Byli tu: Tonička, Vlče, Sam, Martin, Žofka, Gabík, Ezra, Limeta, Fanda, Ctibor, Matěj, Vávra, Fanda, Angrešt, Anička, Tonda, Prokop, Neda, Fanča, Maruška, Diviš, Filip, Milan, Vojta, Liška, Honza, Jakub, Myš, Fred, Doubravka, Ježek, Kuba, Mýval, Debbie, Téďa, Muffin, Káťa, Dan, Majda, Kubajs, Móňa, Géďa, Eliška, Tomáš, Marika, Patrik, Aleš, Pípáček, Péťa, Eda

Pátek
Sešli jsme sa na Čerňáku u nástupiště č. 7. a autobusem 900 jsme se vydali na cestu do Jablonce. V Jablonci jsme si počkali na linkový spoj do Janova, tedy ne všichni. Několik odvážlivců si zvolilo přímou pěší trasu. Ze zastávky v Janově jsme došli 1 km na chatu, kde jsme si honem zatopili v obou krbech i radiátory. Postupně pak dorazili i kmeňáci, největší radost nám udělali Káťa s Danem, přivezli z klubovny jídlo. Večer jsme si ještě zahráli sardel a pak už se děti postupně odebrali spát. Během večera také kmeňáci s pomocí dětí a vedoucích pod vedením Gédi připravili bramborový salát.

Sobota
Ráno jsme posnídali vánočku a tradičně nakrájeli i tu, ve které byl schovaný hrášek, který má nálezci přinést štěstí. Hrášků teda bylo asi víc, protože asi třetina nějaký našla. Po snídani jsme se vydali do lesa ozdobit stromeček jídlem pro lesní zvířátka. V pátek sice krásně nasněžilo, ale protože se oteplilo, tak už dopoledne byl sníh nechutně mokrý, a tento stav se jen zhoršoval. Stromeček jsme nicméně našli a ozdobili, poté jsme si ještě zazpívali pár koled. Blízko stromečku jsme se taky kochali skalním hřibem. Od stromečku se jedna skupinka vydala zpět do chaty vařit oběd a druhá ještě na rozhlednu Slovanku.
Po obědě, měli jsme těstoviny s červenou, a poledňáku jsme do pěti hodin dělali ozdoby na stromeček, hráli si venku, a nebo skládali navezené dřevo do sklepa, o což nás požádal správce. Taky jsme ze všech sil sušili oblečení, protože z výletu přišli všichni promočení.
Po páté jsme se vydali k blízkému potůčku pouštět skořápkové lodičky a po návratu jsme zasedli k večeři.
Po večeři skládající se ze salátu a řízku jsme zazpívali několik koled, možná víc, než by někteří netrpělivci byli rádi slyšeli, ale my hudebníci jsme si to užili. Pak konečně došlo na dárky, které roznesli vybraní Ježíškové. Mezi výraznými společnými dárky byl nový motivačkový zpěvník a sada vraních šípů. Poté každý strávil zbytek večera jak chtěl, dokud nebylo už tak pozdě, že musel jít spát.

Neděle
Ke snídani jsme skoro dojedli všechny vánočky a co jsme nedojedli, to jsme dojedli do oběda. Po snídani jsme si zůstali hrát uvnitř, protože skoro každý měl oblečení promočené, předešlý večer vypadly přímotopy a tak nestihlo vše uschnout. Oběd jsme měli brzký už ve 12, aby byl čas na úklid a cestu na zastávku. Tentokrát jsme šli 5 km, zato jsme pak nemuseli přestupovat. Poslední významnou událostí bylo, když nám řidič vynadal, že jedeme ze zastávky, kde jsme si ušpinili boty, když druhá je jen 400 m daleko. Trošku se uklidnil, když jsem ho přesvědčil, že jsem to opravdu nevěděl. Pak už jsme jen přetrpěli 1,5 hodinovou cestu do Prahy a na Černém mostě jsme se rozloučili.

Zapsal: Muffin

Fotky najdete na obvyklém místě tady

Byli tu:
Za vedoucí: Muff, Deborka, Téďa, Mýval, Ježek, Doubravka, Fred, Jakub, Milan, Honza, Liška, Vojta
Za děti: Filip, Diviš, Maruška, Fanča, Neda, Prokop, Baget, Fanda Č., Sam, Josí, Fanda V., Tóňa, Vlče, Viky, Angrešt, Gabík, Martin, Máťa, Matěj, Kryštof, Ctibor, Žofka, Ezra

V pátek jsme na Hlaváku nasedli na vlak a s jedním sotva stihnutým přestupem dojeli sem. Najedli jsme se a rozdělili se na herní skupinu venku a kytarohrací uvnitř V průběhu dorazila i druhá půlka. Potom jsme šli spát.
Ráno jsme v 8:00 vstali buzeni již nějakou dobu aktivními z nás. Po snídani jsme se rozdělili na skupinu perníčkářů a mečařů. Ani jedna strana se neobešla bez zranění. Mečaři měli trochu problém se dostat na louku, neb se v okolních lesích střílelo. Okolo jedné jsme se vrátili a během čekání na zpožděný oběd hráli na kytaru. Po obědě a poledňáku jsme se rozdělili potřetí, jedna skupina dále pekla, jiní se šli učit umění šermu s Téďou a ta třetí šla hrát lakros (a měli svítící tenisák). Po těchto zábavách jsme se již za tmy vrátili a hráli upíra s Téďou, a někteří z nás odcházeli na bojovku. Bojovka se protáhla i přes večeři a po ní vedoucí připravili ohromnou hromadu křupek na KŘUPKOVANOU, tedy závod v jezení křupek párátkem. Vyhrál Ježek (2. Angrešt, 3. Vojta). Nastala velká křupková žranice. Všichni, komplet přežraní křupkami, jsme se postupně vydali spát Ráno jsme se sbalili, nasnídali a pustili se do úklidových prací. Pak jsme se vydali zpět.

Zapsal: Jakub (Dle vyprávění Bageta a Fandy Č.)

viděli jste někdy fakt velkou hromadu křupek? Podívejte se na oddílovou Zoneramu na fotky z oddílového foťáku a od Lišky

Byli tu: Muffin, Mýval, Ježek, Doubravka, Fred, Myšák, Milan, Liška, Vojta, Angrešt, Bárt, Briket, Ctibor, Dorian, Ezra, Fanda Č., Gabík, Maruška, Matěj, Míša, Neda, Vávra, Baget, Martin, Vlče

Pátek – společně
Dojeli jsme vlakem do Trutnova a vydali se na pochod temnou nocí. Šli jsme pomaleji než velcí, a tak jsme se rozdělili. Oni šli do kopce, ke studánce a my kratší cestou. Na cestu nám svítil krásný úplněk. U skalního hradu Rechenburg jsme byli dřív než starší a před nimi dorazili dokonce i Myšák s Milanem, kteří jeli pozdějším vlakem. Připravili jsme si spaní, navečeřeli jsme se a šli jsme spát, přičemž nás velcí budili.

Sobota dopoledne – společně
Vzbudili jsme se a nasnídali, načež jsme šli za světla prozkoumat skalní hrad. Vyšli jsme na pochod. Kolem poledne jsme po namáhavém pochodu dorazili ke vstupu do pevnosti Stachelberg v podobě velkého bunkru. V rámci komentované prohlídky jsme se podívali do podzemí pevnosti, kde bylo pěkně mokro. Před pevností jsme se naobědvali a popřáli jsme dortem, Martinovi, Myšákovi a Vlčeti, kteří všichni slavili ten víkend narozeniny.
Chvíli jsme si házeli lakroskami tenisák.

Sobota odpoledne – mladší
Po lakrose jsme se oddělili od Starších. Šli jsme po naučné stezce po obranné linii poseté bunkry a pěchotními sruby.
Všechny bunkry byly moc zajímavé, i když byly všechny úplně stejné, do pěchotních srubů se vlézt nedalo. Nakonec jsme došli na Bolkův kopec, kde jsme se usadili kousek od srubu T-S 65. Společnost nám dělala místní kočka, která Muffinovi dneska část večeře a pak celou noc spala na Doubravce.

Neděle – mladší
Ráno nás postupně kočka vzbudila, ale díky ohleduplnosti, těch, co už byli vzhůru, jsme vstali až ve tři čtvrtě na devět.
Během snídaně si Martin stěžoval, že mu kočka v noci chtěla sníst boty. Sbalili jsme se a po krátké šiškovce jsme se s kočkou rozloučili a vyrazili dál.
U dalšího srubu (T-S 64) jsme byli mile překvapeni zjištěním, že se dá vejít dovnitř, a tak jsme se dovnitř pár metrů od vstupu podívali. Taky se dalo vylézt na střechu, odkud byl hezký výhled.
Pak už nás čekal jen poslední srub číslo 63, kde končila naučná stezka. Potom jsme se ještě cestou na zastávku zastavili u zatopeného lomu, kde jsme viděli krásnou volavku. Pak už jsme došli na zastávku Libeč, tam jsme při čekání na vlak hráli sto-tři-stop. Potom nás už malý polský motoráček odvezl do Trutnova, kde jsme se setkali se staršími a nastoupili do vlaku domů. Tady píšeme tuto kroniku a kocháme se výhledem na podzimní krajinu.

zapsali: Martin, Vlče, Bageta, Muffin

Sobota – starší
Po prohlídce jsme se šli naobědvat. Pak jsme pokračovali nahoru, kde jsme se na chvíli zastavili, abychom si prohlédli velký dvoupatrový bunkr – pěchotní srub. To jsme už byli v nejvyšším bodě naší trasy, 778 m. n. m., a tak jsme začali klesat. Měli jsme v plánu doplnit si vodu u studánky Dědičná štola Klinge u historického mostu v zaniklé obci Sklenářovice, ale bohužel ve studánce byla pouze louže stojaté vody. Tak jsme tedy pokračovali dále a odpojil se od nás Ježek s Myšákem, aby se podívali, jestli druhá studánka na naší trase studánkuje. My jsme mezitím prošli vesnicí Malé Buky a na jejím konci jsme začali stoupat na kopec se studánkou, v tu chvíli nám však Ježek zavolal, že studánka nefunguje. Tak jsme se zastavili u jedné moc hodné paní, která nám vodu doplnila a kromě toho nás poučila, že vedoucí musí děti celou noc hlídat a vodu ze studánky děti pít nesmí. Pak jsme znovu, tentokrát úspěšně, začali stoupat na kopec pokrytý v zimě sjezdovkami, nahoře jsme přešli rozlehlé golfové hřiště a po asfaltce dorazili k chalupě Václava Havla. Odtamtud jsme pokračovali už jen kousek ke Hrádečku, tam na nás ovšem čekal vlkodlak – byl úplněk – lovený lovcem vlkodlaků. Lovec sice vlkodlaka zabil, vlkodlak ovšem lovce vlkodlaků kousl, z nějž by se tak po chvíli stal vlkodlak rovněž, a tak si povolal dvě nejstarší děti – Marušku a Bártka – a těm svěřil do rukou jak deník se svými poznatky o lykantropech (odborně vlkodlak), tak pistoli, jíž ho museli zabít, aby se z něj samotného vlkodlak nestal, a tři různé katalyzátory ve fešných skleněných lahvičkách. Pak se vrátili Myšák s Ježkem, kteří byli před vlkodlakem schovaní v nějaké skulině a hrozně se báli, navečeřeli jsme se a šli jsme spát.

nadiktovala: Neda Fredovi

Neděle – starší
Ráno jsme si sbalili věci a potom proběhla takzvaná svatba Bártka a Gabíka. Předali jsme svatební dary, ale bohužel už nedošlo na svatební hostinu. Až do Trutnova jsme šli po modré cestě, která byla poměrně zarostlá a místy skoro neprůchodná, značení též hodně pokulhávalo. Během cesty jsme při přestávce četli deník záhadného lovce vlkodlaků a prohlédli jsme si lahvičky s barevnými ingrediencemi, vedoucí nás také rozdělili do skupinek, abychom mohli účinněji a rychleji připravovat během roku lektvary na léčení lykantropie (vlkodlačství). Již kousíček od Trutnova jsme při delší pauze hráli lakros na louce. Před nádražím se od nás oddělil Míša, který v Trutnově bydlí, a na nádraží jsme si dali oběd. Poté jsme šli na hlavní nádraží, kde jsme nastoupili na vlak.

zapsali: Fanda Č. s Mývalem

Fotky od Muffina, Doubravky, Freda a z oddílového foťáku najdete tady, na obvyklém místě.