Byli tu: Přemek, Doubravka, Bety, Dorian, Téďa, Noemi, Liška, Kuba, Ježek, Vávra, Fred, Míša s Gerrym, Jakub, Filip, Dan, Myška, Diviš, Muffin, Neda a Ctibor.
V pátek jsme se sešli na Hlavním nádraží a Noemi přišla pozdě. Zjistili jsme taky, že je výluka, takže musíme nejdřív metrem na Kačerov. Odtamtud jsme jeli vlakem přes Bojov a Rýmaně až do Mokrovrat. Tam se mapy ujala Bety a přes Pouště, kde jsme viděli pštrosy, jsme došli až na Holé Vršky, kde jsme se na vyhlídce utábořili. K večeři jsme si zapálili oheň. Když jsme byli všichni najedení a ve spacáčcích, Noemi nám vyprávěla pohádku. Pak jsme šli spát.
Když jsme se v sobotu ráno probudili, všichni si stěžovali, že je v noci budily krávy z nedalekého kravína. Když jsme se nasnídali, vydali jsme se pro dřevo, abychom nahradili to, které jsme spálili. Kuba s Téďou to vzali ve velkém a přinesli celý strom. Následně ho na sebe málem hodili, ale naštěstí všechno dobře dopadlo.
Když jsme se konečně vykopali, zase nás vedli Bety s Muffinem (já jsem tam jenom okouněla). Vrátili jsme se kousek, kudy jsme šli včera večer, a pak jsme odbočili ke zřícenině mlýna. Tam jsme objevili trubku, která vedla od mlýna skrz malou hráz, kterou si odvážlivci prolezli (jmenovitě: Téďa, Vávra, Míša, Dan, Diviš a Neda). Taky jsme tam viděli jahodové liány.
Dál jsme se vydali bažinou a blátem k pramínku. Cestou jsme potkali úplně zelený rybníček, u kterého se Gerry rozhodl, že je správný čas na koupel. Po chvíli jsme zjistili, že jdeme úplně špatným směrem, tak jsme se nějakých 200 metrů vrátili a odbočili správně. U pramínku jsme doplnili vodu a dali si svačinu.
Dál jsme vyrazili nahoru, nahoru a nahoru, křovím a trním skrz plot na skoro vrchol Podleského vrchu, kde jsme si dali oběd a zahráli spoustu veverek. Potom jsme vyrazili na už opravdový vrchol, kde Téďa zjistil, že si u veverek zapomněl nůž, tak se vracel, Muffin se mezitím proměnil ve spidermana a ostatní hráli inkoust. Když se Téďa vrátil, vyrazili jsme dál.
Došli jsme na silnici a po pár metrech zase sešli na lesní cestu a šli lesem kolem dvou zamřížovaných štol. Potom jsme zas došli na silnici a šli po naučné stezce do kopce. Došli jsme až ke krásné louce, kde jsme si parádně zahráli míčbí (my jsme vyhráli!!!).
Potom jsme to k místu odpočinku měli jen asi kilometr. Když jsme si vybrali to pravé místo, navečeřeli jsme se. Po setmění jsme si zahráli napalujeme a upíra se s svíčkami. Ještě se hrálo městečko Palermo a pak Noemi postupně všem vyprávěla pohádku. Celou noc nás pro změnu budili jeleni.
V neděli ráno se dokonce i Lišce, Bety a Míšovi poštěstilo jednoho jelena vidět.
.
.
Rozhodli jsme se, že se nasnídáme až u studánky, ke které jsme šíleným krpálem došli a s hrůzou zjistili, že asi budeme žízniví. I přes to jsme se nasnidali a vydali přes potok přes kládu. Noemi se hrozně bála a Přemkovi se klepaly nohy, ale všichni to nakonec ve zdraví přežili.
Potom jsme vyšli kopeček na žlutou, kterou jsme došli na naučnou cestu a já, Muffin a Bety jsme šli s mapou vepředu. Na cestu jsme vyrazili jenom my a ostatní zůstali na rozcestí. Našel nás jenom Gerry, tak jsme se pro ně museli vrátit. Já, Bety a Kuba jsme začali hrát inkoust, který jsme hráli celou cestu až k památníku Karla Čapka.
Tam jsme se rozvalili na louce a dali si oběd. Pak vyrazila průzkumná výprava (já, Bety a Noemi) zjistit, jestli tam mají vodu. Zjistili jsme, že ano, tak jsme se s úlovkem a dobrou zprávou vrátili za ostatními. Dobrá zpráva také byla, že měli otevřeno, tak se zájemci vydali na prohlídku, která byla moc hezká. Ostatní zatím hráli všechno možné. Když jsme se dokochali památníku, vrátili jsme se zpět za ostatními a vyrazili na vlak.
Na zastávce jsme se natěšili na zmrzlinu, která měla bohužel zavřeno. Tak jsme smutně a hladově nastoupili do vlaku do Prahy. Ještě nás čeká cesta metrem.
Zapsala Doubravka