Tady je zápis z podzimek od Zuzky Auské.
Časem snad přibude ještě jeden.
Fotky zatím nejsou, ale snad se mi je sem podaří časem nějak propašovat 🙂
Podzimní výprava začala ve středu 24.10. kdy vyrazila první várka lidí směr Orlík. Byli to: Věrka, Káťa, Eliška, Alan, Jirka, Iktomi, Jiříček, Naty, Andy a Terka. Odjížděli z Knížecí zhruba v půl třetí. Po příjezdu a ubytování šli na procházku, při níž nalezli láhev s dopisem od kastelána. V dopise nám sděloval tajemství, které jednou omylem vyslechl. Od té chvíle jsme měli šanci získat poklad – k tomu však bylo zapotřebí nalézt neurčitý počet stříbrných masek. Druhý den dopoledne dorazila další várka: Honza, Fany, Píp, Křéma a Valča. Tento den také získali první masku, hráli hry a dělali dřevo.
V pátek byl celodeňák s účelem schovat GrankoBox – každý měl psát popis cesty. Cestou zpět potkali paní s němým bratrem, který nám poradil, kde se skrývá další maska – opět úspěšně nalezena. Večer dorazili další lidé. Autem – Erik, MyšKáťa, Matěj a já. Někdo měl také přijet autobusem, ten však zkolaboval – Matlu, Hájovnu, Tomíka a Kačku tedy z Čimelic přivezl Erik, ale Zdenda s Míšou se odvážně vydali sami nocí temnou.
Abych nezapomněla – jak to vlastně bylo s tím naším ubytováním? Dům zvenku vypadal docela pěkně a zachovale, ale po příchodu dovnitř mé nadšení poněkud opadlo. Jistě, zvenku vypadal velký, ale realita byla jiná. Po hodinách uvažování jsme dospěli k názoru, ze tam jsou zazděné prostory – zřejmě obývané kostrami junáků. Po večeři jsme se rozhodli trochu potrápit Erika – když měl ten svátek…..Tak jsme ho hnali k hrobce pro čokoládu – ale vypadal spokojeně. Po nějaké době dokonce dorazili zabloudivší Zdenda a Míša, tak se šlo spát. Sice ještě vzniklo dobrodružství s tkaničkami, ale i to jsme přežili. Ráno jsem vstala v sedm a šla se učit. Asi v osm přišel Pán a zatopil. Pak do jídelny začal stěhovat další kamna – posléze jsem se dozvěděla že prý kvůli mně…..V devět vstali i ostatní a posnídali. Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky a Matěje. První šla na Orlík, druhá dělala dřevo a vařila oběd a Matěj hledal bažanty. Protože dřevo bylo hotové brzo, šli jsme si zaházet s lakroskama, a pak hráli nějaké kameny či co. Posléze se k nám přidali i ty co šli na Orlík, a tak se hrál triangl. A nakonec přibyli ještě Háňa, Petr, Eva, Padáček a Vojta.
Po obědě a krátkém poledním odpočinku jsme obdrželi nesmírně zašifrovanou zprávu – dalo to práci, ale podlehla. Podle instrukcí jsme se tedy vydali mučit královské bažantí přisluhovače – chtěli jsme od jejich krále získat další masku. Krále jsme pak v lese za značných potížích chytli, ale poslal nás…domů. Tak se hrál hlavolam. V domě jsme pak ale nakonec našli další masku a také další šifru. Poslalo nás to k hrázi pro poslední masku – nemohli jsme ji najít. Po večeři se hrálo na kytaru a čekalo na zvláštní znamení. Přišlo. Venku jsme museli čekat než se ostatní vyhrabou, a tak jsme si čas krátili zpíváním koled. Když se nakonec všichni shromáždili, vydali jsme se za zdrojem zvuku a uviděli šest postav, kterým bylo nutno správně nasadit masky. Povedlo se a následovala další zpráva: v neděli v 10:30:28 u velké vodní plochy s kánoí.
Přijel Pavel. Bylo krásně tma, tak jsme šli hrát frisbee se svítícím talířem. Po vyčerpávající hře jsme se vrátili – Pán nám zamknul – a chtěli si ještě něco zahrát. Konkrétně Parlament. Erik, Křéma, Hájovna a Kačka šli spát. Matěj a Alan nechtěli hrát. Míša se šel pomodlit a spát. Hráli jsme Parlament. Matěj šel spát. Nikdo už nechtěl hrát Parlament. Zbytek šel hrát nahoru pub. hry a Píp, Káťa, MyšKáťa, Eliška, Matla, Pavel, Jirka, Věrka, Zdenda a já jsme hráli městečko Palermo – bylo to psycho. Pavel odjel.
Ráno jsme se při snídani bavili kriminálním článkem z důvěryhodného deníku Aha! a diskusí o výměně batolat. Poté jsme se s mírným zpožděním a s kánoí vydali k vodní ploše – nenápadně kontrolováni Pánem. Byly tam balónky a na nich sladkosti. V domě jsme si poklad rozdělili, snědli a přečetli si tři popisy cesty „Na Krahulík za Granko Boxem. Ti co nepsali pak uklízeli. A šlo se balit, pak hrát míčbee, a pak na oběd. Když jsme teda uklidili – stále pod kontrolou Pána, vydali jsme se už s batohy hrát na louku Skřetí lakros. Nakonec jsme se však museli vydat na autobusovou zastávku – tam jsme se bavili historkami o mytí oken a žehlení koberců. Do autobusu jsme se kupodivu vešli – i s Pánem – a ještě jsme napůl jeli zadarmo. Zkrátka – bylo to super.
Ještě bych měla zmínit, že po celou dobu byli našimi vedoucími Terka, Andy, Jirka, Alan, Matěj a Věrka – zvládli to skvěle.