.
nejprve si přečtěte jak letošní výročku prožili mladší Skarabíci:
Účastnili se: Noemi, Krtek, Doubravka, Myš, Fanča, Matěj, Tonda, Fanda, Martin, Baget,
Josí a Žofka.
Naše pouť započala na hlavním nádraží, kde jsme se postupně sešli v plném počtu 11ti lidí.
Vlakem jsme odcestovali do Berouna, kde jsme se dalším dostali do Jinců. Tak jsme se
prvně vydali špatným směrem, ale to není žádná tragédie, takže jsme správnou cestu za
nedlouho našli a vydali se po zelené naučné stezce nahoru na Plešivec. Než jsme se ale
vymotali z města čekala nás zrada a to že naše značka nám zmizela před očima a tak jsme
se na ní napojili za městem. Šli jsme přes vesnici Běřín kde nám přečetla Noemi pověst
o obrech z Plešivce. Dále jsme došli přes kravské pastviny na rozcestí, kde jsme si
dali oběd. Po obědě Noemi vytasila mapu a začala prověřovat naše schopnosti s mapou.
Když byla odpověď správná zasloužili jsme se o kousek Cheesecaku, který upekla
Doubravka. Po posilnění už nám zbýval jen kus cesty na konci, které byl vrchol a setkání se
skupinou starších, kteří také mířili na vrchol. Dorazili jsme chvilku po nich, kdy si zrovna dávali
oběd, tím jsme se my nemuseli trápit, jelikož jsme obědvali pod kopcem. Po chvíli měli
všichni dojedeno a tak přišla na řadu zábava ve formě hry na vlajky. Hra ovšem nebyla
obyčejná, hráli jsme vedoucí proti dětem. Nám vedoucím bylo už ze začátku jasné, že
nemáme šanci na vítězství, protože dětí bylo dvakrát tolik co nás. Nakonec jsme nedohráli,
ale to nevadilo, protože jsme si to i tak užili. Následovala tradiční část výpravy, která se
odehrávala kousek pod kopcem na druhé straně, než jsme odkud jsme přišli. Každý rok se
sem přinesou listiny které obsahují seznam lidí, kteří jsou právoplatnými Skrabíky ( tedy že si
udělali nováčkovskou zkoušku) a také prezenční listinu kam se každý rok podepisují všichni
kdo na výpravě jsme. Letos nám přibyli čtyři nový členové a finální číslo vyhrál Honza a to
111. Skarabík. Ke tradicím našeho oddílu patří i hra veverky, kdy máme šátky jako ocásky a
snažíme se být jediná veverka s ocáskem v lese. Cestou do Rejkovic odkud nám jel vlak
domů jsme šli dvakrát rychleji než cestu na Plešivec a to nejen protože byla z kopce, ale i
proto, že jsme neměli neomezeně času. Vlak jsme ale stihli, nalodili se na jeho palubu a s
přestupem v Berouně uháněli směrem domů. Na zakončení výpravy nám Noemi přečetla
povídku, aby cesta rychle utíkala.
Zapsala Doubravka
.
…a jak výročku prožili starší Skarabíci? (ještě drobnost, pokud máte problém porozumět souvislému textu, poproste Freda ať Vám to převypráví!) :
.
Byli tu: Míša, Muffin, Tonda, Sir Trol Teodor, Ježek, Fred, Myšák, Jakub, Milan, Honza, Liška, Vojta, Filip, Maruška, Anička, Fanča, Neda, Bárt, Briket
Dojevše ze Smícháče krásným kupéčkovým vlakem přímo do Hořovic, vyrazili jsme k nádherně bahnitému rybníku Velký Krejcárek, vedle nějž leží ještě Prostřední Krejcárek, Malý Krejcárek a studánka, z níž jsme, přes úplně čistou vodu pouze s mírným chemicky působícím povlakem na vrchu, nic nevypili, zato jsme však kousíček od ní v lese roztáhli přístřechy, najedli se a šli spát, abychom se ráno zase mohli probudit, znovu najíst a zbořit tyto pracně stavěné přístřechy, jež nás sice před deštěm ochránily, avšak tak malým, že Téďa, spící tradičně „kus“ od ostatních, neměl zapotřebí se schovávat, to však odbočuji od ranních aktivit, jež dodělavše, mohli jsme zase vyrazit, tentokrát s cílem Plešivec, kde jsme se měli sejít s malými, které však nakonec, oproti plánu, jenž počítal s naším výrazně pozdějším příchodem a dřívějším příchodem malých, předhonivše, museli jsme na ně čekat, leč alespoň obědvajíce, pročež nám to vlastně vůbec nevadilo, naopak, načež, jsouce již téměř všichni naobědvaní, když přišli, mohli jsme si zahrát cvičku, akorát se šátky, neboť nikdo si boty navíc na putování naštěstí nevzal, a také netradičně vedoucí proti všem dětem, tedy asi osm vedoucích ku osmnácti dětem, což byla překvapivě vyrovnaná a k ničemu nevedoucí kombinace, a tak, nakonec nuceně ukončivše hru, pustili jsme se do tradičního výročkování, neboli do společného focení, poznávání obsahu temného černého pole, hraní veverek a nakonec do listinování, u nějž bylo v intelektuálním kruhu vedoucích veselo kvůli pravopisným chybám v nové listině, důležitější však je, jak všichni víme, zavzpomínání na nepřítomné kmeňáky*, zapsání nových členů, popořadě Bárta, Nedy, Aničky a Honzy, což kvůli nedostatku času ani nestihnuvše dostatečně oslavit, museli jsme se již rozloučit s malými a Fančou, jež nás, mrznouc v noci, opustila, zato však do našich řad přivítavše Myšáka, jenž v pátek kvůli nacvičování hudebních majstrštyků přijet nemohl, mohli jsme vyrazit dále, dolů z Plešivce, s dvěma cíli – pěknou lakrosovou loukou a místem na spaní –, jichž jsme i dosáhli – na pěkné lakrosové louce jsme si zahráli ještě pěknější lakros, jsouce z něj však úplně vyřízení, netěšilo nás příliš hledání místa na spaní, naštěstí však nezakotvivše v ošklivém smrkovém lese, došli jsme až k docela pěknému místu u potoka, kde jsme, ani nestavíce přístřechy, ježto nemělo pršet, zato však vykonavše základní aktivity, jako je jezení, čištění si zubů a samozřejmě hraní MTG, ulehli k spánku, mimo jiné ještě diskutujíce o kulinářské soutěži, jež by se mohla uskutečnit v budoucnu na nějaké výpravě, avšak ne příliš dlouho na to, abychom ráno, probudivše se a vykonavše základní lidské potřeby, nemohli pokračovat dále, tentokrát s cílem Hostomice pod Brdy, avšak majíce dost času na jeho dosažení, mohli jsme si po cestě ještě zahrát MTG, lakros a míčbee, a ještě k tomu si objednat v Hostomicích skvělý dort za zbylé peníze, jejž pak snědše při přestupu v Zadní Třebáni, dočerpali jsme chybějící energii a mohli jsme docela poklidně dojet do Prahy, kde jsme se rozloučili, majíce za sebou další skvělou výpravu, již si všichni nepochybně hrozně užili.
*Důvody pro nepřítomnost kmeňáků na Výročce až na Míšu, jenž šel s námi, mohou být dva – zima a to, že jsme jim dali vědět asi pět dní předem, což však nebudeme z důvodu reputace vedoucích uvádět jako hlavní důvod, navíc to nikým nemáme potvrzené (leč to ani ten první důvod) a také je Výročka na seznamu výprav už od začátku roku.
Zapsal Fred
Fotky si prohlédněte na známém místě
P.S. …já vidím nepřítomnost kmeňáků v touze zbavit se alespoň na chvíli vlastních dětí, kterými je (z většiny) oddíl tvořen :o) (Mára)