozhodli obejít kopec a vystoupit na něj po jiné feratě z druhé strany.
Pochodovali jsme opravdu dlouho a kvůli drobné chybě v navigaci jsme se ocitli v údolí pod horou Sandling. Výstup na tento vrchol jsme sice plánovali až na další den, ale když už jsme byli tak daleko, řekli jsme si, že ho zdoláme ještě dnes. Začali jsme si tedy prošlapávat cestu sněhem vzhůru k jeho skalnatému úbočí. Kvůli špatnému značení bylo hledání feraty zdlouhavé. S trochou štěstí jsme ji přeci jen našli, a začali jsme samotný výstup k vrcholu.
I zde se nalézalo značné množství králičích bobků v místech, kam jsme se i my jen stěží vyškrábali. Na obzoru se začala stahovat černá mračna. Ta nás dohnala ještě před dosažením cíle. Když jsme vystoupili na vrchol, bylo už zase krásně. Pokochali jsme se pohledem na zasněžené vrcholky hor a začali jsme sestupovat. Po sněhu to klouzalo, takže dole jsme byli opravdu rychle.
Návrat byl dlouhý a náročný, protože jsme si několik kilometrů cesty museli prošlapat sněhěm. Sli jsme zasebou a střídali se ve vedení. Matla šel stále v kratasech a nevzal si návleky. K autu jsme se dostali krátce před setměním. Jen co jsme do něj vlezli, začalo pršet. Noc jsme strávili opět v autě.
Den 3.
Ráno jsme se nasnídali, zabalili věci a vydali se opět na krátký výlet na Predigtstuhl.
Tentokrát jsme cestu trefili bezchybně, takže jsme ani ne za hodinu začali stoupat po feratě na vrchol.
Výstup byl příjemný a velmi vzdušný. Na vrcholu jsme se dlouze kochali krajinou, protože svítilo sluníčko a foukal vlahý větřík. „O hory hory….!“ (interní)
Na sestupu jsme potkali Rakušáka, který uměl česky. Bylo to trapné (interní).
U auta jsme poobědvali a přejeli do nádherného městečka Fuschl u jezera Fuschlsee. Vypadalo to tam jako u moře.
Vystoupili jsme na horu Schober, ze které je nádherný výhled na sedm jezer. Cestou dolů jsme ještě navštívili zříceninu hrádku Wartenfels a ještě jsme stihli západ slunce nad jezerem. Se setměním jsme se vydali na cestu.
Den 4.
Do Prahy jsme dorazili po druhé hodině ranní. Dospali jsme u mě doma a napsali tenhle elaborát…
Zbývá jen dodat : O hory hory…! (interní)