Podzimky na Srní

Noemi, Bára, Filip, Kuba, Max, Přemek, Ruben, Matěj, Martin, Jenda, Filip, Standa, Eliška, Zuzka, Luky, Dan, Géďa, Tonda, Hája, Kvík, František, Povi, Jirka, Káťa, Míša a Zdenda

S dětmi jsme se sešli ráno v klubovně. Chvíle do odjezdu autobusu jsme využili k pokračování ve výrobě různých drobných užitečných předmětů do týpka a vázání deníčků. Odbila desátá a započal přesun na autobus. Následující tři hodiny jsme přežívali v napěchovaném autobusu – podařilo se a vystoupili jsme v Srní.

Pak už nás čekala jen kraťoučká cesta k chatě. Sluníčko nádherně svítilo a hřálo, takže jsme se rozhodli pro oběd venku na zápraží a chvíli jsme se pak váleli na zelené trávě. Měli jsme se tu setkat s Géďou, Kvíkem a Hájou, ale ti využili krásného počasí a toulali se někde po okolí.

Odpoledne jsme tedy po jejich vzoru také vyrazili na procházku, během níž jsme plnili různé úkoly od Hastrmana, aby zjistil jestli nám může svěřit zodpovědný úkol. Večer jsme opět strávili venku tradiční noční hrou na schovávanou.

  

sledujte rozdíl dvou dnů :o) (foto: Dan Drašar) 

V pátek bylo už chladněji a sychravěji, ale to nás neodradilo od výletu podél vydry, kde jsme opět pokračovali v plnění Hastrmanových úkolů, myslím že se nám to dařilo, takže se pravděpodobně blížilo domluvené setkání. Večer proběhl dlouho očekávaný sněm, kde se udílela orlí pera. Večer za námi dorazili z Prahy ještě pracující, takže se konečně sešli všichni účastníci.

V sobotu ráno začalo pršet. Vyrazili jsme alespoň na krátkou procházku po Srní, abychom vlastně věděli, kam to každý rok jezdíme na vánoční výpravu. Po krátké procházce jsme se v chatě vrhli na kouřové otisky nasbíraných listů, které se moc vydařili.

V poledne nás počasí překvapilo a déšť se změnil ve sníh, který padal hustě a bez ustání. Večer jsme vyrazili na místo setkání s Hastrmanem, zařídili jsme se podle jeho pokynů a nakonec se nám ukázal. Zda-li měl dlouhý černý kabát a cylindr vlastně nevíme, protože jsme viděli jen matnou siluetu s lucernou v bažinách. Nakonec k nám z opatrnosti ani nepřiblížil, takže jsme komunikovali na dálku. Nicméně nakonec nás zasvětil do situace, s níž by potřeboval pomoci. Pak jsme odešli spát.

Neděle byla hlavně ve znamení odjezdu a tak jsme převážně balili a uklízeli, po snídani jsme ještě vyrazili na letošní první sněžnou procházku, kterou jsme celou strávili koulováním a válením se ve sněhu, po obědě už jsme jen dobalili a odešli na autobus do Prahy.

z paměti vylovil Zdenda