Kokořínsko 2019 (18. – 20. 10.)

V pátek jsme dělali domácí vafle. Vybalili a zabalili jsme si kufry (batohy vlastně). Navečeřeli jsme svoje břicho. Do půl dvanácté jsme koukali na Simpsony.

V sobotu jsme v půl sedmé rychle vstali a nasnídali se. Ráno jsme šli na vlak. Vlakem jsme jeli do Hněvic. Pak jsme jeli přívozem přes Labe. Potom jsme šli pěšky na kraj lesa, kde jsme se nasvačili. Pokračovali jsme do nedalekého lesíka, kde se starší odpojili, aby nám udělali šipkovanou a my hráli na ponorky. Šli jsme po šipkách a po obědě jsme našli „stříbrnej pípající tentononc“. Snažili jsme se rozluštit, co nám ta pípající věc pípá (zatím neúspěšně). Jakub nás dovedl azimutem do další části cesty. Našli jsme bunkry a hráli na fašisty a antifašisty. Protože jsme viděli údajné lesáky, strávili jsme večer potichu a bez ohně. Asi v půl osmé se nám díky vyspělé technice podařilo rozluštit šifru. Polovina lidí už dávno chrupkala, tak se zprávu z vesmíru dověděli až ráno.

Po snídani už věděli i spáči, co nám „pípající tentononc“ pípal (a tedy, že se na Zemi řítí meteorit a my máme urychleně hledat novou obyvatelnou planetu v našem sektoru). Nedělali jsme si s tím hlavu a navštívili jsme radši další dva bunkry, kde pokračovaly boje. Oběd jsme si dali u hadí skály a dál jsme putovali krásnou podzimní krajinou. V Liběchově jsme se zastavili u kostela na kopci, kde jsme sehráli (a Míša natočil) nález „vesmírného pípadla“ do filmíku o výpravě. Pokračovali jsme dál kolem břehu Labe, přes krásný most až na nádraží v Dolních Břevkovicích, odkud nám jel vlak do Prahy.

Celou výpravu jsme litovali, že se na výpravách nesmí jíst houby, protože bylo všude hrozně moc kráááásných bedel.

Posted in Kronika.