Den první – pondělí 6.7.
Sešli jsme se na Hlavním nádraží. Jeli jsme vlakem do Mnichova Hradiště. Čekal nás autobus, který nás dovezl už naobědvané na zastávku Všelibice rozcestí místo zastávky Všelibice Vrtky. Oj, oj, naše cesta se prodloužila a ztěžkla. Šli jsme 5 km téměř celé po silnici. Bylo vedro. U kapličky naše srdce pookřála a běželi jsme do tábora.
Přivítali nás pracovníci cestovní kanceláře na našem exkluzivním zájezdu. První zážitek byla výuka dělání lože v bungalovech. Do večera jsme to zvládli.
Čekáme na Květoslava, našeho průvodce, který nás dostane do luxusního hotelu. Heslo na wifi jsme naštěstí dostali (KvetaJeFaktBorec123).
Zapsal Ježek
Den druhý – úterý 7.7.
Ráno byla k snídani krupicová kaše. Potom jsme se kvůli dřevu rozdělili na 3 skupinky (smrk, borovice, chrastí). Jinak jsme byli od rána jak na trní: čekali jsme příchod Květoslava.
Ani po obědě jsme se ale Květi nedočkali. Mezitím jsme se rozdělili na 4 družstva podle šátků a projeli se na slonech, čtyřkolce, užili si wellness a objevili tajemnou příšeru. Po svačině byla projížďka po safari (viděli jsme lenochoda, divoké prase, tarantuli, motýla, chytrou gorilu a nejhorší příšeru pralesa – Bobíka, žirafy nebyly).
Čas utíkal, ale Kvěťa nikde. Po večeři si zavolali průvodci nejstarší ze skupinek, aby provedli tajný úkol. Poté, co se vrátili, sdělili ostatním členům skupin zprávu o skonání Květoslava Vomáčky.
Truchlící tábor se odebral spát.
Zapsal Ježek
Den třetí – středa 8.7.
Den předtím jsme byli na dřevě, a proto jsme se vzbudili s ulepenýma rukama. Proto ten první, co honil, si k sobě přilepil dalšího a když chytili dalšího, tak se k nim přilepil… No Bety byla naposled přilepená.
Před snídaní se vyřešila nešťastná situace z nočního hlídání vodou do Bártkova rukávu, ale rohlík s nutelou nám pak zvedl náladu.
Do oběda jsme trénovali umění ohně. Kdo zvládl věchýtek, šel na křesání, kdo zvládl křesání, udělal si finskou svíci. Pršelo. Chvíli jsme byli v týpí. Ve vedoucáku se hrálo na kytaru, ostatní hráli deskovky po týpkách.
Po obědě jsme se sešli ve vedoucáku a nacvičili první dvě sloky nejoblíbenější Květoslavovy písně. Jelikož stále prší a tohle je záplavová oblast, šli jsme si udělat lodičky. Když jsme se dostavili na dřeviště, Maruška objevila v Zábrdce lahev s dopisem. Nějakou dobu jsme se snažili to otevřít, ale nakonec jsme ji přeci jen rozbili.
V dopise nějaký člověk žádal o pomoc, že mu krokodýl ukousl nohy a on nechce umřít. Šli jsme mu pomoct, ale přišli jsme pozdě. Již druhá smrt tohoto tábora. U něj jsme našli lucernu, brašnu a v ní bič, mapu, sošku, nástěnku a zápisky.
Za zmínku stojí Tadeášův hrdinský čin překonání krokodýla mlčky. Jeho skok do bažin bude věčným zážitkem. Velmi jsme se lekli. Chvíli jsme se báli o Téďu, chvíli o krokodýla. Ale kůži mám e nakonec z krokodýla. Téďa se nakonec rozhodl, že svou trofej věnuje všem, takže krokodýla venčíme z mostku.
Po posilnění jsme se snažili překonat území tarantulí. Pak vypukla soutěž lodiček, vyhrála Liška. Abychom v džungli přežili, museli jsme si vyrobit prak. Rozdělili jsme se na skupinky a vyrazili do lesa na Ypsilonka. Guma a kůže dokonaly dílo nebo polotovary.
Zapsal Jakub
Den čtvrtý – čtvrtek 9.7.
Ráno nás čekal na probrání sběr schovaných srdíček. Kdo měl nejvíc, vyhrál. Snídaně (vločková kaše) mi nechutnala.
Prohlíželi jsme si bazárek a pak nám *Káťa četla Stoupání na horu, aby se nám body lépe sbíraly, nováčkajda a činy lépe plnily. Do oběda jsme se snažili. Ještě pár šťastlivců hrálo trojnožku.
Sešli jsme se po obědě a odebrali se na Borůvkáč. Naším úkolem bylo uvařit dešťovou vodu na 3 sirky, abychom přežili v přírodě snáz. Po uvaření vody jsme zahladili ohniště, aby ho ostatní skupinky nenašly. Při hledání jsme se hodně krmili borůvkami. Žlutí byli nejlepší.
Když jsme dorazili do tábora, zjistili jsme, že se na mapě objevila soška (Groot). Vyrazili jsme ji hledat podle úspěšnosti v ohních. Našli ji žlutí a v jejím zadku (:D) byl kousek mapy.
Po svačině jsme si velebili tábor prácičkami a pak jsme šli hrát revoluci a ti lepší ještě potom hráli míčbí.
Po večeři se ve vedoucáku poprvé rozebraly putovní předměty.
Zapsal Kuba
Den pátý – pátek 10.7.
Vytvořili jsme výpravu na dřevo a tam jsme sekali stromy. Rozdělili jsme se na siláky a lamače špejliček. Bylo krásné počasí, a proto jsme se po namáhavé práci se dřevem šli koupat. Voda byla studená (hodně). Slizouni měli službu v kuchyni, tudíž dělali dřevo přes poledňák.
Jelikož se k nám blížil veliký mrak moskytů, museli jsme se přesunout výše. Tam ve výšinách jsme si stavěli obydlí. U sebe jsme měli plachtu a metr provazu. Z těchto věcí jsme si museli postavit přístřech. Starší z naší výpravy si museli postavit baráky z přírodnin. Po práci jsme se přestěhovali do našich baráků a začali tam chrápat. Noc byla skvělá.
Zapsal Bártek
Den šestý – sobota 11.7.
Ráno jsme se probudili v těch stanech. A potom nás čekala zkouška nepropršitelnosti přírodních přístřechů. Probíhala tak, že si tam lehl vedoucí skupinky a nalila se na něj voda. Potom se posoudilo, který byl nejméně mokrý – toho tým vyhrál etapu (Téďova skupinka – LK a jungle jungle banana). Pak jsme šli na dřevo (tam nic zajímavého).
Odpoledne byla další etapa na Borůvkáči. Jezdili jsme v lodích a snažili jsme se získat co nejvíc peněz, které jsme získávali tak, že jsme něco levně koupili a draze prodali. Byli tam i piráti, kteří nás chytali a my jsme je jim museli dát všechny svoje peníze a suroviny. Skupinky se nesměly dělit, pokud si nedokoupily víc lodí. Nejvíc peněz získali Červený sejroši, potom Slizouni a pak LK a jungle jungle banana, nakonec Flamingo. Pak jsme našli sošku a kus mapy.
Před večeří jsme vyráběli stojánky na sošky (každá skupinka svoje) – ještě je nemáme hotové. Po večeři jsme zpívali ve vedoucáku písničky a rozdělili si putovní předměty.
Zapsal Vojta
Den sedmý – neděle 12.7.
Dneska jsme se probudili až v půl deváté a měli jsme skvělou nedělní rozcvičku (zpívání ranní písně). Poté byla nedělní snídaně neboli vánočka s kakaem (kakaa bylo poprvé dost).
Po snídani jsme vyrazili hledat vyschlou studnu. Díky tomu jsme našli další sošku (BYLO TO SUPERMEGA DOBRÉ). Všichni jsme nosili pytlíky s vodou a museli jsme jich donést co nejvíce.
Na první indicii jsme šli po praporcích a druhou indicii naše skupinka hledala víc než půl hodiny. Na třetí jsme dorazili během pár minut a hned jsme dorazili na závěrečný bod, kde jsme hledali vyschlou studnu neboli pětilitrovou lahev (byla skleněná!) – první skupinku to dovedlo k sošce, ale ostatní ne, zbytek běžel na oběd. Po obědě jsme dodělávali stojánky na sošky – ŽÁSNÉ SLOUPKY!
Poté co jsme posvačili jsme šli mečovat s mečem.
Zapsal Kuba
…a máme tu první variantu motivačky z prvního táborového víkendu
Den osmý – pondělí 13.7.
Ráno jsme běželi přes Franťák a vpřeďáckou louku až zpět do tábora. Potom jsme se učili mapu a buzolu (já jsme se naučil spoustu mapových značek, jako bažinu, lávku a tak). Po obědě jsme hráli lakros a někteří se ho učili. Potom jsme šli do ini, kde jsme se brutálně zpotili (Zdenda vylil dva kotlíky vody!!). Pak jsme z ní vyšli jako znovuzrození, dali si skvělou bramboračku a šli spát.
Zapsal Bártek
Den devátý – úterý 14.7.
Dnešek byl dnem velmi odpočinkovým. Hodně lidí se totiž probudilo s kašlem a bolestí krku. Ráno jsme šli na Borůvkáč, kde jsme hráli cvičku a sbírali borůvky (spoustu borůvek).
Po výborném obědu jsme se rozdělili na několik skupinek – někteří se vydali hledat věci s detektorem kovů s Míšou (našli jsme jednu starou minci, odznaky, knoflík a kus kovu, taky zavařovačku se zprávami zašifrovanými petronilkou), další vyráběli (pytlíčky, obaly na nože, snováky) a ostatní hráli (KANJAM BABI!). Pak nás Kubajs vzal a hráli jsme šiny. V noci se vydali Kubajs, Míša, Vojta, Kuba a velkej Diviš koukat na hvězdy a kometu (možná i Jupiter a Saturn)
Zapsal Tonda
Den desátý – středa 15.7.
K snídani jsme měli chleba s taveňákem. PO snídani proběhlo plošné měření teploty. Nemocní odpočívali (Černobyl) a zdraví vyráběli pytlíčky a hlavy z plsti. Kdo chtěl, mohl si s Míšou vyrobit lihový vařič z plechovky, Nemocní hráli také Infarkt a další deskové hry. Vyráběli jsme až do oběda.
Po poledňáku jsme šli na dřevo – silní šli na klády do lesa, slabí řezali a sekali (nemocní ne). Během sekání byl Vávra zraněn, že musel do nemocnice. Potom začalo pršet, tak jsme šli do týpek a zapálili si oheň – někteří hráli dračák, jiní Infarkt.
K večeři jsme měli výbornou česnečku s chlebem a zase se odebrali do týpek sedět na posteli a nic nedělat.
Zapsal Ctibor
Den jedenáctý – čtvrtek 16.7.
Ráno jsme šli na dřevo. Byli jsme tam s Míšou, Přemkem a možná i Zdendou (ten tvrdil, že tam rozhodně byl) až do svačiny.
Po sváče jsme se rozhodli udělat představení pro Kvěťu. Rozdělili jsme se tedy do skupinek a začali to připravovat a zkoušet. Po obědě jsme herkovali (frisbee) a potom po svačině se (kdo chtěl) učil vytvořit zapalovacího ježka pod vedením Zdendy a Přemek vyvrtěl oheň.
Pak už jsme šli za Kvěťou (tedy tam, kde zemřel) a hráli ta představení (například rození telete, Kvěťa měl jiskru a zábavné představení vedoucích o tom, jak hledat zprávu).
Zapsal Jeníček K.
Den dvanáctý – pátek 17.7.
Ráno jsme po ranní písni k snídani měli (skvělou) trochu spálenou kaši. Do svačiny jsme měli soutěž ve sbírání borůvek (nuda, nuda, fialovo, fialovo). Pak jsme stříleli z luku, vzduchovky a praku (já jsem mezitím dělal dřevo).
Po vynikajících borůvkových knedlících jsme postupně odcházeli umýt se do barelu a pokračovali ve střelbě (Téďa si splnil čin – střelbu ze vzduchovky, víc si nepamatuji – pořád jsem dělal dřevo).
Také jsme začali psát Květi speciál – sešit o událostech posledních jeho dnů. Pak jsme šli spát.
Zapsal Krtek
Den třináctý – sobota 18.7.
Místo rozcvičky (skoro už klasicky) zpívali ranní píseň. Netradičně jsme snídali rýžovou kaši s kompotem. Poté jsme hráli hry na louce (pasáka) a pak byl volný program až do oběda – šišky s drcenýma lotuskama.
Po poledňáku byly výroby – vyráběly se sovičky, pytlíčky, pedig (ošatky), vařiče z plechovky a náramky. Po sváče se hrálo frisbí a připravovalo dřeviště na večer – protože přijel Jendův tatík a bude nám hrát na kytaru. K večeři jsme měli epesní, božské, úžasné, drsné a dokonalé Márovy Traperské Fazole. Byly fakt skvělý.
Zapsal Ježek
Den čtrnáctý – neděle 19.7
Byli jsme v bažině a hledali pohybové stopy (=všechno možné, co udělaly zvířata – bahniště rozryté od prasat, trus, chlupy, stopy). Taky jsme stopy odlévali ze sádry. Našli jsme stopu (asi) nutrie nebo ondatry, jiná družstva odlila stopy prasat a lišky, taky koně.
Potom jsme lovili zvířata – lukem, oštěpem, prakem, tenisákem a vzduchovkou. Za to jsme dostali špekáčky, brambory, cibule, chleba a koření (hlavně salátovou zálivku) – nám z toho Doubravka uvařila nějaký jídlo (bylo tam moc cibule a málo brambor). Danča nám v týpku hrála na kytaru a my jsme zpívali. Pak už se nic nestalo, tak jsme šli spát.
Zapsal Prokop
…při druhém víkendu jsme lehce zpomalili ale vůbec to neva : o )
Den patnáctý – pondělí 20.7.
Ráno jsme započali hrnečkožrouty. Po snídani jsme se vrhli na stopy ze včerejška a povídali si o nich (kdo je tam asi zanechal). Po jejich prozkoumán jsme dělali odlitky těch stop, které jsme našli a všem se moc povedly
Po svačině jsme psali pohledy domů a po obídku jsme šli na Borůvkáč hrát pašeráky (kde je cílem propašovat surovinu (pejpr) skrz území). Pak jsme šli zpět do tábora a šli jsme hrát frisbee na hrací louku (a někdo dodělával praky). Míša to trochu přehnal a běhal, co mu síly stačily, až ho děti musely chytat, aby se nestrhal.
Putovní předměty se rozdávaly a zuby čistily dřív, protože jsme šli na noční etapu, kde jsme snažili získat peníze od luceren a vyhnout se zlounům tím, že jsme byli potichu a nebyli vidět.
Zapsal Diviš Anděl
Den šestnáctý – úterý 21.7.
K snídani byl chleba s medem (museli jsme mýt hrozně ulepený vály). Potom jsme šifrovali – bylo několik stanovišť s několika šiframi, kde jsme získávali rady k pokladu. V kuchyni se šifry učili ti, kteří jim nerozuměli. Po obědě jsme se schovávali před lidojedy (maskovali se v území). Maruška se málem udusila – pšíkla, a tak ji našli. V táboře se na mapě objevila soška pro každou skupinku.
Potom se šli všichni vykoupat do barelu nebo do splavu. K večeři jsme si dali kuskus a pak šli do týpek udělat si večer vtípků.
Zapsal Ježek
Den sedmnáctý – středa 22.7. – poklad
Červený sejroši (Ježek, Myšák, Vojta, Filip, Tonda, Ctibor)
Hned ráno při rozcvičce si nás zavolala *Káťa a předala nám nultou zprávu a dotazník. Tak jsme si sbalili, nasnídali se a zprávu rozluštili. Vyrazili jsme k první zprávě u velkého splavu (šli jsme pořádnými kopřivami). Pro další zprávu jsme si museli slanit. Strašlivě dlouho jsme ji luštili, a nakonec se vydali dál.
Po cestě jsme vyplnili dotazníky, potkali jsme bahenního Gerryho. Při další zprávě jsme si dali malou sváču a poslouchali vytí vrků. V jeskyni s mušličkami jsme našli další zprávu, šli kolem Pinky, srandovní značky nahoru až k lipám (před nosem jsme měli modrý), tam jsme dost dlouho hledali, až jsme se zeptali domorodce, který nám řekl, že pomníček je mnohem dál. U zprávy jsme si dali oběd.
Potom jsme to úspěšně krosli do Čertovy rokle až k Cikánské skále. Po azimutu jsme došli k osamělému smrku, kde jsme potkali žlutý. Našli jsme zprávu zaluštěnou v ceduli, tak nás Míša poslal k roštovému přejezdu pod Lánovým kopcem. Tam jsme se setkali s modrými a rozluštili zprávu (kterou jsme ztratili, ale pak ji Filip našel v kapse).
Přešli jsme oboru až ke stromu, kde jsme sestřelovali balónky – to nešlo, tak jsme se snažili propíchnout to nožem na klacku, to taky nevyšlo, tak jsme tam museli vylézt.
Cestou na další zprávu jsme hodili kufr, pak jsme se ve zdraví dostali po obrázkové cestě k další zprávě. Šli jsme do lipové aleje, kde jsme našli další zprávu – azimutem jsme došli ke kraji obory a po 150 sloupcích byla další zpráva u jabloně. Tam jsme potkali Téďu (modrý), který se spletl u počítání sloupků, takže to přešel. V Čertově rokli jsme našli zprávu, kterou jsme ukrutně dlouho luštili.
Došli jsme na asfaltovou cestu – po ní jsme šli až ke zdi, kde jsme naměřili azimut a šli ke sklípku, kde byla truhla s pokladem. Rozbili jsme dvě sošky, získali klíč a dostali se k pokladu.
Po cestě zpět do tábora jsme se ještě najedli sladkostí. Došli jsme do tábora, najedli se a šli spát.
Zapsal Ježek
LK a jungle jungle banana (Téďa, Jakub, Liška, Mimiš, Fanča, Vávra)
No… Ráno jsme se probudili (po hlídce) a očekávali jsme poklad (což bylo jasný). Dost mě překvapilo, že nultou zprávu dostali jako první Sejroši, protože jsem myslel, že ji dostaneme všichni najednou. Když jsme tu zprávu vyluštili, museli jsme na náměstíčku čekat na pomalejší jedince.
Pak jsme dorazili na místo zprávy a nemohli jsme ji najít, našli jsme ji až se Sejrošema. Cestou na sever jsme dorazili až ke *Kátě a Dankovi, kde jsme si měli slanit ke zprávě. Pak jsme hledali zbořeniště domu, který jsme dlouho nemohli najít. Zpráva nás zavedla k chovné stanici psů. Pak jsme šli do jeskyně, dál jsme šli k legendární hospodě, kde jsme zjišťovali, co má pán za zvířátka.
Šli jsme dál k velkým lipám. Ty nám pomohl najít jeden velmi milý pán. Od velkých lip jsme šli k Cikánské skále a hledali u ní osamělý smrk v lese. Další zpráva byla cedule, ale ceduli jsme neměli, museli jsme k oboře, jak nám Kvěťa poradil. Přelezli jsme do obory a došli k dubu s balónkem, který jsme měli prostřelit. To nám nešlo, tak tam Téďa vylezl.
Po cestě dál jsme předběhli Sejroše a dorazili jsme k místu, kde začínala obrázková cesta pro další zprávy. Od té zprávy jsme udělali obrovský okruh, kde jsme minimálně jednou zakufrovali. K lipám jsme nakonec dorazili (ke staré lipové aleji). Tam zase byli ti Sejroši. Kdybychom neudělali velký okruh, skončili bychom druzí.
Podél obory jsme počítali sloupky a opět jsme se spletli. Proběhli jsme okolo Sejrošů a ti se nám smáli, ale to nás nezastavilo. Až po nějaké době jsme se k nim museli vrátit, protože měli zprávu. Další doběh Sejrošů byl u čertovy stěny.
Už nás čekal jen poklad. Nemohli jsme jej najít, měli jsme špatný azimut. Sejroši nás předběhli, skončili jsme třetí. Cestou zpátky do tábora jsme taky trochu zakufrovali (šli jsme úplně jinam).
Do tábora jsme dorazili s popěvkem Batalion.
Zapsal Mimiš
Flamingo (Krtek, Anděl, Bety, Adam, Maruška)
Ráno jsme se vzbudili, napapali se ovesné kaše a dostali nultou zprávu, která byla zašifrovaná. Pak jsme dle této zprávy postupovali ke Kvěťovu hrobečku a poté k velkému splavu, kde pod útvarem ve tvaru oka byla první zpráva. Vzali jsme ji a luštili na cestě.
Zavedla nás naproti velké vodárně, kde jsme pro další zprávu museli slanit (Maruška). Tato zpráva nás zavedla k budově v lesíku (vodárničce), kde jsme lovili další zprávu, rybičku. Odtud jsme po rozluštění kolem vrků k dalšímu bodu se zprávou, ke skrýši tarantule, kde se ve stropě nacházely otisky mušliček.
Další zpráva byla na cestě kolem Pinky (hospoda), kolem srandovní cedule (dopravní značka) až k lipám. U kameno-železné sochy byla další zpráva. Tady jsme posvačili a šli dál k Cikánské skále, kde jsme azimutem určili místo další zprávy, vysoký smrk. Zde byla zpráva „nedokončená“ a vedla nás k Lánovu kopci, k roštovému přejezdu. Tady jsme luštili ceduli a ta nás zavedla ke sklípku s další zprávou. Odtamtud jsme přes přelízku vlezli do obory, ve které se nacházela další zpráva na stromě s podivuhodným ovocem.
Nožem přidělaným na klacku jsme sklidili a uvnitř našli zprávu. Podle ní jsme postoupili na Svébořický špičák, kde jsme posle obrázků objevili další zprávu. Podle ní jsme dorazili do lipové aleje, kde bylo tolik komárů, že nepůsobil ani repelent. U poslední lípy vlevo se skrývala další zpráva. Od lipové aleje jsme pokračovali do rohu obory.
Ani jsme nepočítali sloupky a mířili rovnou do nejbližšího rohu obory, kde byla na jabloni (hrušni) další zpráva. Krtek si pro ni vylezl na strom. Díky této zprávě jsme vylezli z obory a došli k Čertově skále.
U Čertovy skály jsme našli poslední zprávu. Ještě jsem si vzpomněla, že díky úkolu, který souvisel s počtem úkolů, jsme zjistili, kterou sošku máme rozbít, abychom získali klíč.
Od Čertovy skály jsme konečně našli poklad. Když jsme dorazili k truhle, zjistili jsme, že jsme PRVNÍ!!!
Sepsala Bety
Slizouni (Kuba, Doubravka, Fred, Prokop, Bártek)
Poklad jsme začali tím, že jsme nultou zprávu luštili asi hodinu, protože ji luštil jen jeden člověk. (Nejsem spisovatel, ale kritizovat umím.) Potom jsme přesně podle zprávy (trním a kopřivami) a k Franťáku a velkému splavu, kde jsme nalezli první zprávu. Podle ní jsme došli až k vodárně, kde Kuba slanil pro zprávu (potkali jsme tam červené a viděli záda modrých).
Po jejím vyluštění jsme pokračovali po druhém břehu Zábrdky až k malé rozbořené vodárničce – celou dobu jsme pochybovali, jestli jsme správně a jestli jsme to nepřešli. Tam jsme vylovili další zprávu. Luštění přesmyčky nám netrvalo dlouho, tak jsme kolem ohrady s vrky došli až k jeskyni s tarantulí. Tam jsme naposled viděli Sejroše a Jungle jungle banana.
Od jeskyně jsme pokračovali k hospodě Na Pince až k lipám do Těšnova kolem značky „pozor děti“. Tam jsme si při luštění dali oběd a vyrazili z kopce směrem k Čertovu potoku. Tam jsme se rozhodli krosit to přímo, místo toho, abychom šli po asfaltce. Prošli jsme přes soukromý pozemek a když se nám konečně povedlo najít silnici, tak se Doubravka, která do té doby pracovala s mapou, naštvala a odmítla zbytku skupinky říct, kde jsou. Tak čekali čtvrt hodiny, než jim to řeknu. Když se to konečně dozvěděli, tak jsme pod Fredovým vedením vyrazili k Cikánské skále. Cestou Kuba ztratil brejle (s jednou nožičkou), tak jsme je hledali. Po nalezení brýlí jsme málem Cikánskou skálu se slovy „tohle přece není Cikánská skála, ta je ve výkusu“. Svoji chybu si naštěstí uvědomili, tak jsme ji nakonec našli.
Od osamělého smrku jsme šli k roštovému přejezdu k Lánově kopci k ceduli a vyluštili zprávu. Kousek odtamtud jsme ve sklepě našli další zprávu. Vrátili jsme se k roštovému přejezdu a šli 100 metrů podél obory, kde jsme zapomněli, co jsme hledali, tak jsme si znovu přečetli zprávu. Přelezli jsme přelízku a u mohutného dubu jsme našli další zprávu v balónku, který jsme probodli klackem. Od něj jsme pokračovali k seníku a po obrázcích pokračovali až na špičák, kde se setmělo.
Vyrazili jsme k Dědkovu odpočinku, kde jsme prošli alejí a spočítali úly. Ocamcaď jsme pokračovali podle azimutu k rohu obory, který jsme nenašli, a počítali sloupky – špatně, Naštěstí jsem na ten pravý strom omylem posvítil, tak jsme ho našli. U jabloně nám začala být zima a Kuba si vzal pláštěnku. Potom jsme pokračovali kolem obory a přelezli ji pod Čertovou stěnou. Vylezli jsme na kopec a šli doleva až k průrvě, kde jsme našli další zprávu.
Od průrvy jsme sešli k silnici a vyrazili směrem na Zourovský vrch až k zídce. Od té jsme naměřili azimut a došli po vyšlapané cestě až do údolíčka, kde jsme půl hodiny hledali sklep s pokladem, který jsme nakonec zdárně našli, rozbili sošku, získali klíč, sladkosti a prohráli poklad.
Do tábora jsme dorazili v jednu a šli spát.
Zapsal Muffin
Den osmnáctý – čtvrtek 23.7.
Ráno byl budíček v devět, protože byl odpočinkovej den. Potom byl buben a povídali jsme si o tom, co jsme získali na pokladu – speciální papíry a plán na balón. Potom jsme se šli nasnídat.
Po snídani jsme vyráběli balón (každá skupinka vyrobila dva díly a nakreslila na to portrét každého, abychom se mohli dostat z džungle). Potom jsme se šli umýt do splavu, protože bylo krásné počasí.
Opustili nás Kuba a Tonda. Po obědě byl poledňák a ti, co chtěli, vyráběli dál balón. My ostatní jsme hráli skvělou hru (byly dva kůly, na každém byla přivázaná uzlovačka, kterou se snažili všichni získat a dát ji na svůj kůl).
Potom byl buben a šli jsme balón vypustit k jetelovému poli. Vzali jsme tři cihly, komín a každý jedno polínko. Nahoře jsme rozdělali oheň a horkým vzduchem jsme balón skrz komín naplňovali, abychom mohli odletět. Potom jsme odešli do tábora a opekli si hady a dali kýtu z prasete.
Zapsal Ctibor
Den devatenáctý – pátek 24.7.
Ráno nás vzbudil budíček a potom jsme šli na rozcvičku – Terce se rozutekla zvířátka ze zoo, tak jsme je pochytali. K snídani byla kaše. Potom jsme se rozdělili na 3 týmy: chrastí, dřevo a fagulonosiči, kteří si vyráběli fagule na sněm (Téďa, Vojta, Bety, Liška, Muffin). Když jsme dosbírali chrastí, šli jsme na sněmoviště, kde jsme tomu chrastí otrhali větve. Pracovali jsme až do oběda – guláše.
Po poledňáku byla ROPka a uznávala se nováčkajda (a někteří spali). Potom jsme šli hrát hutututu, bombu, cukrkávu a pak jsme šli na večeři.
Po večeři jsme odevzdali hrnečky, které nám byly naplněny hrachem podle bodů. Pak byl bazárek (já si vzal buzolu). Následovala hostina, kde jsme si za hrachy mohli koupit něco k jídlu (já jsem byl stálým zákazníkem), také jsme mohli hazrdovat – já jsme nejvíce vyhrával nad Terkou ve stříhání. Na konci jsem po zemi hledal zakutálené hrachy. Potom jsem je všechny utratil a Adam byl tak hodný, že mi pět hrášků dal. Měl jsem tolik jídla, že mi vydrželo až do snídaně.
Zapsal Ctibor
Den dvacátý – sobota 25.7.
Ráno jsme si šli po uklizení bedýnky a batohu vyčistit zuby. K snídani byl chleba s marmeládou (já jsem to dosypal mňamkama ze včerejška). Po snídani jsme šli zase do týpek a balili dál (dveře, postele, lining, …). Do oběda byly všechna dětská týpka pryč.
Po poledňáku jsme balili plachty a odnášeli týpiovky. Potom jsme všechny věci odnesli do kuchyně a rozdělili se na několik skupin: jedna šla bořit witkon, jiná mátroš, další latrýny, pak byli bořiči kuchyně, jedni také uklízeči dřeviště. Poté jsme uklízeli věci do kuchyně (z mátroše a witkonu).
Dále jsme se oblékli do indiánského, vzali si deníčky a zpěvníky (připravovali jsme se na sněm). Na sněmu jsme zpívali indiánskou písničku. Pak Zdenda rozdělal třením dřev oheň. Poté fagulonosiči zapálili čtyřnásobný oheň a Muffin zapálil oheň Velkého ducha. Zase jsme zpívali. Potom jsme zazpívali motivačku. Dále jsme si psali dopísky a posílali je po kruhu. Byli přijímáni noví členové do Skarabíků – to byli Anděl a Filip. Dále se uznávaly činy a pak se šlo spát.
Zapsal Ctibor
Den dvacátý první – neděle 26.7.
Po probuzení jsme si zabalili. K snídani byla vánočka s kakaem. Rozdali se úkoly a já jsem spadl do vody. Dostali jsme lízátko spolu s obědem. Dostali jsme také skvělá nová táborová trička a šli jsme na autobus. Pak jsme nastoupili do vlaku, a právě teď míříme do Prahy.
Zapsal Prokop