Vyrážíme v pátek 26.9. z Prahy. První posádka ve složení Míša, Matla a Géďa. Další posádka je Aleš, Pípáček a Jirka a poslední ve složení Ora, Méďa, Kačka a Tuky. Po menším bloudění a objížďce s prohlídkou Krumlova a Rožmberku jsme se sešli před hraničním přechodem Dolní Dvořiště a koordinovaně vyrazili do Rakous.
Cestou jsme vůbec nebloudili (interní).
Pod horu Predigtstuhl jsme dojeli dlouho po setmění. Spali jsme Většina v autě, někteří ve stanu, někteří s rolbou. Ráno nás probudil závod Landroverů, na který jsme se naštěstí zapomněli přihlásit. V klidu jsme posnídali a vyrazili na krátkou první ferátku (Leadership). Tam jsme si prozkoušeli vybavení a prolezli se na provazovém žebříku a tramvaji. Na vršku u tradičního kříže jsme sežrali hada (interní), vyfotili se odebrali k autům, kde jsme poobědvali a vyrazili na další feratu (Ewige Wand). Ta měla zajímavý kolmý nástup, ale byla poměrně krátká. Po ní následoval pěší výstup a už jsme si mysleli, že pro dnešek je konec, ale Pípáček nadšeně a neoblomně chtěla najít Geokešku a tak jsme hledali. Vrhli jsme se do lesa a šli různými směry. Keška byla umístěna uprostřed husté feraty, ke které jsme však přišli ze shora. No tak jsme si jí dali dolů. Bylo to fakt divoký, ale bezva hravý zážitek.
Když jsme průrvou ve skále vylezli kousek od cesty, už se smrákalo. Poté jsme se už autmo vydali do Hallstadtu na obhlídku historického centra a pak za Olčou do Obertraunu. Tuky s Kačkou tam spali v sauně, my ostatní v pokojíku na palandě J Olča nám připravila skvělou sekanou, kvasnicové pivo a spali jsme jak zabitý nemluvňata.
Ráno bylo konečně krásně azuro a tak hurá na škrabání aut a už jsme se i s Olčou vezli do Gossau na parkoviště u jezera Gossausee (Ó, hory, hory…!). Lanovkou nahoru a pak kousek pěšky až k feratě.
Začali jsme kolmým stoupáním za slunečného počasí, což byla vážně paráda. Skvělé výhledy, sem tam sníh a chrastící karabiny tomu všemu dodávaly bezva atmosféru. Na sváče jsme potkali kavče a bylo jich víc a byli fakt skoro ochočený. Alešovi zobali z ruky a Matla taky (interní).
Na vrcholu, pro změnu u kříže, bylo nádherně, byl vidět dachsteinský ledovec a krásná panoramata. Udělali jsme pár fotografických vrcholovek a vydali se dolů k lanovce, která už ovšem nejezdila. Do údolí jsme tedy ťapali pěšky. Cestou jsme málem zkoulovali Míšu a jeho kameru. U aut jsme byli kolem osmé večerní, kde nás také opustila část účastníků (Ora, Méďa, Tuky, Kačka), Olču jsme odvezli zpět do penzíku a sami vyrazili k Hinterstoderu a tam na odpočívadle přespali.
Ráno jsme popojeli ještě o kus blíž k hoře Grosser Priel, zabalili na dva dny a vyrazili vzhůru. Cestou jsme se porochňali ve vodopádu, Míša si ho vylezl nahoru a po výstupu k chatě nám notně vyhládlo. Tam nás ovšem potěšila vynikající originál vysokohorská nudlová polévka přímo od Tibeťanky. No a pak zase hore, přes kameny a kleč. Cestou na nás koukali kamzíci (no – někdo tvrdí že viděl kozy – interní). Ještě za světla jsme si našli pelíšky v kleči a na vařiči, bohužel ne vařičích, jsme klohnili ze sněhu večeři. Než se setmělo, kluci si dali dýmečku a holky klepaly kosu.
Kolem páté ráno nás mírný deštík přinutil k evakuaci do jednoho pelechu pod stan. V teple jsme tak vydrželi asi do 7, kdy jsme se nasnídali a vyrazili suťákem k úpatí feraty. Přes mlhu už nebylo vidět ani kamzíky ani ty kozy. Feráta začínala jak jinak kolmým výstupem do markantní štěrbiny v jižní ostruze (interní). Postupně přibýval sníh, žebříky a modřiny. Cesta byla více méně v mraku, ale občas se nám naskytly půvabné pohledy do údolí a na hřebeny hor. Kolem dvanácté hodiny jsme museli překonat sněhový návan pomocí lana a pokračovali dál. Před třetí hodinou jsme usoudili, že vrchol je ještě příliš daleko a sil už příliš málo a společným hlasováním jsme rozhodli výpravu otočit. Začali jsme sestupovat stejnou cestou, což bylo poměrně náročné. Zvládli jsme to. Za šera jsme opustili feratu a sestoupali suťák, cestou kolem chaty jsme dočerpali vodu, na pěšince potkali dva mloky a kolem půlnoci zdárně dorazili k autům. Byli jsme dost unavení a rozhodli se pro návrat do Prahy až ve středu ráno. Vstávalo se dobře, ale některé svaly o sobě dávaly vědět. No třeba příště Grosser Priel pokoříme, ponaučení, neunavení a za slunečného počasí (interní).
Géďa
Další foto v Gédi galeriích…
