Bára, Přemek, Kačka, Noemi, Terezka, Matěj, Danda, Čenda, Ruben, Jenda, Martin, Filip (jen v pátek), Honza, Ája, Píp, Aleš, já, Hugo, Zdenda (jen v pátek)
Je to tady, napětí vrcholí, už máme dostatek lumíků, abychom ukecali jakéhokoli lišáka v širém okolí. Sešli jsme se v klubovně v pátek. Složili jsme recept jak nejchutněji připravit lumíka pro lišáka (nejradši ho má syrového) a pak jsme dovedli vodu do eskymácké vesnice.
Za oba úkoly, protože oba nejlépe splnili Ručníci dostali tajnou zprávu o tom, kde a kdy máme doputovat do území dalších eskymáckých vesnic, které uchovávají tajemství o lovu lišek.
Před spaním jsme si četli o Katugovi a Liagu a spánekm nabírali síly na poslední tažení. Ráno to Ručníci zvládli na výbornou. Měli za úkol nás vzbudit, nasnídat a vypravit a zvládli to, takže jsme se v Dobřichovicích, tedy na území správných Eskymáků, ocitli včas. Polární Express neměl zpoždění. Začal závod.
Čtyři vesnice, čtyři úkoly, tři družiny, jeden lišák. První úkol byl nacvičit psí spřežení. Druhý úkol bylo prosekat led a zahrabat jednoho lumíka na horší časy. Třetím bylo pochytat ryby Eskymákům do zásoby. Posledním bylo…a to se nedozvíme, protože tam nikdo nedošel. Všichni zvládli dvě nebo tři vesnice. Ale i tak šlo z nesloženého plánku vyzkoumat, jak nejlépe chytit lišku.
Sešli jsme se na jednom místě a jediná skupinka Bára, Matěj a Ruben dokázali postavit klec. Dali jsme dovnitř lumíka a šli zahrát triangl. Hurá, hurá, povedlo se, lišák se chytil. Ani si nestihl lumíka sežrat. Opatrně jsme jej uvázali a odvezli do klubovny.
Dohodli jsme se, že poprosíme Háju o předání do Zoo Praha. A to bylo vše, prozatím. Na schůzku nám přišel potom dopis s poděkováním a pamětní fotkou lišáka. Taky jsme dostali spoustu dobrot, tak jsme si napucli bříška. Už se těšíme, až budeme hledat partnera třeba pro slona.
zapsala *Káťa