V pátek 10. 4. jsme se sešli (já, Míša+Geri, Povi, Maruš, Martin a samozřejmě Hája) v Horních Počernicích a naskládali se i s batožinou, týpkem a ostatními drobnostmi do busíku a vyrazili směr Zábrdka.
Sluníčko svítilo, cesta hezky ubíhala (stavěli jsme jen jednou a to abychom se občerstvili Martinovým žlutým melounem a tak jsme plni optimismu dorazili na Zábrdku.
Zde se k nám přidala posádka druhého vozu Kubajs s Nikem a Matla s Jirkou, kteří dorazili už ve čtvrtek s dětma a pustili se do stavby týpka.
Sluníčko svítilo, cesta hezky ubíhala (stavěli jsme jen jednou a to abychom se občerstvili Martinovým žlutým melounem a tak jsme plni optimismu dorazili na Zábrdku.
Zde se k nám přidala posádka druhého vozu Kubajs s Nikem a Matla s Jirkou, kteří dorazili už ve čtvrtek s dětma a pustili se do stavby týpka.
Během stavby se ještě pridala Verča se Sivou, kterážto doputovala z Mnicháče procházkou alias pěšky.
Když se sejde tolik schopných lidí, jde vše jako po másle a tak ani nebyla snad dlouho tma když zaplál v týpku oheň, na kterém jsmme sobě chutnou krmi připravili a pak divadlem svou mysl zaobírali a vychutnávali si večerní a noční pohodu.
V sobotu jsme šli na výlet. Nejprve proti toku Zábrdky, kde nám Ája s Martinem a Michalem ukázali malý rybníček, který na táboře objevili.
Geri se v něm naučil plavat, Sivě se naopak ještě nechtělo. Pak jsme pokračovali dál údolím a za silnicí na Těšnov jsme se vydali vzhůru na pláně.
Vzali jsme to přes lomík na čedič (pokračování Čertovy zdi) a přes pařez.
No a po vstupu do obory jsme se začali porozhlížet po nějakém moc pěkném místě, kde bychom posvačili a chvilku se slunili kochajíce se pohledem do krajiny. Takové místo se nalézalo na dohled od plotu obory a tak jsme zde posvačili a slunili se s výhledem do krajiny. Některé ten výhled do krajiny ponoukl k výtvarným počinům a tak někteří se oháněli blokem, tužkou či tuší a někteří svými fotoaparáty. Když už lenošení a slunění pomalounku začínalo být dlouhé, zvrhl na sebe Hája lahvičku tuše a marně doufaje, že si kalhoty stihne vyprat dřív než mu to zaschne, odběhl dolů k Zábrdce. My ho o poznání pomaleji následovali a po dosušení kalhot zamířili zpět do tábora. Kluky cestou zlákaly vrbové proutky, které by jim do zítřka mohl někdo vyfouknout a tak už se někteří začali věnovat přípravám na pondělí. Zbytek se tak po různu zapojil do probíhajících her lakros či pasák nebo rozšířil řady obecenstva. Večer přijel Op a tak svou přítomností přispěl k dlouhému kytarovému večeru.
V neděli ráno se na nás přijeli podívat Géďa s Márou, Káťa, Tuky, Kačka, Baskoš, Móňa a Michal, přičemž poslední dva jmenovaní s námi už zůstali a naopak večer odjela Verča.
Dopoledne jsme barvily vajíčka, a to klasicky v cibulových slupkách. Kluci zase měli na desátou až jedenáctou dohodnutý zápas v šiny s Osmakáčema, což Osmakáči vylepšili zatajením svého zločinu (v noci nám schovali šiniovky) a tak se to trochu protáhlo, což ovšem nevadilo nám holkám, protože jsme dělaly ty vajíčka a takhle jsme se alespoň stihly zajít podívat. No a pak jsme se vrhli do vaření pozdního oběda a povedl se nám výborný buřtguláš a po nějaké té chvilce lenošení šli někteří zvelebovat naši louku (a někteří je šli psychicky podpořit), což převážně spočívalo v rovnání drnů a prohlubování nového melioračního kanálku, který tam o den dřív vykopal Aleš.
S večerem kromě tmy padla i docela zima, což umocňovalo útulnost vyhřátého týpí. A opět se k nám sešli návštěvy a do dlouhých nočních (možná brzkých ranních) hodin probíhalo bujaré kytarové veselí (ty bláho!).
Velikonoční pondělí začalo brzy ráno, už někdy v osm hodin a mělo klasický průběh – pištění, pobíhání, odříkávání koled, vázání pentliček, předávání vajíček, luštění zprávy a pak tradičně následovala společná bohatá snídaně na sluníčku. No a po tom začalo balení a bourání a Velikonocům byl najednou konec.
ZuzkaQ.
PS: všimli jste si, že jsme se celé Velikonoce obešli bez dřeva? 🙂
Když se sejde tolik schopných lidí, jde vše jako po másle a tak ani nebyla snad dlouho tma když zaplál v týpku oheň, na kterém jsmme sobě chutnou krmi připravili a pak divadlem svou mysl zaobírali a vychutnávali si večerní a noční pohodu.
V sobotu jsme šli na výlet. Nejprve proti toku Zábrdky, kde nám Ája s Martinem a Michalem ukázali malý rybníček, který na táboře objevili.
Geri se v něm naučil plavat, Sivě se naopak ještě nechtělo. Pak jsme pokračovali dál údolím a za silnicí na Těšnov jsme se vydali vzhůru na pláně.
Vzali jsme to přes lomík na čedič (pokračování Čertovy zdi) a přes pařez.
No a po vstupu do obory jsme se začali porozhlížet po nějakém moc pěkném místě, kde bychom posvačili a chvilku se slunili kochajíce se pohledem do krajiny. Takové místo se nalézalo na dohled od plotu obory a tak jsme zde posvačili a slunili se s výhledem do krajiny. Některé ten výhled do krajiny ponoukl k výtvarným počinům a tak někteří se oháněli blokem, tužkou či tuší a někteří svými fotoaparáty. Když už lenošení a slunění pomalounku začínalo být dlouhé, zvrhl na sebe Hája lahvičku tuše a marně doufaje, že si kalhoty stihne vyprat dřív než mu to zaschne, odběhl dolů k Zábrdce. My ho o poznání pomaleji následovali a po dosušení kalhot zamířili zpět do tábora. Kluky cestou zlákaly vrbové proutky, které by jim do zítřka mohl někdo vyfouknout a tak už se někteří začali věnovat přípravám na pondělí. Zbytek se tak po různu zapojil do probíhajících her lakros či pasák nebo rozšířil řady obecenstva. Večer přijel Op a tak svou přítomností přispěl k dlouhému kytarovému večeru.
V neděli ráno se na nás přijeli podívat Géďa s Márou, Káťa, Tuky, Kačka, Baskoš, Móňa a Michal, přičemž poslední dva jmenovaní s námi už zůstali a naopak večer odjela Verča.
Dopoledne jsme barvily vajíčka, a to klasicky v cibulových slupkách. Kluci zase měli na desátou až jedenáctou dohodnutý zápas v šiny s Osmakáčema, což Osmakáči vylepšili zatajením svého zločinu (v noci nám schovali šiniovky) a tak se to trochu protáhlo, což ovšem nevadilo nám holkám, protože jsme dělaly ty vajíčka a takhle jsme se alespoň stihly zajít podívat. No a pak jsme se vrhli do vaření pozdního oběda a povedl se nám výborný buřtguláš a po nějaké té chvilce lenošení šli někteří zvelebovat naši louku (a někteří je šli psychicky podpořit), což převážně spočívalo v rovnání drnů a prohlubování nového melioračního kanálku, který tam o den dřív vykopal Aleš.
S večerem kromě tmy padla i docela zima, což umocňovalo útulnost vyhřátého týpí. A opět se k nám sešli návštěvy a do dlouhých nočních (možná brzkých ranních) hodin probíhalo bujaré kytarové veselí (ty bláho!).
Velikonoční pondělí začalo brzy ráno, už někdy v osm hodin a mělo klasický průběh – pištění, pobíhání, odříkávání koled, vázání pentliček, předávání vajíček, luštění zprávy a pak tradičně následovala společná bohatá snídaně na sluníčku. No a po tom začalo balení a bourání a Velikonocům byl najednou konec.
ZuzkaQ.
PS: všimli jste si, že jsme se celé Velikonoce obešli bez dřeva? 🙂
.
Zuzky fotky tady!
.
PS2 i pro ty co nejsou na FB … Verča má pěkné fotky na rajčeti tady!