Lykantropie sužuje svět. Lovec vlkodlaků, kterého jsme nuceni pro jeho nakažení zabít, nám předává své podklady. Z jeho neúplných zápisků se snažíme vytvořit lék, který by vlkodlaky vyléčil. Svět ale není hezké místo, proto jsme nuceni pokusné vlkodlaky, které nevyléčíme zabít. Snad se nám podaří formuli na lék vymyslet co nejdříve…
Každý měsíc za ouplňku proto zkoušíme namíchat správný lék, a to takovou kombinací bylin a katalyzátorů, jakou ještě nikdo nezkusil. Poté je nutno lék otestovat – ovšemže ne na ničem jiném než na samotných vlkodlacích. A pokud lék nefunguje, tak pomocí stříbrných kulek, jež si spolu s přípravou léku odléváme, vlkodlaka alespoň zkusíme zabít, aby už nemohl zavraždit žádné další nevinné občany.
V květnu se nám konečně poštěstí. Smícháme všechny byliny dohromady s jedním z katalyzátorů (to jsme zjistili, že je možno, až poté, co jsme vyzkoušeli všechny kombinace pro situace, kdy byly byliny použity tři, jako tomu bylo v lovcově ukázkovém pokusu; načež jsme si znovu přečetli návod pro tvorbu léku). Vlkodlak se vyléčí – stane se z něj obyčejný člověk, jenž si nic nepamatuje.
O našem fantastickém úspěchu se dovídá skupinka rumunských šlechticů. Dopisy se domluvíme na setkání u nás v Praze v klubovně, kde nás o týden později čeká posezení ve vybrané společnosti s živou hudbou a bohatým občerstvením.
Šlechtici nám ovšem nepřijeli jen pogratulovat a popovídat si o tramvajích a kamenech. Chtějí podepsat smlouvu. Nejprve na nás zkusí malý trik – do smlouvy dají jako odměnu akcie sankcionovaného Gazpromu, za což my se máme vzdát veškerých práv na lék. Tuto variantu však naštěstí neodsouhlasíme, místo toho se domluvíme na odměně v podobě obsahu tajemné truhličky na stole a nevzdání se práv k léku. S obsahem jsme spokojeni – jde o zlaté (leč přitom jedlé) cihličky a mince.
dokumenty z motivace: dopis, akcie a smlouva
