Sešli jsme se ve čtrtek na Hlavním nádraží – Káťa, Leon, Křéma, Zuzka, Míša, Terka, Noemi a Zdenda. Rozdělili jsme si společné jídlo a nastoupili do vlaku číslo R689. Ve vlaku jsme si povídali o vysvědčení a hráli jsme hry. Na přestupu nám ujel spoj, a tak jsme dvě hodiny čekali na další vlak. Abychom ukrátili chvíli, tak jsme se nejdřív venku zkoulovali a potom vevnitř navečeřeli. Zbytek cesty už proběhl v pořádku, a protože jsme byli vyčerpaní, šli jsme rovnou spát.
V pátek ráno jsme se nejdřív rozcvičili a nasnídali. Pak jsme luštili šifru a rozlepovali knížku, což se nám povedlo. V knížce jsme našli klíček. Díky šifře se nám podařilo zjistit, že další artefakt se skrývá na nedalekém hradě, a tak jsme neprodleně vyrazili pátrat. Po cestě jsme závodili např. ve šplhu do kopce. Na hradě jsme po dlouhém hledání nalezli totem. Pak jsme se vrátili do chaty a naobědvali se. Odpoledne jsme si zahráli „Lankoze e šulája“, dokreslování obrázku a naučili se něco nového do nováčkajdy. Také jsme se pokusili postavit iglú. Po večeři se ještě hrálo na upíry a stavěly se sopky. Potom jsme šli za čarodějnicemi. Ale protože jsme na ně nebyli hodní, tak nás proklely. A Káťa se Zuzkou se ztratily, protože si čarodějnice zapůjčily jejich těla.
Ráno jsme se probudili a na oknech byly nápisy: „Mé sestry jsou zraněné“, „Zuřím“, atd. Dole bylo různě rozvěšené oblečení a potom jsme zjistili, že se nám ztratil totem, klíček i kniha. I přes nepříznivé okolnosti jsme se rozcvičili, nasnídali a vyrazili ven. Svítilo sluníčko. Den jako stvořený pro dobytí Kartága. Vzali jsme si s sebou pavézu a Zuzka byla velitel vojska. Cvičili jsme se v přezbrojování a setkali jsme se dokonce s dezercí. Křéma se odteď jmenuje Promír. Kartágo bylo nakonec dobyto hned dvakrát. Po dobytí Kartága jsme ještě bobovali na pavéze, a když nás to omrzelo, vrátili jsme se do chaty na oběd. Leon si splnil uzle do nováčkajdy. Po obědě jsme dělali dřevo, a pak hráli Aktivity. Zrovna když jsme skládali tangramy, vypadl proud. Zapálili jsme tedy svíčky a zahráli si Výkřik. Pořád bouchaly dveře. Šli jsme tedy nahoru hrát Městečko Palermo a mrkacího vraha. Najednou jsme si všimli, že na balkóně svítí svíčka, ale než jsme to stihli prozkoumat, někdo vylil vodu do komína, tak jsme zase běželi dolů. A když jsme chtěli jít ven, bylo zamčeno a byly vidět další svíčky a na okně byl otisk ruky. Bylo to strašidelné. Káťa ale přesto dovařila večeři, a tak jsme se najedli. Když šla Káťa na záchod, někdo na ní hodil celý kýbl sněhu. Začínalo to být nepříjemné, a proto jsme se rozhodli, že bychom se měli těm čarodějnicím omluvit. Zapálili jsme venku oheň, a okolo něj tančili a zpívali. Po rituálu šel každý sám po svíčkách. Na konci ležely všechny věci – knížka, klíček i totem. Každý jednu vzal a donesli ji nazpátek. Když jsme se vrátili do chaty, tak jsme šli spát a najednou se rozsvítilo a zase tekla voda. V neděli po snídani jsme si zabalili, učili se šifry – britskou vlajku, zlomovku, šipky a morseovku. Ještě jsme si venku zahráli na Zdravý a nemocný, uklidili dřeviště a naobědvali se. A pak už jen na vlak a hurá do Prahy.
Zuzka Tk.
Na další fotky od Křémy se podívejte do galerií sem!