byli tu: Liška, Maruška, Doubravka, Filip, Jakub, Myš, Vávra, Bártek, Fred, Milan, Diviš, Vojta, Martin, Fanča, Prokop, Neda, Gabík, Anička, Ctibor, Tonda, Fanda, Josefína, Míša, Matěj, Tonička, Téďa, Honza, Krtek, Muffin, Liči, Danča, Kuba, Ježek, Jeník, 10 minut Géďa a 2x 10 minut Mára

V pátek jsme se klasicky sešli na Hlaváku a po tom co jsme napočítali všech 31 účastníků, jsme se vydali na nástupiště. Nejdřív jsme jeli rychlíkem, s místenkami to byla pohoda, potom jsme v Hněvicích přestoupili na autobus a po hodině vystoupili asi 2 km od Helfenburku. Nutno dodat že jsem původně chtěl vystoupit jinde, ale Krtek si všiml, že to takto bude blíž a dokonce si ušetříme cestu do kopce. Cesta na Helfenburk nám zabrala jen chvíli, a tak když jsme dorazili, paprsky slunce ještě olizovaly věž. Navečeřeli jsme se a před setměním si ještě zahráli pár her, například týmové veverky v úzkém hradním příkopu, si jinde nevyzkoušíte. Když se setmělo, tak si Téďa konečně nasadil čelenku a instruoval nás, co je nutné udělat pro poražení Morgota (krycí jméno). Moc jsme mu to nevěřili, ale přesvědčil nás, a tak jsme se chopili rušiček a vydali se bránit dronům v dosažení jejich cíle. Když bylo po všem, tak si všichni oddechli, vyčistili jsme si zuby a šli spát. 

V sobotu někteří vstali v 7 hodin a svým povykováním vzbudili i ty, kteří chtěli ještě spát. Nicméně jsme se převalovali ve spacáku, až do osmi, kdy už museli vstát opravdu všichni. 

Po snídani jsme se vrhli na údržbu hradu, někteří došli pro vodu a zbytek pro dřevo. Potom jsme ještě nanosili dešťovou vodu do pískovcového privátu, abychom podpořili ty správné biologické procesy. 

Po obědě nastal poledňák a po poledňáku jsme se rozdělili. Nejlepší skupina šla na výlet, zatímco ten zbytek hrál hry na hradě. Došli jsme až na poutní místo Kalvárie, odkud byl krásný výhled do okolí. Cestou zpátky jsme se děsili bouřkových mraků, ale nakonec nespadla ani kapka. Po návratu jsme zjistili, že zbytek už se docela nudí, a usoudili jsme, že jsme udělali dobře. 

Po večeři jsme závodili kolem hradu, což rozlítilo někoho z obyvatelů, a tak jsme si radši vyčistili zuby a mladší šli spát, zatímco starší si ještě chvíli povídali. Nutno říct že potichu jsme opravdu nebyli, takže mu rozumím. 

Ráno byla atmosféra už klidnější, ale stejně jsme si dali pozor, ať neděláme velký hluk. 

Po snídani jsme se rozdělili na čtyři skupiny, úklid věže, vnitřního a vnějšího hradu, a dřevo. Po práci si dobrovolníci šli dát k prameni vodní bitvu, což byla většina oddílu. Nakonec jsme se naobědvali, což nám vyšlo tak přesně že jsme pak měli akorát 10 min na to se sbalit a vyrazit na vlak. Došli jsme do Úštěku a osobákem dojeli do Lovosic, přestoupili na rychlík, a čekali jen příjemnou cestu na Hlavák. Bohužel nám štěstí nepřálo a kvůli rozbité výhybce se vlak zastavil před Podbabou. Po skoro hodině a dohodě s rodiči jsme došli na nádraží Podbaba, kam za námi rodiče přijeli.

zapsal: Muffin

fotky najdete tradičně na oddílové Zoneramě

Děkujeme Jeníkovo tatínkovi, který nás neúnavně na Hrádek každý rok zve!

Byli tam: Ježek, Muffin, Téďa, Fred, Filip, Myš, Bártek, Vávra, Jakub, Liška, Honza, Anička, Vojta, Martin, Diviš, Ctibor, Maruška, Prokop, Neda, Dorian, Julián, Limeta, Pípáček, Aleš, Péťa, Eda, Eliška, Tomáš, Marika, Patrik

V pátek jsme se klasicky sešli na Hlavním nádraží. I přes to, že někteří přišli pozdě, nakonec dorazili na nástupiště v plném počtu dvaceti tří osob. Pak jsme jeli vlakem R-Berounka až do Kařezu, kde jsme úspěšně všichni vystoupili a snědli Dorianovu buchtu. Následně jsme se vydali hledat nocleh, a protože nám štěstí přálo, tak jsme našli trampské tábořiště Hadí Rokle, kde jsme postavili přístřechy, což bylo následovně oznamováno:
skup. Fred 1-
skup. Jakub 3-
skup. Liška 2-
skup. Myš 3-
skup. Honzík 3
Nakonec jsme povečeřeli a šli spát.
V sobotu ráno nás několik nejmenovaných expertů vzbudilo křikem, a tak jsme, ač nechtě vstali už v půl osmé.

Po snídani jsme energicky vyrazili směr Plešivec, kterému se někdy přezdívá Olymp brd, což jsme se dozvěděli z naučné stezky. Cestu jsme strávili veselou konverzací , drbáním a hraním kontaktu, se zábavnou vsuvkou, kdy se Muffin po sázce vykoupal v rybníce. Kolem poledne jsme se po půlhodinovém přemlouvání konečně zastavili na oběd. Najezení a plní energie jsme byli opět na cestě, sluníčko pražilo a nám bylo vedro. Naštěstí jsme narazili na stánek s točenou zmrzlinou, měli vanilkovou a ovocný sorbet a byla skvělá. Odpoledne jsme dorazili na úpatí Plešivce a zahájili strastiplný výstup. Julianovi a Dorianovi jsme vzali batohy a s pár přestávkami jsme se dohrabali až na vrchol. Tam jsme potkali Elišku, Tomáše, Pípáčka, Aleše a děti. S nimi jsme se pak všichni zapsali do listiny. Před večerem ještě starší došli pro vodu, pak jsme si uvařili večeři a šli spát.
Ráno jsme si po snídani tradičně zahráli veverky. Pak jsme se rozloučili s kmeňáky a vyrazili. Udělali jsme si malou zacházku na vyhlídku a i když někteří nejdřív reptali, tak to za to stálo. Potom jsme šli kolem viklanu, který moc viklan nebyl, stál na dvou bodech, a přes pramen, kde jsme doplnili zásoby vody. Než jsme vyšli z lesa na louku, tak jsme se naobědvali a všichni si museli namočit hlavu. Cestou jsme se ještě zastavili na hřišti, a pak už jsme si to po silnici štrádovali až na zastávku. Jen asi 300 m před ní si Liška zase zvrtla kotník. Jak to dělá? Cesta vlakem proběhla bez komplikací, Jen Ctibor našel v batohu kámen, Na Hlaváku jsme se rozloučili a někteří odešli, někteří se odbelhali, domů.

Fotky najdete jako povětšinou na oddílové Zoneramě, díky Muffinovi a těm co drželi oddílový foťák pevně v rukou!

Byli tu: Diviš, Doubravka, Ctibor, Maruška, Prokop, Liška, Krtek, Josefína, Fanda, Jakub, Míša, Vojta, Martin, Téďa, Myšák, Bártek, Anička, Honzík, Tonda, Fanča, Muffin, Hája, Zuzka, Móňa, Kubajs, Mára, Géďa, Zdenda, (Arálie, Uši-X, Vpřed)

Jako vždy jsme se sešli na Hlavním nádraží, tentokrát ne večer, ale ráno. Jej! Při příchodu
na nádraží jsme si všimli početné skupinky lidí, o kterých jsme si zprvu mysleli že jsou od nás, ale nakonec jsme zjistili že jsou to skauti, a tak naše – hlavně Divišova – pozornost rychle opadla (ale měli meče). Když jsme se sešli všichni a Muff rozdal všem ostatním oddílům lístky tak jsme se vydali na nástupiště, kde už čekal vlak, který byl
samozřejmě po našem nástupu plný. Přece jen, byli jsme čtyři oddíly. Naštěstí jsme měli
místenky a tak jsme se v klidu usadili. Cesta byla dlouhá a vlastně se nic nedělo takže
budeme dělat, že umíme cestovat v čase a přesuneme se do času po příjezdu vlaku do
Plané.
Před cestou na louku jsme se posilnili obědem a vyrazili s nadějí že Zdendu, který nám měl
vzít batůžky, potkáme co nejrychleji. A taky že ano. Ušli jsme asi 400 m k obchodu když
vidíme jeho auto se žlutým vozíkem. Uložili jsme batohy přesně do toho vozíku a pak se
vydali na cestu. Teda, ostatní se vydali na cestu, já jsem šla nakupovat na celou výpravu.
Nákup proběhl v pořádku, pár věcí jsme vypustili, ale tak to se ztratí, a pak už jsme si to šinuli přes kopečky, kolem letiště až na louku, kde jsem se flákala než přijde zbytek výpravy,
protože se mi nechtěly nosit tyče. Když dorazila pracovní síla ( zbytek oddílu) mohlo začít stavění teepee. To se nepovedlo bez jednoho bourání a pár zádrhelů, ale nakonec bylo dokonáno a tak jsme si mohli vybalit a jít spinkat.
Ráno jsme vstali, udělali si snídani, šli si vyčistit zuby a pak jsme se rozdělili na dvě půlky, když jedna dělala dříví, druhá si hrála na louce, a pak se vyměnili. Takhle jsme pracovali do oběda, ke kterému byla vegetariánská Čína, a po kterém jsme se vedení ujali my starší (Doubravka, Jakub, Myšák). Prvně jsme nějaký čas hráli na louce hry jako veverky, pasák nebo hutututu, ale potom jsme se přesunuli do lesa,
kde jsme se naučili pozměněnou verzi schovávané, kterou měl na starosti Jakub, protože nikdo jiný to nepochopil natolik, aby to uměl srozumitelně vysvětlit. K večeři byl buřtguláš a pak jsme šli spát. Ráno jsme se se vstáváním museli přizpůsobit ostatním jelikož na plánu byla hra, vymyšlená jedním z oddílů.
Hra byla na motiv námořního obchodu, takže jsme se mezi oddíly rozdělili do skupin, každá se svým přístavem a cílem mít co největší zisk. A i když na konci leckdo skončil i v záporu, tak jsme si to náramně užili.
Po hře následovala večeře před kterou jsme si ale museli uklidit jelikož zanedlouho měli přijít na návštěvu Vpreďáci. Večer byl skvělý. Zpívali jsme a jedli, a na tom se nic zkazit nedá.
Spát jsme šli pozdě, ale i tak jsme museli druhý den znovu
vstávat brzo protože bylo sportovní dopoledne, které funguje tak, že se lidé rozdělí do skupin podle toho, co chtějí hrát za venkovní hru, a pak se prostě hraje. Na konci se hlasovalo o nejlepšího hráče u každého sportu, což je sice jako když rozdáváte malé bezvýznamné plus
ale máte z toho dobrý pocit. Po zbytek dne se kluci vydali na strastiplnou cestu za
pomlázkami. Holky na rozdíl od nich zůstaly v pohodlí teepee a spolu s Móňou, Zuzkou a Géďou se jali malovat vajíčka. Měli jsme červené cibule takže když jsme vylévali vodu, která byla obarvená slupkami od cibulí, vypadalo to jako kdybychom někoho zamordovali. Odpoledne utíkalo, vajec přibývalo a když jsme měli hotovo a kluci se vrátili s pruty, pustili jsme se do večeře.
Druhý den jsme vstávali asi o půl osmé, vyčistili jsme si zuby, převlékli se a přichystali se na velikonoční pondělí (holky si vyndali pentle a kluci pomlázky). Holkám to tradičně trvalo déle, ale nakonec jsme se všichni ocitli na louce a mohlo začít každoroční
nahánění holek a recitace kluků. Po asi 15 minutách jsme všechny začali říkat že
máme žízeň a kluci z toho museli vyvodit, že se mají odebrat k blízké pumpě, kde na ně
čeká vzkaz kam dál mají jít. Normálně na konci najdou čokoládu, sladkosti, něco dobrého
ale tento rok našli jen kotlík plný pórku. Trošku naštvaně přišli zpět na tábořiště, tam na ně ale už čekaly dobroty v podobě čokolády, bonbónů, koláčů, zeleniny atd. Po této vydatné snídani jsme se už vydali bourat naše obydlí. Před odchodem z louky jsme ještě udělali
rojnici, abychom sesbírali odpadky a věci co na louku nepatří. Pak už jsme se jen rozloučili s loukou a vydali se na autobus, který nás dovezl na vlakové nádraží. Tentokrát jsme, na rozdíl od minulého roku, nejeli všichni jedním, ale byli jsme rozděleni na dvě skupiny, což potěšilo řidiče, který nás minule vezl, protože to bylo peklo. Na nádraží jsme si dali oběd a hurá do Prahy. Po cestě se toho moc nedělo, na Hlaváku jsme se jen rozloučili s ostatními a vyrazili domů.
Zápis do knihy úrazů: Liška ( kdo jiný, že jo) – zvrtnutý kotník
Téďa (to má za to že používal Jodisol) – řezná rána na noze

Zapsala Doubravka

Fotky najdete na oddílové Zoneramě tady

byli tady: Doubravka, Fred, Myš, Jakub, Liška, Vojta, Filip, Diviš, Krtek, Téďa, Muffin, Móňa,  Tonda, Géďa, Mára, Zdenda, Aleš, Píp s Edou a Péťou, Willy, Zdeňka a na sobotu i krátce Hája s Fandou a Josí a potkali jsme se i s Olčou

V pátek 31. března jsme se sešli v Praze – Hlavním nádraží. Když jsme byli už skoro všichni, uřícená nás dohonila Liška a s trochou zbytečné paniky jsme chytili vlak. Ve vlaku jsme si velmi kamarádsky povídali nebo hráli Magic The Gathering. Dorazivše na nádraží jsme, stále povídajíce si, došli až na místo. Vybalivše si v rychlosti jsme začali dělat dřevo, jelikož jsme příští večer plánovali zohňovat ohniště. Vyrobivše dostatečné množství dřeva jsme ho uklidili a navečeřeli se. Po večeři jsme až dlouho do noci hráli MTG. Usnuvše jsme až do rána spali – někteří v chatě, jiní venku v přístřešcích.

V sobotu ráno vstavše a nasnídavše se jsme šli vyrábět, Willy ale ještě nebyl připraven, tudíž jsme čekajíce na něj si házeli lakroskami tenisák. Za chvíli ale už Willy připraven byl, a tak, nahrnuvše se do kůlny, jsme se rituálně očistili levandulí a začali se rozhodovat, co budeme vyrábět. Z čeho byl výběr? Z různých výrobků ze dřeva (slánka, lžíce, miska) nebo ze surové kůže (krabičky na MTG, penály, pouzdra na nože, obálky). Až do oběda jsme pilně vyráběli, ale jelikož byl apríl, rozhodlo se i počasí být aprílové – chvíli tedy pršelo, pak nepršelo, pak zase pršelo, pak zase nepršelo, pak zase pršelo, pak zase nepršelo atd. Brzy tak bylo všude až po krk bláta. (Upozornění: Tato věta může obsahovat nepřesné či zavádějící informace.) Snědše k obědu výbornou polévku jsme šli zase vyrábět, nicméně někteří, čekajíce na uschnutí jejich výrobků, začali vyrábění prokládat lakrosem.
Večer přestavše vyrábět jsme ohňujíce jedli klobásy, hady (Jaképak asi?) a jablka v županu, zpívali a hráli na housle, kytaru a banjo.

V neděli ráno jsme vstavše a nasnídavše se šli dodělávat své výrobky, nevyřezávající většina se ale nejprve učila dělat na svých již zaschlých kožených výrobcích indiánské vzory pastelkami. Bohužel se ale udělala až nepěkně velká zima, a tak jsme vybarvovali své výrobky mrznouce. Po čase jsme se proto přesunuli dovnitř, nicméně vyřezávající část musela zůstat venku. Čas však stále běžel a odjezd se blížil – byli jsme tedy nuceni začít uklízet. Uklidivše skoro vše jsme znuděni uklízením začali předvádět svatby a samozřejmě jsme je i natočili.
Jedouce zpět jsme opět hráli MTG a povídali si. Jelikož jsme ale vyrazili dříve, než bylo původně v plánu, tak jsme ještě stihli jít do klubovny. V ní hrajíce MTG jsme navíc stihli probrat i různá palčivá témata, například, zdali je morálně ospravedlnitelné přijít pozdě domů za účelem hraní MTG. Usoudivše že ano jsme tak i učinili…

společný zápis upravil: Fred

Musíme zase moc poděkovat Willymu se Zdeňkou i Alešovi se Zdendou!

a zase si dovolím postnout Willyho zápis na FB:

fotky najdete na oddílové Zoneramě – tady