Vánoční výprava na faru v Michalových horách – tentokrát se dřevem 10. – 12.12. 2021

Kdo tam byl: Liška, Bety, Doubravka, Diviš, Ctibor, Martin, Dorian, Neda, Vojta, Martin, Tonda, Zákusek,
Eidam, Fanča, Filip, Jakub, Fanda, Fred, Dan, Danča, Zdenda, Muffin, Ronja, Liči, Kuba, Krtek, Ježek,
Géďa, Mára, Móňa, Kubajs, Eliška, Tomáš, Marika, Páťa

V pátek jsme se klasicky sešli na Hlaváku a vlakem vyrazili tmou, směr Planá u Mariánských Lázní.
Neměli jsme místenky a tak si několik z nás nesedlo. To nebylo nejpříjemnější, to jsme však netušili co
nás čeká cestou zpátky. Ale to bych předbíhal. V Plané jsme zjistili že autobus, který nás měl pohodlně
dovést do Michalových Hor, nepřijede. Vydali jsme se tedy na pochod pod temnou oblohou, jako posetou
perlami.
Pěti-kilometrovou pouť za příslibem chladnoucí večeře a měkké matrace značně usnadnilo, že ti slabší si
batohy mohli odložit do dvou aut. Krátce po deváté jsme dorazili k faře v Michalových horách, kde jsme

si konečně dopřáli odpočinku. Špagety naštěstí nevychladly a protože bylo pozdě, tak jsme šli po večeři spát.
V sobotu ráno jsme započali program na práci se dřevem, připravený Deštěm z Ligy lesní moudrosti. Rozdělili
jsme se do čtyř skupin podle věku, a pak dále podle potřeby. Každý dělal něco, podle svých možností, Já
jsem odešel s vyřezanou lžící, ostatní dělali například velké hrací kostky, podložky pod hrnce, nebo i
ptačí budku. Zajímavá byla i přednáška o užití různých nástrojů. Každý pak přispěl vlastní postavičkou do
dřevěného betléma.
Výroba zabrala celé dopoledne a po mňamózním obědu a tradičním krájení vánočky s hráškem i kus
odpoledne. Ti co už skončili s výrobou pak volně přešli v zdobení vánoční větve (přinesla Géďa s
Móňou) a aranžování cukroví. Před večeří jsme si ještě vyrobili skořápkové lodičky se svíčkami, šli je
pouštět dolů na řeku a prskat s prskavkami. Pak, když bylo vše připraveno, jsme zasedli ke slavnostní
večeři, která proběhla relativně v tichosti. Po spořádání řízků a salátu byl čas na otevření dárků, včetně
několika společných, jako byla například lahodná čokoláda, nebo desková hra Skarabícké aktivity, ručně
dělaná hra od Bety a Lišky. Většina z nás strávila večer hraním Skarabíckých aktivit, hra je to velmi
zábavná, i když trošku bodově nevyvážená. Pak Danča hrála na kytaru a pak už jsem šel spát.
V sobotu jsme po snídani šli konečně ozdobit stromek pamlsky pro zvířátka a zazpívat si koledy. Když
jsme se vrátili, byl akorát čas na oběd, pak už jsme se sbalili, dali faře sbohem a vyrazili na náves, odkud
nás autobus odvezl do Plané. Tam jsme vyčkali na pendolino, směr Praha. Potom nastal úmor, byla totiž
obsazena skoro všechna místa a tak jsme převážně stáli celou cestu, dvě hodiny! Možná trochu přeháním,
ale moje nohy byly jak z rosolu, když jsem vystupoval.
Výprava byla každopádně úspěšná, a doufám že i ostatní si užili výrobu se dřevem, a Skarabícký vánoční
večer.

Zapsal: Muffin

…a fotky najdete tady

Prosincové bruslení

V sobotu 4.12.2021 jsme pod vedením Terky vyrazili na brusle, led byl skoro jen náš a náramně jsme si to užili :o)

Tradiční pečící Sázavka 19. – 21.11. 2021

.

Byli tu: Maruška, Prokop, Bety, Matouš, Zákusek, Dan, Liška, Dorian, Myš, Bárt, Vávra, Žofka, Adam,
Fred, Fíla, Vojta, Martin, Fanča, Míša, Muffin, Danča, Krtek, Kuba, Téďa

V pátek jsme se sešli na Hlaváku pod odjezdovou tabulí. Potom jsme jeli vlakem a s jedním
přestupem jsme dojeli do zastávky Sázavka. Ze zastávky jsme šli do chaty, dorazili jsme pozdě a tak
jsme si vyčistili zuby a šli spát (večeřeli jsme už ve vlaku).
Po snídani si malásci šli hrát a velcí zatím pekli perníčky a vyráběli vosí hnízda. Po obědě (byly
těstoviny s červenou) se skupiny vyměnily a velcí šli hrát hry na louku, zatímco malí pekli. K večeři
byla rýže se zeleninou a po večeři se hrála dlouho očekávaná křupkovaná. Kdo sní rychleji deset
křupek jen pomocí párátka a kdo si jich dá víc do pusy. Před spaním se hrálo krvavé koleno a schovka.
V neděli ráno zůstal na velkých úklid chaty zatímco malí si hráli, ti zas na oplátky odnesli odpadky
k vlaku. Míša se ještě vrátil, aby na zimu otevřel kohoutek u pumpy a pak už jsme byli na cestě domů.

Zapsaly: Bety a Žofka

.

Fotky z oddílového foťáku najdete na Skarabícké Zoneramě

 

Vandr do Staré huti 24. – 26. září 2021

 
Byli tu: Přemek, Doubravka, Bety, Dorian, Téďa, Noemi, Liška, Kuba, Ježek, Vávra, Fred, Míša s Gerrym, Jakub, Filip, Dan, Myška, Diviš, Muffin, Neda a Ctibor.
 
V pátek jsme se sešli na Hlavním nádraží a Noemi přišla pozdě. Zjistili jsme taky, že je výluka, takže musíme nejdřív metrem na Kačerov. Odtamtud jsme jeli vlakem přes Bojov a Rýmaně až do Mokrovrat. Tam se mapy ujala Bety a přes Pouště, kde jsme viděli pštrosy, jsme došli až na Holé Vršky, kde jsme se na vyhlídce utábořili. K večeři jsme si zapálili oheň. Když jsme byli všichni najedení a ve spacáčcích, Noemi nám vyprávěla pohádku. Pak jsme šli spát.
 
Když jsme se v sobotu ráno probudili, všichni si stěžovali, že je v noci budily krávy z nedalekého kravína. Když jsme se nasnídali, vydali jsme se pro dřevo, abychom nahradili to, které jsme spálili. Kuba s Téďou to vzali ve velkém a přinesli celý strom. Následně ho na sebe málem hodili, ale naštěstí všechno dobře dopadlo.
Když jsme se konečně vykopali, zase nás vedli  Bety s Muffinem (já jsem tam jenom okouněla). Vrátili jsme se kousek, kudy jsme šli včera večer, a pak jsme odbočili ke zřícenině mlýna. Tam jsme objevili trubku, která vedla od mlýna skrz malou hráz, kterou si odvážlivci prolezli (jmenovitě: Téďa, Vávra, Míša, Dan, Diviš a Neda). Taky jsme tam viděli jahodové liány.
Dál jsme se vydali bažinou a blátem k pramínku. Cestou jsme potkali úplně zelený rybníček, u kterého se Gerry rozhodl, že je správný čas na koupel. Po chvíli jsme zjistili, že jdeme úplně špatným směrem, tak jsme se nějakých 200 metrů vrátili a odbočili správně. U pramínku jsme doplnili vodu a dali si svačinu.
Dál jsme vyrazili nahoru, nahoru a nahoru, křovím a trním skrz plot na skoro vrchol Podleského vrchu, kde jsme si dali oběd a zahráli spoustu veverek. Potom jsme vyrazili na už opravdový vrchol, kde Téďa zjistil, že si u veverek zapomněl nůž, tak se vracel, Muffin se mezitím proměnil ve spidermana a ostatní hráli inkoust. Když se Téďa vrátil, vyrazili jsme dál.
Došli jsme na silnici a po pár metrech zase sešli na lesní cestu a šli lesem kolem dvou zamřížovaných štol. Potom jsme zas došli na silnici a šli po naučné stezce do kopce. Došli jsme až ke krásné louce, kde jsme si parádně zahráli míčbí (my jsme vyhráli!!!).
Potom jsme to k místu odpočinku měli jen asi kilometr. Když jsme si vybrali to pravé místo, navečeřeli jsme se. Po setmění jsme si zahráli napalujeme a upíra se s svíčkami. Ještě se hrálo městečko Palermo a pak Noemi postupně všem vyprávěla pohádku. Celou noc nás pro změnu budili jeleni.
 
 
 V neděli ráno se dokonce i Lišce, Bety a Míšovi poštěstilo jednoho jelena vidět.
.
.
Rozhodli jsme se, že se nasnídáme až u studánky, ke které jsme šíleným krpálem došli a s hrůzou zjistili, že asi budeme žízniví. I přes to jsme se nasnidali a vydali přes potok přes kládu. Noemi se hrozně bála a Přemkovi se klepaly nohy, ale všichni to nakonec ve zdraví přežili.
Potom jsme vyšli kopeček na žlutou, kterou jsme došli na naučnou cestu a já, Muffin a Bety jsme šli s mapou vepředu. Na cestu jsme vyrazili jenom my a ostatní zůstali na rozcestí. Našel nás jenom Gerry, tak jsme se pro ně museli vrátit. Já, Bety a Kuba jsme začali hrát inkoust, který jsme hráli celou cestu až k památníku Karla Čapka.
 
 
 

 

Tam jsme se rozvalili na louce a dali si oběd. Pak vyrazila průzkumná výprava (já, Bety a Noemi) zjistit, jestli tam mají vodu. Zjistili jsme, že ano, tak jsme se s úlovkem a dobrou zprávou vrátili za ostatními. Dobrá zpráva také byla, že měli otevřeno, tak se zájemci vydali na prohlídku, která byla moc hezká. Ostatní zatím hráli všechno možné. Když jsme se dokochali památníku, vrátili jsme se zpět za ostatními a vyrazili na vlak.
Na zastávce jsme se natěšili na zmrzlinu, která měla bohužel zavřeno. Tak jsme smutně a hladově nastoupili do vlaku do Prahy. Ještě nás čeká cesta metrem.
 
Zapsala Doubravka