Vážení a milí,
začnu trošku netradičně já, protože my jsme vyráželi s Hájou a Ichčusem až v sobotu ráno, ale popořadě. Poprosím Vás, kdo chcete napsat nějaký úsek cesty napište ho prosím a postupně poskládame z toho tento výborný víkend jo? Posílejte jako text na muj mail do práce (stepan zavinac prokancelar tecka cz), můžete přiložit fotku a já to sem přidám.
Já začínám skoro od konce :o) prostě sem sem to video chtěl dát nóó…..
Nevím jak kdo, ale já se už strašně nemohla dočkat. Když jsme se konečně sešli na vlakovém nádraží v Holešovicích (my = Móňa, Kubajs, Maruš, Matla, Géďa a já) a nacpali se s loděma a baťohama do uličky, měla jsem skvělou náladu, kterou mi nezkazili ani procházející lidi, ani paní která si snechuceně odsedla (hurá – volné místo v kupé) – to když jsme si s Géďou a Kubajsem vzájemně rozvazovali a svazovali tkaničky. Po mnoha a mnoha hodinách jízdy (cesta trvala cca 3 hodiny 50 minut) jsme se v Kynšperku nad Ohří vysypali z vlaku a zamířili do nám již známého kempíku a těšili se na párek a pivo. K našemu překvapení byl „náš“ kemp zrušen! Naštěstí byl o chlup níže ještě jeden, bohužel bez jakéhokoli občerstvení. Až sem ovšem dovláčel ó velký Matla na svých zádech dvě zánovní Baraky, každá o hmostnosti 22 kg! UFF! Rozbili jsme tedy stany a vydali se po šipkách „Hospoda U Splavu 200m“ rozhodnutí nevzdat teplou večeři a pivo. Bohužel jsme se přesvědčili na vlastní žaludek, že večerní Kynšperk není úplně pohostinné město, to když jsme se od hodspody U Splavu (zavírací hodina v 16 hodin!!!) vydali snad do centra a jako jedinou otevřenou nalezli neuvěřitelnou hospodu s neuvěřitelnou výzdobou (asi bývalý podnik pro pány bez vkusu) a Vietnamcema za barem. Pivo bylo, ale k jídlu jsme porazili akorát tři pytlíky chipsů, sledujíce neuvěřitelný konec zápasu Turecko – Chorvatsko. Nicméně mou dobrou náladu to moc nepošramotilo :o) Jo a ještě tam byl neuvěřitelný dámský záchod! Po jednom až dvou pivech na osobu jsme se zvedli a odkráčeli spočinout do kempu, do našich stanů…
Zuzka
No tak Mára začal od konce, mě se nechce začínat od začátku tak začnu sobotním ránem.
Sobotnímu ránu předcházel jenom noční rozruch v podobě opilých mladistvých v kempu, ale
jinak s Maruš, Matlou a Kvíkem ve stanu byla pohůdka. No a u „Veverků“ asi taky 😉
Vzbudilo nás teplo a sluníčko, sbalili jsme, udělali ze sebe vodáky v pruhovaných tričkách, zdlábli
snídani a nafoukli naše zbrusu nové Baraky, Kubajs svou Pálavu a hurá na řeku.
V kempu bylo vodáků požehnaně, ale dav se nám podařilo docela předběhnout.
Ze začátku jsem se učila kormidlovat, bo už jsem to dlouho nedělala, ale se skvělým háčkem
to byla legrace. Háček Zuzka se ujala role fotografa (což mělo jeden důležitý kladný efektík, že se na
nás nesmělo cákat ani hrát tenisákem). No ono bylo co fotit taky, řeka byla nádherně rozkvetlá bílými
kvítky, svítilo sluníčku, Matlův pohledný háček Maruš se rozvalil v lodi a na Pálavě bylo téměř veverkovské složení
(úplné bude až po svatbě) s Veverkou na přídi. No občas jsme se i my přidaly do lítého boje s tenisákem, při kterém
je nejdůležitější zlejt okolní posádky a případně se jim trefit tenisákem do lodě a bylo to v celku příjemné osvěžení.
Cesta nám pozvolna ubíhlala za ustavičného převlékání podle toho zda slunce zastínil mrak, ale se Zuzkou jsme kupodivu
vydržely i v našich srandovních třičkách (třeba bude nějaké foto od někoho). Trošku nám dělaly problém strany jako levá a
pravá no ale časem to podalo, stačilo říct tam a bylo jasné kam :-).
První zastávku jsme si udělali na kafe a nějakou tu sůšu a druhou pak na výborný obídek v útulném podniku. Byla
tam moc příjemná obsluha, salóně zařízený interiér a výtečné kuřecí masíčko. Móňa s Kubajsem si dali chlebíka
s výtečným sýrem, že ani číšník neodolal a musel ochutnat.
A plujeme dál a jsme v Lokti. Začínáme se těšit na koncert Jethrotull a řekou kolem podia sledujeme, jak to vypadá, zatím nebylo
ani moc plno, taky bylo ještě brzy. I kousek zvukové zkoušky jsme zaslechli.
Se Zuzkou zjišťujeme, že dvě slečny na lodi vzbuzují celkem pozdvižení, bo na nás ze břehu halekala banda mladíčků a na otázku jednoho přes most přecházejícího mládence „co děláte na vodě, když hrajou Jethro Tull“ hrdě odpovídáme, že na koncert jdeme přece taky 🙂
Ještě pár zatáček a jsme u kempu. Marně hledáme Háju s Márou, kterak svými těli brání místo pro naše stany, ale nakonec jsme se vešli všichni.
Trochu se dáváme do kupy a vyrážíme na super koncert. A to už by mohl někdo jinej, já jdu asi na chvili pracovat 😉
Géďa
Neděle večer na cestě domů ….. Když jsme dorazili s Hájou do Karlových Varů osádky lodí už byly na břehu a balilo se. Cestu jsme trefili napoprvé i když to vypadalo že to tak ouplně snadné nebude. Potom jsme se trošku zasekli v občerstvovně s velice hbitým personálem ale byla to taková pohodička…
Než jsme vyjeli bylo už skoro 5 (nebo šest teď nevím). Nasoukali jsme se s velikým přehledem do Hájova busíku a vyrazili k domovu… Cestou jsme ale ještě v Karlových Varech minuli odbočku na Karlovarskou a operativně vyrazili směle směrem k Sokolovu. jeli jsme kolem Ohře, objížděli Doupovské hory s vojenským ůjezdem. Cesta byla velice zábavná v autě se trochu topilo a tak jsme pustili vítr dovnitř a užívali si tématickou hudbu šedesátých a sedumdesátých let ze starší nahrávky z kazeťáku. viz video (zvuk nutný :o)
Pronásledovali nás zleva hromy a blesky, ale svištěli jsme si to krajinousilnicemi nižších tříd k polocíli (cílem byly večeře, vana s vodou a postýlka – alespoň u mne) nedostavěnému chrámu v Panenském Týnci (kvuli kterému jsme vlastně v těch Varech nezahli na Prahu) …
Mára