všechny foto: Asi Povi nebo Kanička ? Pujčil jsem si ho z Povi FB …Mára
Já(Míša), Povi, Jirka, Zuzka(Kanička), Terka, Eliška, Alda, Naty, Vendy, Gerry.
Čtvrtek 30.4
Byl pro mě a Povi organizační den. Po práci jsme si dali sraz a vyrazili vyzvednout zamluvené lodě. Praha byla neuvěřitelně ucpaná, protože si nikdo nechtěl nechat ujít prodloužený víkend a krásné počasí……
Po vyzvednutí lodí jsme ještě dopnili naší vodáckou výbavu a pak jsme zase vpluli do víru přeplněných silnic. Jeli jsme do Počernic do mé práce, kde jsme vyměnili auto a naložili zbytek vybavení. K Povi domu jsme dorazili až vpodvečer. Všechno jsme zase z auta vyložili a šli spát.
Pátek 1.5
Vstávali jsme brzy a už v 7 jsme s opět naloženým autem najížděli na Brněnskou dálnici. Našim cílem byl Český Šternberk, kde jsme měli sraz s ostatními, kteři tam byli už od čtvrtka. Do Šternberka jsme dorazili téměř přesně na 8. hodinu, tak jak byl dohodnutý sraz. Vyházeli jsme všechno zase z auta a začali jsme nafukovat jednu z lodí.
Přibližně v půl deváté přišli ostatní. Tou dobou jsme měli skoro nafouklý jeden bok lodi. Něco bylo špatně. Po krátkém zkoumání jsme zjistili, že jediná pumpa kterou jsme sebou měli a na kterou jsme se spoléhali nefunguje.
Jakékoli pokusy byly marné a nebylo od koho si pujčit jinou.
Nafoukli jsme tedy lodě ústy a vyrazili jsme s tím, že určitě potkáme nějaké vodáky, kteří nám pumpu pujčí. Většina z nás byla na vodě poprvé a tak jsme zahájili plavbu stručnou, ale výstižnou praktickou výukou.
Jen co jsme si na lodě trochu zvykli, jsme vyrazili k asi 100m vzdálenému jezu. Ten jsme přenesli a pokračovali jsme dál. Za celý den jsme jich zdolali 6. Některé se daly sjet, ale většina se bohužel musela přenést, což byl s polovyfouklými loděmi docela vopruz. Odpoledne kolem 3 hodiny ná zastihla bouřka. Nejprve začalo jen krápat, ale když jsme se rozhodli že nebudeme suchý a pojedeme dál, tak se spustila opravdová průtrž. Ta naštěstí trvala jen chvíli a navečer jsme se opět dočkali sluníčka.
Zatábořili jsme v kempu naproti Sázavskému klášteru. Kemp byl moc hezký. Dokonce v něm byl i malý rybníček, kde jsem se pokusil natrénovat eskymácký obrat na mém novém kajaku. (Podle Elišky jsem trénoval iglu.) Málem jsem se utopil a tak jsem toho po pár pokusech radši nechal. Po večeři jsem dal s Aldou hlavu dohromady a z naší (Kubajsový) nefunkční dvoupísté pumpy jsme udělali funkční jednopístou, takže jsme mohli konečně napumpovat lodě a kapitána Pejska.
Stačily nám k tomu jen:
1x provázek
1x víčko z PET lahve
1x namočený papírový kapesník
1x díra
Padla tma a my šli spát. Tak trochu jsme zapoměli na noční procházku Sázavou. Není se čemu divit, byli jsme po celém dni pádlování dost unavení. Vždit jsme taky ujeli 21 km a většinou po voleji.
Sobota 2.5
Ani jsme si nemuseli nastavovat budíka, protože jsme se probudili zimou. Sluníčko už sice svítilo, ale ve stínech ještě ležela jinovatka. Vstali jsme, zabalili si, nasnídali se a naskákali do lodí. To bylo asi 11 hodin.
Jako první nás čekal jez hned u kempu. Ten jsme většinou sjeli. (alespoň nám umyl rozespalé obličeje.) Cesta probíhala bez větších zádrhelů, Zuzka nám četla Ofélii, na Aldově lodi převzal velení kapitán Pejsek, který jak se ukázalo byl nejspíš příliš nafoukaný a odpoledne praskl, a i Gerry si pomalu začínal zvykat.
Na jezech jsme malinko přitvrdili a co se jen trochu dalo jsme sjeli. Zbytek se dal většinou pohodlně přetáhnout, takže jsme se už ani moc nezdržovali zdlouhavým přenášením.Jednu retardérku si daly Vendy s Naty dokonce pozadu. Ale ustáli to, takže dopadli rozhodně líp než já s Jirkou, když jsem neodhadl hloubku kamenů pod jezem a Jirka byl katapultován do vody a teď má odřený záda. Jak už jsem psal, nic zvláštního se nestalo.
Navečer jsem projeli Čerčanama a chystali jsme se zatábořit, ale nebylo kde a tak jsme dojeli až na tábořiště pod zříceninu Zbořený Kostelec. Dost jsme si zamakali a z lodí jsme vysedali pořádně promrzlí až v 8 večer.
Uvařili jsme večeři, Zuzka přečetla něco z Ofélie a po chvilce povídání u ohně jsme to zalomili. Ani nám nezbyly síly na procházku na zříceninu.Ten den jsme překonali 32km a 9 jezů.
Neděle 3.5
Na vodu jsme se dostali zase kolem 11. Tentokrát už jsme nemuseli nikam spěchat, protože jsme měli pořádný náskok z předešlého dne. Dokonce jsme si mohli protáhnout trasu až do Pikovic a tím jsme se neošidili ano o kilometr z nejhezčího úseku na celé Sázavě. Nejprve jsme ale museli ještě překonat 7 jezů hned prvních 7 kilometrů, ale potom už nás čekaly jen samé příjemné peřeje. Obědvali jsme společně uprostřed řeky na velikém balvanu, což byla velká atrakce pro ostatní projíždějící vodáky. Potom jsme zase naskákali do lodí a uháněli dál. V pikovicích jsme byli ve 4 hodiny a pár minut nato tam dorazil i Erik ve svém červeném porshe a jeli jsme vyzvednout moje autíčko do Šternberka. Ostatní mezitím umývali lodě, přebalovali věcy a okupovali cukrárnu. Asi za dvě hodinky jsem byl zpátky, naložili jsme lodě a já, Povi a Eliška jsme nechali „děti“ svému osudu a českým drahám a odjeli jsme domů.
Snad je ještě někdy uvidíme….
Zapsal Michal M….