Mečící Sázavka 16.11. – 19.11. 2023

Byli tu: Myš, Bartek, Vávra, Doubravka, Diviš, Ctibor, Krtek, Maruška, Prokop, Liška, Tonda, Žofka, Tonda P., Tóňa, Gabík, Neda, Fanda, Filip, Milan, Bonifác, Limeta, Jakub, Anežka, Honza, Vojta, Dan, Fanča, Martin

Čtvrtek 16.11. – Mečící Sázavka

Ve čtvrtek jsme se sešli na nádraží a vyrazili do Kolína, kde jsme přestoupili na vlak, který nás dovezl na Sázavku, odkud jsme šli na Sázavku, kde jsme se najedli, připravili si ležení a šli spát.

Pátek 17.11. – Mečící Sázavka

V pátek jsme se po snídani rozdělili na dvě skupiny. První skupina, tvořená mladšími, pekla perníčky a dělala oběd, mezitím starší vyrazili ven mečovat. K obědu bylo tofu na kari. Po obědě jsme se prohodili. Starší pekli perníčky a mladší šli ven mečovat. Venkovní skupina, třesouc se zimou, vyrazila zpět na Sázavku, kde s ostatními začala hrát upíra. Hráli jsme ho až do večeře, ke které byly těstoviny s červenou omáčkou. Po večeři jsme vyrazili do lesa, kde jsme hráli náčelníka, poté jsme vyrazili zpátky, kde pro nás už byly připraveny křupky na křupkovanou, kterou vyhrál Krtek. Po křupkované Muffin začal hrát na housle. Po chvíli se část z nás rozhodla jít spát, zbytek dál poslouchal Muffina a spát šel až později.pokračovat ve čtení…

Skarabeus a Naděje ve Stínadlech – schůzka 7.11. 2023

Sešli jsme se normálně v klubovně, ale nezdrželi jsme se a rovnou se vydali na Haštalské náměstí, kde už na nás už čekali skauti z oddílu Naděje. Prvně jsme se v rámci oddílů rozdělili na pět skupinek: kameny, nůžky, papíry, tapíry a spocky. Potom v každé z pěti skupin všichni dostali zvíře které museli pantomimicky předvádět a nesměli mluvit. Kameni si tak museli najít svoje party. Ke každé správné hře patří taky pravidla a na ty nastal čas teď. Octli jsme se totiž v době Rychlých Šípu. Ve Stínadlech se dlouho nic nestalo, tak jsme se tam vydali, abychom to trochu oživili. Na to jsme ale potřebovali mít svojí partu a správná parta musí mít především jméno, znak a klubovnu. Ve správné klubovně musí být léčivá mast, kdyby se někomu něco stalo a taky míč aby nebyla nuda. Tyhle všechny věci jsme museli najít a získat je. Obcházeli jsme kvůli tomu postavy které nám je mohli poskytnout. Lékárnice nám mohla dát mast ale po dlouhém dni potřebovala rozveselit. Vont zase znal všechna jména a znaky pro party ale chtěl za to vidět, že je parta dost silná. Míč vám mohlo dát dítě, ale to se ho nechtělo vzdát a tak ho s ním museli za něco vyměnit.  A nakonec klubovna, tu vám mohl poskytnou Továrník, který ale potřeboval, aby jste pro něj napsali milostnou báseň, předali ji jeho lásce a donesli mu nazpátek od ní vzkaz.

Pak už jsme se sešli zpět na náměstí, i když jste neměli všechno. Bylo totiž na čase se utkat o místo Velkého Vonta, který musel odjet za studiem do zahraničí. Abychom prokázali, že máme na to být Velkým Vontem, museli jsme najít a přinést střípky, jako symbol svých schopností. Kdo jich přinesl nejvíc, vyhrál. Samozřejmě, že si jen tak nemůžete říct “teď najdu nějaké střípky”. Mohli jsme si pro nápovědu dojít za Vonty, kteří nám za nějaký drb, který jsme slyšeli od jiné postavy, dal nápovědu, kde se naleziště střípků nachází. Když jsme se znovu sešli, spočítaly si party svoje střípky a určil se vítěz. Tím se stala Vojtova parta a tak jsme získali nového Velkého Vonta a oživili Stínadla.

Zapsala Doubravka s pomocí Diviše

Děkujeme moc Noemi a Pájovi za přípravu. Velký díky také patří skautům z oddílu Naděje, že s námi oživili Stínadla.

Putování Velkou Fatrou 28.9. – 1.10. 2023

Putování pro starší Skarabíky
Účastníci: Muffin, Téďa, Ježek, Myšák, Fred, Filip, Liška, Jakub, Vojta, Honzík, Diviš, Maruška, Móňa, Géďa, Káťa*, Káťa K.,

Den první 27.9.2023 středa a den druhý 28.9.2023 čtvrtek
Honza: Ve středu večer jsme se sešli před klubovnou. Potom jsme šli dovnitř a dali si Téďův skvělý dort-věc, počkali na ostatní a šli do klubovny nechvalně proslaveného oddílu Vpřed. Tam jsme přespali a ráno v 5 jsme úplně mrtví vstali a šli na Hlavák, kde jsme únavné 3,5 hodiny jeli vlakem do Ostravy. Tam jsme přestoupili na vlak, kterým jsme dojeli až na Slovensko do Žiliny.

Fred:V Žilině jsme se potkali se zaspavší Káťou K. Najdeše se v Žilině, někteří koupivše si kebab, jsme jeli dvěma motoráky až do Príbovce-Rakovo, kde zastavivše se na hřišti, jsme sotva stihli školní autobus a Géďa se v něm ještě za nás musela přimlouvat, vysvětlujíc, že má spoustu dětí. Dojevše autobusem do Blatnice, jsme, vystoupivše do národního parku Velká Fatra, začali stoupat. Zastavivše, abychom počkali několikrát, jsme se rozdělili na několik rychlostních skupin a to teprve poté začal pořádný strmý kopec. Já Fred, budu vyprávět o putování skupiny těch nejrychlejších, mě, Myšáka, Jakuba, Lišky, Sira Trola Teodora, Ježka a Muffina. Během cesty se nic zajímavého nestalo, až na to, že jsme popokračovat ve čtení…

Výprava na Merklovku – 22.9. – 24.9. 2023

.
Byli tu: naše velká, stará a moudrá Eliška s Tomášem, naše velká bohyně Noemi, náš velký moudrý Muffin, náš velký kreativní Krtek, náš velký silný Sir Trol Teodor a naše nová íčka, Doubravka, Fred a Myšák, spolu s dětmi, Liškou, Vojtou, Filipem, Maruškou, Nedou, Fančou, Bártem, Briketem, Ctiborem, Dorianem, Fandou, Matějem, Martinem, Danem a Josí, a nakonec ty nejmenší, totiž děti těch největších, nejstarších a nejmoudřejších, Marika s Patrikem. 
.
… a ještě než se začtete do díla Freda s Doubravkou, podívejte se, na jak je Fred hodný a když žádám společnou fotografii (tuším, že není) tak ji prostě dodá! Díky Mára
.

Pátek

Sešedše se v 16:05 netradičně na Dejvické, jsme ještě čekali na vlak, někteří čekali, dohrávajíce Magic the Gathering. Když už přijel, nastoupivše jsme znovu začali hrát, tentokrát i ti, kteří, přišedše ne tak brzo nebo pozdě, si zahrát nestihli. Ostatní nehrajíce prováděli jiné vysoce přátelské aktivity.

Dorazivše jsme dlouho na místě nezůstali, a tak, pokolečkovavše se, pojménovavše se, spočítavše se a rozdavše mapu s buzolou malým, zatím nezkušeným, Skarabíkům, jmenovitě Bártovi se Ctiborem, aby nás vedli, jsme vyrazili. Opět přátelsky se bavíce, jsme brzy, asi po 2,5 kilometrech, dorazili na místo, kde, hledaje chvíli vhodné místo na spaní a nenalezše jej, kousek jsme se po Noeminině rozhodnutí ovlivněném Ctiborem vrátili, až jsme jej už konečně našli. Vidouce na obloze i v tajemných křišťálových kvádrech, že bude pršet, postavili jsme přístřechy a, sotva je dostavivše, začal déšť, byť liják to rozhodně nebyl, tudíž ani pro ty, již chtěli na záchod nebo navštívit své milované kamarády spící v jiných přístřeších, nepředstavoval problém. Hlavní prioritou však, alespoň pro mě, bylo se najíst, což u některých znamenalo si i uvařit, a právě to se mohlo setkat s problémem. Jmenovitě u mě, Freda, a Filipa, jelikož Filip, jsa nevraživý a hladový, chtěl se najíst co nejdříve, a tak mě přesvědčil, abych udělal jídlo pro mě i jeho najednou. Skončilo to z obou stran špinavým ešusem, omáčkou i několika těstovinami na zemi a jak to probíhalo, si můžete domyslet sami, případně naleznete fotky na stránkách, na nichž to celé vypadá jako čarodějnický lektvar. Pak už se ostatní, z už dříve popisovaných důvodů, mohli navštěvovat a povídat si, já, zůstav v přístřechu sám, jsem si asociálně četl, tudíž vám toho moc o dalším dění nepovím. Usínaje jsem slyšel do mého přístřechu navracející se lidi. Usnuvše jsme spali, ležíce na tlusté vrstvě mechu, igelitu, karimatkách, ve spacácích, pyžamkách a přístřechem nad hlavou; měli jsme se tedy skoro jako doma.pokračovat ve čtení…