Pátek

Sešedše se v 16:05 netradičně na Dejvické, jsme ještě čekali na vlak, někteří čekali, dohrávajíce Magic the Gathering. Když už přijel, nastoupivše jsme znovu začali hrát, tentokrát i ti, kteří, přišedše ne tak brzo nebo pozdě, si zahrát nestihli. Ostatní nehrajíce prováděli jiné vysoce přátelské aktivity.

Dorazivše jsme dlouho na místě nezůstali, a tak, pokolečkovavše se, pojménovavše se, spočítavše se a rozdavše mapu s buzolou malým, zatím nezkušeným, Skarabíkům, jmenovitě Bártovi se Ctiborem, aby nás vedli, jsme vyrazili. Opět přátelsky se bavíce, jsme brzy, asi po 2,5 kilometrech, dorazili na místo, kde, hledaje chvíli vhodné místo na spaní a nenalezše jej, kousek jsme se po Noeminině rozhodnutí ovlivněném Ctiborem vrátili, až jsme jej už konečně našli. Vidouce na obloze i v tajemných křišťálových kvádrech, že bude pršet, postavili jsme přístřechy a, sotva je dostavivše, začal déšť, byť liják to rozhodně nebyl, tudíž ani pro ty, již chtěli na záchod nebo navštívit své milované kamarády spící v jiných přístřeších, nepředstavoval problém. Hlavní prioritou však, alespoň pro mě, bylo se najíst, což u některých znamenalo si i uvařit, a právě to se mohlo setkat s problémem. Jmenovitě u mě, Freda, a Filipa, jelikož Filip, jsa nevraživý a hladový, chtěl se najíst co nejdříve, a tak mě přesvědčil, abych udělal jídlo pro mě i jeho najednou. Skončilo to z obou stran špinavým ešusem, omáčkou i několika těstovinami na zemi a jak to probíhalo, si můžete domyslet sami, případně naleznete fotky na stránkách, na nichž to celé vypadá jako čarodějnický lektvar. Pak už se ostatní, z už dříve popisovaných důvodů, mohli navštěvovat a povídat si, já, zůstav v přístřechu sám, jsem si asociálně četl, tudíž vám toho moc o dalším dění nepovím. Usínaje jsem slyšel do mého přístřechu navracející se lidi. Usnuvše jsme spali, ležíce na tlusté vrstvě mechu, igelitu, karimatkách, ve spacácích, pyžamkách a přístřechem nad hlavou; měli jsme se tedy skoro jako doma.pokračovat ve čtení…→

byli tu: Liška, Maruška, Doubravka, Filip, Jakub, Myš, Vávra, Bártek, Fred, Milan, Diviš, Vojta, Martin, Fanča, Prokop, Neda, Gabík, Anička, Ctibor, Tonda, Fanda, Josefína, Míša, Matěj, Tonička, Téďa, Honza, Krtek, Muffin, Liči, Danča, Kuba, Ježek, Jeník, 10 minut Géďa a 2x 10 minut Mára

V pátek jsme se klasicky sešli na Hlaváku a po tom co jsme napočítali všech 31 účastníků, jsme se vydali na nástupiště. Nejdřív jsme jeli rychlíkem, s místenkami to byla pohoda, potom jsme v Hněvicích přestoupili na autobus a po hodině vystoupili asi 2 km od Helfenburku. Nutno dodat že jsem původně chtěl vystoupit jinde, ale Krtek si všiml, že to takto bude blíž a dokonce si ušetříme cestu do kopce. Cesta na Helfenburk nám zabrala jen chvíli, a tak když jsme dorazili, paprsky slunce ještě olizovaly věž. Navečeřeli jsme se a před setměním si ještě zahráli pár her, například týmové veverky v úzkém hradním příkopu, si jinde nevyzkoušíte. Když se setmělo, tak si Téďa konečně nasadil čelenku a instruoval nás, co je nutné udělat pro poražení Morgota (krycí jméno). Moc jsme mu to nevěřili, ale přesvědčil nás, a tak jsme se chopili rušiček a vydali se bránit dronům v dosažení jejich cíle. Když bylo po všem, tak si všichni oddechli, vyčistili jsme si zuby a šli spát. pokračovat ve čtení…→

Byli tam: Ježek, Muffin, Téďa, Fred, Filip, Myš, Bártek, Vávra, Jakub, Liška, Honza, Anička, Vojta, Martin, Diviš, Ctibor, Maruška, Prokop, Neda, Dorian, Julián, Limeta, Pípáček, Aleš, Péťa, Eda, Eliška, Tomáš, Marika, Patrik

V pátek jsme se klasicky sešli na Hlavním nádraží. I přes to, že někteří přišli pozdě, nakonec dorazili na nástupiště v plném počtu dvaceti tří osob. Pak jsme jeli vlakem R-Berounka až do Kařezu, kde jsme úspěšně všichni vystoupili a snědli Dorianovu buchtu. Následně jsme se vydali hledat nocleh, a protože nám štěstí přálo, tak jsme našli trampské tábořiště Hadí Rokle, kde jsme postavili přístřechy, což bylo následovně oznamováno:
skup. Fred 1-
skup. Jakub 3-
skup. Liška 2-
skup. Myš 3-
skup. Honzík 3
Nakonec jsme povečeřeli a šli spát.
V sobotu ráno nás několik nejmenovaných expertů vzbudilo křikem, a tak jsme, ač nechtě vstali už v půl osmé.

Po snídani jsme energicky vyrazili směr Plešivec, kterému se někdy přezdívá Olymp brd, což jsme se dozvěděli z naučné stezky. Cestu jsme strávili veselou konverzací , drbáním a hraním kontaktu, se zábavnou vsuvkou, kdy se Muffin po sázce vykoupal v rybníce. Kolem poledne jsme se po půlhodinovém přemlouvání konečně zastavili na oběd. Najezení a plní energie jsme byli opět na cestě, sluníčko pražilo a nám bylo vedro. Naštěstí jsme narazili na stánek s točenou zmrzlinou, měli vanilkovou a ovocný sorbet a byla skvělá. Odpoledne jsme dorazili na úpatí Plešivce a zahájili strastiplný výstup. Julianovi a Dorianovi jsme vzali batohy a s pár přestávkami jsme se dohrabali až na vrchol. Tam jsme potkali Elišku, Tomáše, Pípáčka, Aleše a děti. S nimi jsme se pak všichni zapsali do listiny. Před večerem ještě starší došli pro vodu, pak jsme si uvařili večeři a šli spát.
Ráno jsme si po snídani tradičně zahráli veverky. Pak jsme se rozloučili s kmeňáky a vyrazili. Udělali jsme si malou zacházku na vyhlídku a i když někteří nejdřív reptali, tak to za to stálo. Potom jsme šli kolem viklanu, který moc viklan nebyl, stál na dvou bodech, a přes pramen, kde jsme doplnili zásoby vody. Než jsme vyšli z lesa na louku, tak jsme se naobědvali a všichni si museli namočit hlavu. Cestou jsme se ještě zastavili na hřišti, a pak už jsme si to po silnici štrádovali až na zastávku. Jen asi 300 m před ní si Liška zase zvrtla kotník. Jak to dělá? Cesta vlakem proběhla bez komplikací, Jen Ctibor našel v batohu kámen, Na Hlaváku jsme se rozloučili a někteří odešli, někteří se odbelhali, domů.

Fotky najdete jako povětšinou na oddílové Zoneramě, díky Muffinovi a těm co drželi oddílový foťák pevně v rukou!