Na Zoneramě najdete spoustu super fotek vytříděných z ještě mnohem větší spousty.

Muffin, Téďa, Deborka, Fred, Myšák, Jakub, Vojta, Maruška, Briket, Bárt, Vávra + Nela s Alešem (Beranovic rodiče) tábořili o vánočních prázdninách u Beranů na louce pod Hrubým Lesnovem (částí Cetenova) v údolí Zábrdky poblíž Pinky, ničím nerušeni a v ústranní civilizace si užívajíce prázdniny. Berani spali u sebe v týpku, zbytek spal ve staré táborové marotce, takže ještě výrazně menším týpí, díky svému umu se do něj však i s četnými návštěvami ze strany Beranů nádherně vešli.

Zejména udatná trojka Bártek, Vojta a Fred vyrážela s oblibou počasí navzdor na dlouhé výlety do okolí prozkoumat zimní krajinu okolí tábora i skarabíckého tábora samotného a probrat všechna možná i nemožná témata. Opomenout však nesmíme ani trojici Myšák, Fred a Téďa, kteří se nebáli únavy, bolavých nohou ani pozdní večeře a kolem druhé hodiny odpolední vyrazili na 19km trasu za zdoláním Stohánku.

Život není však jen o chození, a tak zmiňme i další hrdiny: Deborku s Jakubem, již si přivezli kytaru, Muffina, jenž housle, a Myšáka s Téďou, kteří flétny, a dohromady nám nádherně hráli; Jakuba, Téďu a Bártka, kteří nám po večerech vyprávěli úžasná dobrodružství pro hraní Dračí žumpy (naše hra inspirovaná Dračí hlídkou, tedy propracovanějším dračákem se spoustou kostek a papírů; někteří tu naši hru nenazývají Žumpou, nýbrž Dlabancem, název Žumpa je však výstižnější, pročež se většinově uchytil); pochvalu zasluhují taktéž všichni, kdo nám uvařili nějaké mňamkózní jídlo (ať už Briketovy a Maruščiny fazole, Téďův bulgur? s červenou, Muffinovy bohaté špízy – mj. s batáty, kuřecím a játry –, Deborčiny noky se špenátem nebo Vojtovy halušky se zelím a bryndzou a všechny snídaně taky byly super) a ti, co uvařili dvě (na  Fredovu obědovečeři víceméně identickou s Vojtovou, jen ne tak dokonalou, se kvůli početní chybě nedostalo), pak zasluhují pochvalu dvojnásob; dále bychom mohli ocenit pilné stromokáceče a polínkotvořiče, jakož samozřejmě i Deborku s Maruškou, jež v mezičase ze zbytků kaše tvořily delikátní placky či hady; a speciální ocenění si ještě zasluhuje Deborka, že i přes největší prokouření plic (v týpku strávila ze všech nepochybně nejdelší dobu) v relativním zdraví přežila a nepropadla trudomyslnosti, naopak. Výjimečné ocenění si pak zasluhuje Muffinova maminka, přivezší nám týpko, lining, kotlíky a jistě ještě něco, cestou na Šumavu, stejně jako Berani, kteří nám zase tohle všechno odvezli autem zpátky. A na konci se ještě vyznamenali Muffin, Fred a Jakub, kteří do klubovny odvlekli věci od Beranů a následně týpko sušili a vysušovali igelity plné vody ze zbytků sněhu a ledu.

Zapsal Fred

Byli tu: Heda, Baget, Žožo, Tóňa, Josefína, Vlče, Julián, Martin, Žofka, Gabík, Ezra, Fandáč, Ctibor, Matěj, Dorian, Vávra, Fanda, Angrešt, Anička, Tonda, Briket, Neda, Fanča, Bártek, Maruška, Diviš, Filip, Vojta, Liška, Milan, Jakub, Myšák, Fred, Doubravka, Mýval, Deborka, Téďa, Muffin

Fotky na Zoneramě

Pátek

Sešli jsme se na Hlavním nádraží. Protože náš vlak měl velké zpoždění, tak jsme jeli jiným vlakem, a to do Světlé nad Sázavou, místo do Kolína. Odtamtud vyrazila jedna skupina ihned, po pohlazení černé kočičky, pěšky na Sázavku. Na začátku cesty byli všichni plni energie a hráli dračák nekonečných možností a rozměrů. Cestou jsme trochu zabloudili a protáhli si cestu o 0,5 km. Pak jsme odvážně překonali traverzy přes potok a došli k chatě.

Druhá skupina čekala a večeřela ve Světlé na nádraží (a jedla pochutiny z automatu). Pak dojela na Sázavku a došla za svitu čelovek do chaty. U chaty jsme byli první i dřív než skupina, co šla ze Světlé, a tak jsme na ně museli čekat, protože měli klíče. Naštěstí za chvíli přišli a my se dostali do chaty. Pak se vedoucí nemohli dohodnout, kde bude kdo spát, a tak se někteří párkrát přesunuli mezi horní a dolní místností. Byla tu strašná zima, ale i přesto jsme si vybalili a před spaním se hrálo na kytaru, MtG a další hry. Mladší šli spát dřív, ale zato jim Maruška přečetla povídku. Za zmínku stojí ještě Briketovo vaření yumyumky po stylu pejska a kočičky (2 rajčata, sušená jahoda, bramboráky, pomazánka, česnekový rohlík, kus chleba, tortilla s chilli, lovečák a sýry), které někteří obdivovali a jiní jím byli naprosto znechuceni.

Sobota

Ráno jsme se nasnídali a vyčistili si zuby. Pak někdo mohl péci perníčky a někdo mečovat. Na mečování jsme se rozdělili podle dovedností v šermu na pět vyrovnaných skupin. Pak jsme se rozmečovali při kradení klenotů, což vyhrála skupinka Nedy. Pak jsme bojovali v aréně, nejdřív mladší, pak starší, a pak jsme blbli na traverzách. Perníčková skupina vykrajovala perníčky, které pak Doubravka s Liškou pekly. Na oběd se všichni vrátili, byla rajská s těstovinami a vepřovým masem. Po obědě byl poledňák a po něm jsme se zase rozdělili do dvou skupin: na ty, co chtějí dělat kokosky, a ty, co chtějí hrát lakros. A skupina kokosek potom napsala tuhle kroniku.

Až po sem diktovali ti, co pekli kokosky

Druhá skupina mezitím hrála lakros (velice si to užila) a pak jsme společně šli dovnitř, kde se hrála křupkovaná. Všichni se dosyta najedli křupek, takže večeři, ke které byl chleba s pomazánkou, jsme skoro nepotřebovali. Když všichni byli najezení, tak jsme hráli různé hry a především MtG. Pak jsme šli spát.

Neděle

Když jsme se vzbudili, zjistili jsme, že je tu hrozný bordel, tak jsme si měli uklidit. Ale skoro nikdo to nedělal. Pak jsme vyrazili na procházku. Byla krásná. Když jsme se vrátili do chaty, tak jsme měli hrozný hlad, naštěstí jsme nemuseli na oběd dlouho čekat. Pak byl poledňák a potom jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna zdobila perníčky a druhá zase hrála lakros. Já jsem patřil do té druhé. Lakros jsme si velice užili (hráli jsme až do tmy). Když jsme se vrátili dovnitř, dostali jsme výborné kakao se šlehačkou a šli jsme nahoru na přednášku/povídání o tom, jak si správně balit batoh (vážně nuda) s praktickou ukázkou.
Pak byla večeře (kari, cizrna a rýže), byla dobrá. A tak jsme byli najedení. Po večeři byla bojovka po jednom, takže ti, co zrovna nešli, nejdřív něco hráli, ale pak se trochu nudili. Na bojovce jsme šli kousek do lesa, kde jsme museli přinést tajemné osobě její useknutý prst. Pak jsme hráli MtG a šli spát.

Podělí

V noci a ráno pršelo. A tak jsme v pondělí nemohli jít ven. Rozdělili jsme se na hraní MtG, městečka Palerma a na kytaru. Když nastal čas, tak jsme se naobědvali, uklidili chatu a vyrazili na vlak.

Diktoval Prokop

Zapsal Muffin

Fotky na Zoneramě

Lykantropie sužuje svět. Lovec vlkodlaků, kterého jsme nuceni pro jeho nakažení zabít, nám předává své podklady. Z jeho neúplných zápisků se snažíme vytvořit lék, který by vlkodlaky vyléčil. Svět ale není hezké místo, proto jsme nuceni pokusné vlkodlaky, které nevyléčíme zabít. Snad se nám podaří formuli na lék vymyslet co nejdříve…

Každý měsíc za ouplňku proto zkoušíme namíchat správný lék, a to takovou kombinací bylin a katalyzátorů, jakou ještě nikdo nezkusil. Poté je nutno lék otestovat – ovšemže ne na ničem jiném než na samotných vlkodlacích. A pokud lék nefunguje, tak pomocí stříbrných kulek, jež si spolu s přípravou léku odléváme, vlkodlaka alespoň zkusíme zabít, aby už nemohl zavraždit žádné další nevinné občany.

V květnu se nám konečně poštěstí. Smícháme všechny byliny dohromady s jedním z katalyzátorů (to jsme zjistili, že je možno, až poté, co jsme vyzkoušeli všechny kombinace pro situace, kdy byly byliny použity tři, jako tomu bylo v lovcově ukázkovém pokusu; načež jsme si znovu přečetli návod pro tvorbu léku). Vlkodlak se vyléčí – stane se z něj obyčejný člověk, jenž si nic nepamatuje.

O našem fantastickém úspěchu se dovídá skupinka rumunských šlechticů. Dopisy se domluvíme na setkání u nás v Praze v klubovně, kde nás o týden později čeká posezení ve vybrané společnosti s živou hudbou a bohatým občerstvením.

Šlechtici nám ovšem nepřijeli jen pogratulovat a popovídat si o tramvajích a kamenech. Chtějí podepsat smlouvu. Nejprve na nás zkusí malý trik – do smlouvy dají jako odměnu akcie sankcionovaného Gazpromu, za což my se máme vzdát veškerých práv na lék. Tuto variantu však naštěstí neodsouhlasíme, místo toho se domluvíme na odměně v podobě obsahu tajemné truhličky na stole a nevzdání se práv k léku. S obsahem jsme spokojeni – jde o zlaté (leč přitom jedlé) cihličky a mince.

dokumenty z motivace: dopis, akcie a smlouva