Tábor 2022 je ve Skotsku!

Jen připomínáme, že příjezd z tábora je v neděli 24.7. v 19:00 před klubovnu! Tedy NE na Hlavní nádraží! Za Noemku Mára.

Vážení a milí,

podívejte se, jak se Vaše dítka měla ve Skotsku dobře! Fotky moje a Gédi (včetně videí s motivačkou a tančícími rodiči) najdete tady, víc už jich nemáme: https://eu.zonerama.com/gediamary/Album/8693929

Brzy přidáme fotky od dalších fotografů

Mára

Táborová kronika 2021

Den první – pondělí 5.7.

V 10:35 jsme se začali scházet na Hlavním nádraží, ale trvalo to dlouho a bylo nás málo. Filip se připojil až v Mnichově Hradišti. Tam jsme si zahráli šlapanou a na babu při čekání na autobus, kterým jsme jeli do stanice Vrtky. Pak jsme šli do tábora, cestou jsme potkali borůvky a jahody. Nakonec jsme došli k mlýnu, odkud už jsme k táboru skoro běželi. V táboře jsme si začali dělat rámy na postel, ale byli jsme přerušení klasickou prohlídkou tábora. Pak už jsme se konečně zabydleli: starší pomáhali mladším a Krtek postavil Tondovi úplně luxusní postel. Pak jsme si dali pozdní večeři a šli spát.

Zapsal Diviš

Den druhý – úterý 6.7.

Ráno nás probudil křik malých kluků. K snídani jsme dostali vzácně nepřipálenou krupicovou kaši a zahráli si hru na objevování tábora. Málem bych zapomněl: při rozcvičce jsme se učili stopy. Po banánové svačině jsme šli na dřevo. Přemek pokácel véélkou borovici, která strhla další suchý strom. Po klasicky ubíjejícím nošení klád jsme se najedli rybím filé v trojobalu a po poledňáku odnosili zbytek. Pak jsme do svačiny dřevo zpracovávali, jak do týpek, tak do kuchyně. Po svačině skládající se z chleba a budapešťské pomazánky se šlo do lesa skládat rybí burgery. Při hledání burgerů nás zastihl duch jara, kterému kojot ukradl chrastítko a žádal nás o pomoc. V zamyšlení jsme se vrátili do tábora a po číně k večeři nás čeká volný večer.

Zapsal Ježek

Den třetí – středa 7.7.

posel s lucerničkou, jak za ním jdeme“

Většina lidí po hlídce už neusnula. Ráno pršelo a navštívilo nás sedm divokých kachen, které tu s námi byly celé dopoledne (a teď už tu s námi asi nejsou, viděl jsem je přelétat). Před vynikajícím chlebem s marmeládou byla rozcvička – na náměstíčku popadaly listy a my je museli sbírat a určit. V kuchyni jsme hráli hry na zapamatování zvířecích stop. Také jsme si rozdělili skupinky a vymysleli jim lakotská jména: Kinyán naga (létající stíny), Kte iyúha (všechny zabijeme), Hiyšma apé (chlupatá křídla), Tokáhe Wéto Wathó (první jarní tráva). Po svačině jsme hráli hru na hrací louce, ve které jsme vzali šest polínek, dali je na úroveň vedoucího a běhali tam a zpět. Potom jsme se mečovali na náměstíčku. K obědu jsme měli čočku s párkem a kyselou okurkou. Po poledňáku jsme měli etapu! Měli jsme zasadit kukuřici a vypěstovat ji. Moc mě bavilo běhání pro semínka, která hlídala slepice – když nás klovla, museli jsme do vězení. Potom jsme sbírali speciální vodu na rychlorostoucí kukuřici od žabáka, kterému jsme museli přinést pět lžic dobré vody, protože měl zlomenou nohu. Po svačině jsme dělali dříví do kuchyně. Po večeři přišla zahalená postava s lucerničkou a jeden z každé skupinky s ní šel. Byly tam mušle, na kterých byly korálky s barvami skupinek – ty jsme si mohli vzít. Co s nimi uděláme, vymyslíme zítra.

Zapsal Ctibor

Den čtvrtý – čtvrtek 8.7.

nenažraný šaman s mrtvým bizonem“

Snídaně byla něco neidentifikovatelného (asi chleba se sýrem). Předtím jsme měli rozcvičku, kde jsme zjišťovali pod jakým stromem spalo jaké zvíře (např. pod stromem spal medvěd grizzly). Po snídani se hrály veverky na skupinky a pak se dělalo dřevo do týpek, protože mělo pršet (a že pršelo). Po obědě jsme lovili bizony pro nenažraného šamana. Chtěl od nás dohromady 80 bizonů!!! My jsme na jedné hromádce našli 11 bizonů. Při odevzdávání šamanovi jsme tančili tanec smrti bizonů. Potom začalo příšerně, až hrůzácky pršet a všichni jsme se schovali v kuchyni a zpívali písničky (s bubnem a i s kytarou). Když už pršelo trošku míň, šli jsme se podívat do týpek a zjistili, že máme místo ohnišť bazénky a jinak 2 cm vody. Káťa nám četla pohádku o duhovém hadovi.

Zapsal Diviš

Den pátý – pátek 9.7.

Dneska jsme šli hned ráno stopovat bizony. Na začátku cesty jsme u slamníků na Kostřici sbírali srdíčka. Počet sesbíraných srdcí určil, v jakém pořadí vyrazíme – my jsme vyrazili jako první. K svačině jsme měli banán. Cestou jsme poznávali kytky, za které jsme dostávali virtuální střely do virtuální peněženky. K obědu jsme měli chleba s pomazánkovým máslem a při tom jsme viděli obra (na obrázku). Pak jsme šli dál, kde před námi šly stromy. Museli jsme poznat jejich listy a hned potom tam byl medvěd, kterého jsme museli kameny zabít (Krtek to dal na první hod!). Potom jsme se nechali předběhnout, abychom si mohli válet šunky a borůvkovat. Pak jsme poznávali, jaká zvířata se proběhla po cestě (zase za střely). Potom nám přeběhl daněk přes cestu a za chvíli jsme viděli celé stádečko, které bohužel vyplašil křik ostatních skupinek. Pak jsme došli kolem spousty borůvek a jahod ke spoustě zábavných bizoních faktů. Dozvěděli jsme se, že bizoní samec váží 900-1500 kg, na začátku jich bylo 40-70 miliónů hlav a po zdecimování bílým mužem pouze cca 500. Došli jsme ke sklenici s bizoním trusem, a tak jsme se po bizoním trusu vydali až k napajedlu, kde jsme bizony lovili vzduchovkou – my jsme sestřelili 25 bodů (na třech bizonech). Pak jsme přišli do tábora, dali si večeři a šli zpívat do vedoucáku. Pak jsem šel rozdělat oheň – neúspěšně, tak jsem šel do kuchyně diktovat kroniku.

Zapsal Prokop

Den šestý – sobota 10.7.


Míša sjíždí splav a Gerry ho sleduje“

Ráno jsme zpívali ranní píseň a komu to jako rozcvička nestačilo, mohl s Přemkem zaběhnout na Franťák a pak přes Hříbátka zas do tábora. K snídani byla ovesná kaše s neskutečným množstvím kakaa a skořicového cukru (pro fajnšmekry dvojnásobek posypu, co kaše). Také byl šíleně sladký čaj, snad z marshmallownů?!? Potom jsme dělali dřevo na ini a do týpek. Siláci nosili klády a někdo ini opravoval. Mezitím byla k svačině okurka. Ještě někteří pískovali kuchyni, abychom se nebrodili v bahně. Pak byl oběd – epesní rajská s knedlíkem a mletým masem. Část poledňáku zabralo koupání ve splavu (hrozná křivda!!! Nedovolili nám zatarasit to prknama a udělat silný proud). Po poledňáku se daly vyrábět famózní panenky, luxusní pytlíčky, tajuplné krasohledy, nádherné náramky, bombastický pytlíčky s čajem a přáním a taky se dalo kreslit téměř na cokoliv. Na konci se mečovalo, někdo hrál Magicy a někdo přihlížel. Těsně před večeří (on si to povolil sám, protože je vedoucí) zahradil Míša splav, aby ho mohl sjet na kajaku. Dojel až ke vpřeďákům a vykoupal se i Gerry. Pak už byla večeře: čočková polévka s chlebem. Po večeři vyrazili Hišma apé pro chrastítko a po chvíli ho přinesli do vedoucáku. Tam mezitím prošlo mluvící dřívko a pak se zpívaly písničky – nejdřív indiánské s bubnem a pak s kytarou. Rozdaly se putovní předměty a pak jsem po pár písničkách odešel.

Zapsal Fred

Den sedmý – neděle 11.7.

Dneska ráno byl dobrej budíček – Míša hrál na takový prdění – taková tyč, do který se foukne (didgeridoo). Potom byla k snídani vánočka s kakaem! Pak jsme se my mladší učili céčkovat, chytat a sbírat a starší hráli lakros. K svačině byl meloun a pak jsme dělali nováčkajdu (uzle a tak) a starší si dělali činy (třeba řetěz z jednoho kusu dřeva). Já jsem se snažil si splnit šifry, ale snad to vyjde příště. Potom byl oběd – epesní těstoviny s tuňákem. O poledňáku jsme si mohli zastřílet s Muffinem ze vzduchovky. Pak jsme se převlékli do indiánského a pořádně se válečně namalovali (viz pohled) a pak začal boj. U Míši jsme bojovali na kolenou a snažili se protivníka položit na lopatky. Vedle se se Zdendou bojovalo u kůlu – byl jsi přivázaný na laně na kůlu a svého protivníka ses snažil co nejvíc opatlat krví (kečupem) – vyhrál ale ten, který toho druhého zasáhl jako první. Kvůli dešti jsme bohužel nemohli dobojovat a zjistit, kdo je největší a nejstatečnější bojovník. Zalezli jsme tedy do týpek a každý si rozdělal oheň. K večeři jsme měli vynikající pufy (chleby ve vajíčku) a smažené kuře. MŇAM! Potom jsme šli, stále za deště, spát.

Zapsal Zákusek.

Den osmý – pondělí 12.7.

Ráno jsme vstali, nasnídali jsme se a hráli holinu (plameňákovou). My jsme zmrazili skoro půlku druhé skupiny (pět!). Pak jsme šli z Borůvkáče. Taky jsme dobojovali u kůlu s nožema, co jsme včera nestihli. K obědu jsme měli květákový mozeček. Po poledňáku jsme běhali do kruhu pro peníze a snažili se, aby nás nechytili indiáni, kteří si za ně chtěli koupit ohnivou vodu. Za ty peníze jsme kupovali hřebíky. S těma jsme stloukávali koleje (rošty), protože nás zajali bílí muži, kteří nás propustili až tehdy, když jim uděláme koleje. Pak jsme s Kubajsem vyráběli skvělé taneční hole a ozdoby do vlasů. Eliška si přivezla dikobrazí osten, ze kterého si vytvořila bordel do vlasů. Taky Liška s Bety a Divišem vyráběli kornoutky. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Dikobraz)

Zapsal Tonda

Den devátý – úterý 13.7.

zvedající se vítr“

K snídani jsme měli rohlíky s nutelou. Potom ti, kteří zvládli rozdělat oheň obvyklým způsobem, zkoušeli rozdělat oheň ve výšce 2 m. Zvládla to jen jedna úderná skupinka a pak už byl oběd. K obědu byly těstoviny s gulášem. Potom se dovyráběly taneční předměty a pak se tančilo, bubnovalo a zpívalo. Nakonec se šlo do ini, potní chýše. K večeři byl fazolový guláš a právě, když tuto kroniku píšu, se nebezpečně zvedá vítr. Asi bude pršet.

Zapsal Diviš

Den desátý – středa 14.7.